Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o návrhu FFF Service CZ & SK, s. r. o., se sídlem v Krhanicích 22, zastoupené Mgr. Ing. Janem Šelderem, advokátem v Praze 8, Thámova 402/4, proti rozsudkům Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2018, č. j. 26 Co 1/2018-62, a Okresního soudu v Benešově ze dne 13. června 2017, č. j. 5 C 43/2017-18, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově jako účastníků řízení, takto: Návrh se odmítá.
Navrhovatelka požaduje zrušit napadené rozsudky, přestože sama pokládá své podání k Ústavnímu soudu za předčasné, neboť současně podala i žalobu pro zmatečnost; pro nejednoznačnost přípustnosti žaloby však z procesní opatrnosti podává i ústavní stížnost. V žalobě pro zmatečnost namítá, že u soudu prvního stupně rozhodl podjatý soudce, v ústavní stížnosti navíc argumentuje nerespektováním judikatury Ústavního soudu k otázce rozsudku pro uznání ( sp. zn. I. ÚS 2693/16 ).
Ústavní soud v minulosti ve své judikatuře (např. v nálezu III. ÚS 62/95 ) opakovaně vyslovil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), to tedy znamená, že ústavní stížnost představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity.
Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 ). Řízení před Ústavním soudem tak nastupuje v případě selhání všech ostatních prostředků, a až po jejich vyčerpání, nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti (§ 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Pokud navrhovatelka učinila podání z důvodu procesní opatrnosti, odkazuje Ústavní soud na svoji relevantní judikaturu k jejím možnostem pro případ odmítnutí odvolání (viz sp. zn. IV.
ÚS 254/04 odst.
14. či nejnověji sp. zn. IV. ÚS 3092/16 , bod 15.).
Za dané situace navrhovatelka dosud nevyčerpala všechny přípustné prostředky k ochraně svých práv, a proto je návrh nepřípustný. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 28. června 2018
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj