Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV. ÚS 192/99
Ústavní soud rozhodl dne 18. května 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti M. S., zastoupeného JUDr. L. K., advokátkou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1999, čj. 44 To 92/99-27, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze stěžovatel tvrdí, že v něm byla zcela pominuta ta závažná skutečnost, totiž že o prodloužení vazby, v projednávané věci již delší než jeden rok, rozhodoval soudce, ačkoli tak měl učinit senát. Obecné soudy se vůbec nenamáhaly s individuálním odůvodněním trvání vazebních důvodů, a to jak pokud jde o vazební důvod podle ustanovení § 67 písm. a) trestního řádu, tak i vazební důvod podle ustanovení § 67 písm. b) trestního řádu. Nevzaly proto ani v úvahu, že obviněný U. byl vzat do vazby půl roku před vzetím stěžovatele do vazby, aniž by se během této doby stěžovatel pokusil o útěk nebo ovlivňoval svědky. V projednávané věci nejsou splněny ani podmínky dané v ustanovení § 71 odst. 1, 2 trestního řádu v tom smyslu, že případ vyšetřuje jediný vyšetřovatel, přičemž od února tohoto roku neprobíhají ve věci žádné úkony. Z těchto, jakož i dalších důvodů, domáhá se proto stěžovatel zrušení napadeného usnesení.
Z obsahu spisu Nt 514/98 Obvodního soudu pro Prahu 7 Ústavní soud zjistil, že podáním ze dne 2. 12. 1998 požádal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze o prodloužení, a to rovněž stěžovatelovy vazby, a to do 30. 6. 1999, s odůvodněním, že u stěžovatele přetrvávají vazební důvody uvedené v ustanovení § 67 písm. a), b) trestního řádu. O tomto návrhu rozhodl Obvodní soud v Praze 7 při neveřejném zasedání senátu dne 14. 12. 1998 usnesením z téhož data čj. Nt 514/98-9 tak, že stěžovateli se vazba prodlužuje do 30.
6. 1999. K odvolání stěžovatele a dalších obviněných rozhodl městský soud rovněž v neveřejném zasedání senátu napadeným usnesením tak, že stížnosti obviněných podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl s odůvodněním, že i nadále trvají vazební důvody, tedy u stěžovatele vazební důvody podle ustanovení § 67 písm. a), b) trestního řádu. Z uvedeného tedy předně vyplývá, že neobstojí stěžovatelovo tvrzení potud, že o prodloužení jeho vazby rozhodoval soudce, neboť v obou stupních rozhodnutí vydal senát.
Tím také byla splněna podmínka uvedená v ustanovení § 71 odst. 2 trestního řádu. Pokud pak jde o namítané průtahy v řízení, bylo by možno stěží přičítati k tíži městskému soudu, rozhodujícímu dne 29. 1. 1999, nezohlednění toho, že od února tohoto roku vyšetřovatel neprovádí žádné úkony směřující k objasnění věci. Pokud jde o vazební důvod podle ustanovení § 67 písm. b) trestního řádu, shledal v posuzovaném případě městský soud konkrétní skutečnosti odůvodňující tzv. koluzní vazbu ve vzájemné provázanosti trestné činnosti u všech obviněných, jejichž výpovědi se odlišují nejen v detailech, ale i v podstatných věcech.
Tento názor městského soudu má evidentně své opodstatnění, pokud jde o dobu, předcházející jeho rozhodování, neboť v období od 25. 4. 1998 do 24. 11. 1998 byla vypracována celkem 23 sdělení obvinění vztahující se současně vždy ke čtyřem obviněným, mezi nimi i k stěžovateli. Vyskytly-li se v této věci skutečně, jak stěžovatel tvrdí, následně nijak neopodstatněné průtahy, a to dokonce v tom směru, že od února neprobíhají ve věci žádné úkony, nemůže Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému tuto skutečnost nijak zkoumat ani zohlednit, když tak však přirozeně budou muset činit obecné soudy, a to již vzhledem k tomu, že stěžovatelova vazba byla prodloužena pouze do 30.
6. 1999. Pokud jde o vazební důvod podle ustanovení § 67 písm. a) trestního řádu, třeba přisvědčiti argumentům ústavní stížnosti potud, že ačkoli obviněný P. U., od něhož měl stěžovatel získat řadu motorových vozidel, byl vzat do vazby s účinností od 17. 9. 1997, zatímco stěžovatel teprve dne 5. 3. 1998, neuvedly obecné soudy právě vzhledem k chování stěžovatele v tomto období žádnou přesvědčivou a konkrétní skutečnost odůvodňující reálnou obavu, že stěžovatel uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu.
Protože v době, kdy ve věci rozhodoval městský soud, již konstatované skutečnosti evidentně svědčily pro existenci vazebního důvodu podle ustanovení § 67 písm. b) trestního řádu, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 18. května 1999
JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu