Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. Paulínou Skaličkovou, advokátkou, sídlem Jindřicha Pruchy 310, Uherské Hradiště, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. dubna 2025 č. j. 37 Co 33/2025-304 a výrokům II., III. a IV. rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. října 2024 č. j. 0 P 212/2023-275, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Hodoníně, jako účastníků řízení, a M. J. a nezletilé T. M., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 12. 11. 2019 č. j. Nc 148/2019-26 schválil dohodu stěžovatele (otce) a vedlejší účastnice (matky), podle které byly dvě nezletilé dcery (mladší nezletilá vedlejší účastnice a její starší sestra) svěřeny do péče matky. Podle uvedené dohody byl stěžovatel oprávněn stýkat se dcerami jednou za čtrnáct dní přes víkend (od pátku od 14:00 hodin do neděle do 18:00 hodin); dále byl upraven speciální režim styku pro dobu prázdnin a svátků.
3. Okresní soud v Hodoníně (dále jen "okresní soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem k návrhu otce zrušil původní úpravu styku stanovenou rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 12. 11. 2019 v části týkající styku starší dcery s otcem a rozhodl, že tento styk se soudně neupravuje (výrok I.). Okresní soud dále zamítl návrh stěžovatele na změnu péče a výživného u mladší dcery (nezletilé vedlejší účastnice) [výrok II.] a zároveň rozhodl, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s mladší dcerou o letních prázdninách po dobu prvních dvou týdnů v červenci a srpnu (výrok III.). Okresní soud konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).
4. Okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že od vydání původního rozhodnutí se poměry u nezletilé nezměnily natolik, aby byl dán důvod pro změnu formy péče na péči střídavou. Poměry mladší dcery jsou dlouhodobě stabilní a nezletilá se sama opakovaně vyjádřila, že jí dosavadní způsob péče vyhovuje a že na něm nechce nic měnit (viz bod 39 napadeného rozsudku okresního soudu).
5. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem prvostupňové rozhodnutí okresního soudu ve výrocích II., III. a IV. potvrdil.
6. Stěžovatel tvrdí, že soudy porušily jeho základní práva i nejlepší zájem mladší dcery, byl-li jeho návrh na změnu formy péče zamítnut. Soudy neuložily vypracování potřebného znaleckého posudku, a naopak svá rozhodnutí založily na ničím nepodložených skutkových tvrzeních. Ty jsou nicméně v rozporu se zjištěním dětského psychologa, u kterého nezletilá jednoznačně vyjádřila přání rozšířit styk s otcem.
7. Podle judikatury Ústavního soudu musí být skutečnosti svědčící proti střídavé péči řádně prokázány. Soudy opakovaně odkázaly na přání mladší dcery, aniž by použily dostupné procesní nástroje k zjištění objektivity jejích vyjádření, respektive aby se zabývaly její motivací či možnou manipulací matkou. Přání nezletilé nelze přejímat bez dalšího a přenášet tak nepřiměřenou míru odpovědnosti na dítě.
8. Podle stěžovatele jsou v souladu s judikaturou Ústavního soudu splněna všechna kritéria pro svěření mladší dcery do střídavé péče rodičů. Soudy neměly upřednostňovat výlučnou péči matky a nadto omezit styk v době prázdnin, nýbrž měly v zájmu nezletilé zvolit model střídavé péče (byť třeba nestejnoměrné). Stěžovatel péči o mladší dceru bez potíží zvládá a nezletilá je u něj ráda; současný rozsah styku nezajišťuje rozvoj jejich vztahu.
9. Napadená rozhodnutí nebyla přesvědčivě odůvodněna. Stabilita prostředí sama o sobě nemůže být důvodem pro vyloučení modelu střídavé péče. Soudy nevzaly v potaz, že matka odmítla spolupracovat s mediačním centrem poté, co psycholog doporučil střídavou péči podle přání nezletilé. Komunikační problémy jsou přitom vyvolávány matkou. Soudy ani neuvedly kroky, které by v budoucnu vedly k odstranění údajných překážek střídavé péče.
10. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a je přípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou.
11. Byť stěžovatel formuloval petit ústavní stížnosti i ve vztahu k výroku I. napadeného rozsudku okresního soudu, Ústavní soud návrh posoudil podle jeho obsahu. Stěžovatel proti úpravě poměrů starší dcery věcně nic nenamítal.
12. Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy). V rodinně právních věcech Ústavní soud zpravidla zasahuje jen ve skutečně extrémních případech. Posouzení konkrétních okolností každého případu totiž náleží především opatrovnickým soudům, které mají k účastníkům řízení nejblíže [viz kupříkladu usnesení ze dne 16. 5. 2025
sp. zn. I. ÚS 697/25
; ze dne 10. 11. 2020
sp. zn. II. ÚS 2598/20
(U 18/103 SbNU 411), bod 11; či ze dne 10. 12. 2019
sp. zn. II. ÚS 1740/19
, bod 5].
13. V nyní posuzované věci Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí z mezí ústavnosti nevybočila.
14. Stěžovateli je třeba přisvědčit, že se Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vymezoval proti striktnímu svěřování dítěte do péče jen jednoho z rodičů. Střídavá péče je zpravidla preferovaným modelem, neboť i při odlišném rozsahu péče obecně lépe zajišťuje rovnocenné postavení obou rodičů, ve kterém se žádný z nich nemůže opírat o větší (symbolické) "oprávnění" na dítě [nálezy ze dne 30. 3. 2023
sp. zn. I. ÚS 3522/22
, bod 33; ze dne 3. 5. 2022
sp. zn. I. ÚS 3065/21
(N 56/112 SbNU 9), bod 60]
15. Zároveň však platí, co Ústavní soud uvedl v nedávném nálezu
sp. zn. I. ÚS 2364/24
ze dne 5. 2. 2025, bod 34: "Představa, že dokonale symetrická střídavá péče (model 50:50 s intervalem střídání po jednom týdnu) je modelem preferovaným, nemá žádnou oporu v zákoně ani v ústavním pořádku; vychází z mylného přesvědčení některých rodičů, že každý z nich má "právo na ideální polovinu dítěte," což především nebere na zřetel, že hlavním účastníkem řízení ve věcech péče soudu o nezletilé je právě dítě, jehož nejlepší zájem stojí nade všemi ostatními zájmy."
16. Při hledání nejlepšího zájmu dítěte je zásadním vodítkem jeho názor [nálezy ze dne 18. 12. 2014
sp. zn. I. ÚS 1708/14
(N 235/75 SbNU 617), bod 20; či ze dne 9. 10. 2019
sp. zn. IV. ÚS 1002/19
(N 174/96 SbNU 211), bod 18], samozřejmě za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, aby bylo schopné jej formulovat. U mladších dětí, především těch v předškolním věku, musí soud hodnotit jejich názor s přihlédnutím k jejich věku a rozumové vyspělosti [nález ze dne 26. 5. 2014
sp. zn. I. ÚS 2482/13
(N 105/73 SbNU 683), bod 23]. Zároveň nelze rozhodnutí soudu založit pouze na přání dítěte a upustit od pečlivého a komplexního posouzení jeho zájmů [nález ze dne 18. 12. 2014
sp. zn. I. ÚS 1708/14
(N 235/78 SbNU 617), bod 20]. Věc je vždy třeba posuzovat v celkovém kontextu rodinné situace, aby byl prioritním hlediskem zájem dítěte [nález ze dne 14. 1. 2020
sp. zn. I. ÚS 3241/19
(N 8/98 SbNU 56), bod 25]. Pokud soud nehodlá k jednoznačně formulovanému názoru dětí přihlédnout, musí své závěry patřičně odůvodnit (usnesení ze dne 26. 2. 2025
sp. zn. I. ÚS 3024/24
, bod 14).
17. Podle Ústavního soudu v nyní posuzované věci krajský soud řádně vysvětlil, že návrhu otce na změnu dosavadní úpravy péče nevyhověl právě s ohledem na opakovaně vyjádřené přání desetileté dcery. Bylo-li tvrzeným důvodem podání otcova návrhu na změnu formy péče především údajné přání nezletilé, je logické, že se soudy na zjištění a hodnocení takového přání primárně zaměřily (viz bod 8 napadeného rozsudku krajského soudu).
18. Soudy přání nezletilé řádně hodnotily na základě pohovorů z června 2024 (s opatrovníkem), září 2024 (při jiném soudním roku) a března 2025 (s opatrovníkem) [viz body 9 a 10 napadeného rozsudku krajského soudu]. Krajský soud přímo uvedl, že "nic nesignalizuje, že by postoje nezletilé [...] byly důsledkem manipulace ze strany některého z rodičů". Stanoviska nezletilé označil za "věrohodná, přiměřená věku a rozumovým schopnostem dítěte" (viz bod 10 napadeného rozsudku). Podle Ústavního v tomto ohledu nelze považovat za extrémní, že soudy dosavadní formu péče podle řádně zjištěného a hodnoceného přání mladší dcery upřednostnily (i s ohledem na obecně prospěšnou stabilitu rodinného prostředí).
19. Sám stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí žádnou kvalifikovanou argumentaci, která by hodnocení zjištěného názoru nezletilé zpochybňovala. Obecná tvrzení o ne-objektivitě či manipulaci nezletilé důvod pro výjimečný zásah Ústavního soudu do činnosti opatrovnických soudů založit nemohou.
20. Protože Ústavní soud na základě argumentace stěžovatele nezjistil namítané porušení jeho základních práv, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. září 2025
Josef Fiala v. r.
předseda senátu