Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele O. B., t. č. Vazební věznice Hradec Králové, zastoupeného Mgr. Christianem Mayem, advokátem, sídlem Okružní 433/1, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 2. července 2025 č. j. 55 To 217/2025-30 a usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 26. května 2025 č. j. 0 Nt 2603/2025-18, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel požaduje zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že vazební soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a připojených listin plyne následující. Orgány činné v trestním řízení vedou proti stěžovateli trestní řízení. Údajně spolu s dalšími spoluobviněnými organizoval pěstování konopí, řídil a kontroloval chod moderně vybavené pěstírny, sklízel konopí a zajistil jeho odbyt. Stěžovatel a spoluobvinění vyrobili nejméně 14,3 kg sušiny konopí s vysokým obsahem účinné látky THC (nejméně 10 %). Okresní soud v Jablonci nad Nisou vzal stěžovatele do vazby, a to na základě tzv. předstižného vazebního důvodu [§ 67 písm. c) trestního řádu]. Později tentýž soud rozhodoval jak o návrhu dozorující státní zástupkyně na ponechání stěžovatele ve vazbě, tak o žádosti stěžovatele na propuštění z vazby (nyní napadeným usnesením okresního soudu). Zatímco žádosti státní zástupkyně vyhověl, žádosti stěžovatele již nikoli. Stěžovatel tak zůstal dále ve vazbě.
3. Ač se stěžovatel obrátil na Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočku v Liberci, neuspěl, krajský soud jeho stížnost zamítl. I podle krajského soudu existuje důvodné podezření o spáchání trestného činu. Okresní soud sice odůvodnil pokračující vazbu stručně, přesto jeho vazební rozhodnutí obstojí. Krajský soud souhlasil s okresním soudem, že délka, spoluúčast jiných, užitá technologie, zařízení a vybavení a zištný motiv představují okolnosti, které odůvodňují obavu z pokračování v trestné činnosti. Navíc stěžovatel je organizačně schopný: vybudoval moderní pěstírnu konopí s cílem získat co nejvyšší procento THC. Není pravda, že okresní soud opřel rozhodnutí jen o závažnost trestné činnosti. Důvěryhodné blízké osoby nejsou s to účinně působit na stěžovatele. Tím, že páchal společensky vysoce nebezpečnou trestnou činnost, vystavil je společenskému odsouzení. Stěžovatel neprojevil vůči nim dostatečnou úctu, stěží lze očekávat, že se podvolí jejich působení. Je spíše nepravděpodobné, že důvěryhodné osoby mohou jeho chování skutečně a kladně ovlivnit. Navíc se stěžovatel dlouho pohyboval ve zločineckém prostředí, má zřejmě kontakty na osoby, které mu mohou poskytnout nezbytné vybavení a prostředky k pěstování konopí. Ač orgány činné v trestním řízení zajistily veškeré nástroje, stěžovatel si je může díky svým kontaktům znovu obstarat. Rozsah a závažnost trestné činnosti, majetkové poměry, kontakty a organizační schopnosti stěžovatele vyvolávají důvodnou obavu, že stěžovatel bude pokračovat v trestné činnosti.
4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že nebyl naplněn předstižný vazební důvod. Vazební soudy jej odůvodnily jen závažností jemu za vinu kladeného trestného činu. Blíže neobjasnily, kdo jsou jeho údajné kontakty. Dále si protiřečí, pokud uvádí, že stěžovatelovy příznivé majetkové poměry jej motivují, aby dále páchal trestnou činnost. Je tomu přesně naopak. Vazební soudy nevysvětlily, proč osoby blízké nemohou na stěžovatele příznivě působit. Pokud ne oni, tak kdo jiný. Vazební rozhodnutí neobsahují nic nového; jen opakují již jednou řečené. To je v rozporu s doktrínou zesílených důvodů. A konečně, vazební soudy rozhodovaly příliš dlouho.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.
6. Ústavní soud nesouhlasí, že vazební soudy pečlivě neodůvodnily napadená vazební rozhodnutí. Zejména krajský soud rozhodl příkladně. Podrobně a v souladu se všemi ústavními požadavky vysvětlil, proč stěžovatel musí dále zůstat ve vazbě, a zabýval se jeho protiargumenty. V prvé řadě krajský soud upozornil, že odůvodnění předstižného vazebního důvodu nestojí jen na závažnosti trestného činu [k jejímu významu a vlivu na vazební rozhodování srov. nález ze dne 18. 7. 2025
sp. zn. III. ÚS 3356/24
, body 25 a 26]. Vazební soudy komplexně hodnotily, zda sporný vazební důvod byl naplněn. Pokud vazební soudy přihlédly k jeho organizačním schopnostem a zohlednily jeho případné kontakty, zvážily veškeré okolnosti odůvodňující předstižnou vazbu [srov. blíže stěžovatelem cit. nález ze dne 14. 2. 2023
sp. zn. III. ÚS 2698/22
, dále nález ze dne 16. 9. 2014
sp. zn. II. ÚS 2086/14
(N 170/74 SbNU 469), bod 30]. Vazební soudy nekladly stěžovateli k tíži, že má řádné zaměstnání a že je majetkově dobře zajištěn.
7. Ústavní soud souhlasí se stěžovatelem, že důvěryhodná osoba poskytující záruku [§ 73 odst. 1 písm. a) trestního řádu] je zpravidla osoba, která má určitý blízký vztah k obviněnému [takto nález ze dne 9. 2. 2006
sp. zn. I. ÚS 263/05
(N 35/40 SbNU 293), část IV]. Na druhou stranou blízkost vztahu bez dalšího nezaručuje, že taková osoba je s to kladně působit na obviněného. Vazební soudy musí pečlivě vyhodnotit, zda takové působení bude tak účinné, že obviněný nebude dále páchat trestnou činnost. Vazební soudy nezpochybnily, že důvěryhodné osoby (družka, matka a rodinná přítelkyně) mohou kladně působit na stěžovatele, ovšem jen v omezené míře (srov. s. 3 usnesení okresního soudu a bod 19 usnesení krajského soudu).
8. Vazební soudy neporušily doktrínu zesílených důvodů. Ústavní soud poukazuje především na časové období, které uplynulo od vzetí stěžovatele do vazby. Od posledního vazebního rozhodnutí uplynuly všehovšudy čtyři měsíce. Trestní věc se stále nachází na počátku. V takovém případě nálezová judikatura klade na vazební soudy mírnější nároky (nález ze dne 26. 2. 2025
sp. zn. IV. ÚS 170/25
, bod 44). Navíc jim nic nebrání, aby zopakovaly dřívější argumenty, pokud si zachovávají svoji váhu a souvztažnost k věci (rozsudek ESLP ze dne 28. 10. 2010 Knebl proti České republice, č. 20157/05, § 68 či nález ze dne 6. 8. 2025
sp. zn. IV. ÚS 1563/25
, bod 25).
9. Je však nerealistické a v podstatě nesmyslné, aby vazební soudy pokaždé uváděly nové argumenty. Takto nelze chápat ani vykládat doktrínu zesílených důvodů. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že plynutí času příliš nemění důvody předstižné vazby [nález ze dne 17. 1. 2017
sp. zn. I. ÚS 3533/16
(N 13/84 SbNU 159), bod 15].
10. Jistá prodleva při rozhodování o vazbě není nutně ústavně problematická, především se více toleruje u stížnostních soudů (v judikatuře ESLP srov. rozsudek ze dne 26. 6. 2014 Shcherbina proti Rusku, č. 41970/11, § 68, a rozsudek velkého senátu ze dne 4. 12. 2018 Ilnseher proti Německu, č. 10211/12 a 27505/14, § 255). Nyní okresní soud rozhodl o stěžovatelově žádosti (ze dne 13. 5. 2025) po 11 dnech (26. 5. 2025), krajský soud zhruba měsíc po rozhodnutí okresního soudu (2. 7. 2025). Nedošlo tedy ani k žádným průtahům.
11. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. září 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu