Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele R. S., t. č. ve vazbě ve Vazební věznici a Ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, zastoupeného JUDr. Veronikou Čeplovou, advokátkou, sídlem Sokolovská 37/24, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. července 2025 č. j. 7 To 84/2025-3325 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2025 č. j. 3 T 22/2024-3283, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel napadá v záhlaví označená usnesení, kterými vazební soudy rozhodly o dalším trvání jeho vazby. Tvrdí, že porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí plyne následující. Stěžovatel byl dne 11. 12. 2024 obžalován z organizování zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 2, 3 písm. j) trestního zákoníku ve stadiu přípravy ve formě spolupachatelství. Co se týče zločinu vydírání, byl stěžovatel v průběhu hlavního líčení dne 10. 6. 2025 upozorněn, že může dojít k překvalifikovaní na zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, 3 písm. i), j) trestního zákoníku ve formě návodu. V průběhu trestního řízení rozhodly vazební soudy o vzetí stěžovatele do vazby z důvodu § 67 písm. a), b), c) trestního řádu. Vazbu opakovaně prodloužily.
3. O ponechání stěžovatele ve vazbě rozhodly vazební soudy naposledy napadenými usneseními. Městský soud v Praze napadeným usnesením rozhodl, že se stěžovatel z důvodu § 67 písm. a) a c) trestního řádu i nadále ponechá v (útěkové a předstižné) vazbě, že se nad ním nestanoví dohled probačního úředníka, že přijetí peněžité záruky stěžovatele není přípustné, a že se žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu zamítá. Dokazování se blíží ke konci a zjištěné skutečnosti (za respektování presumpce neviny) nasvědčují tomu, že se stěžovatel mohl dopustit jednání, ze kterého je obviněn. Od minulého rozhodování o vazbě došlo ke změně v neprospěch stěžovatele, tj. že část jeho jednání může být kvalifikována přísněji. Důvody, pro které byl stěžovatel vzat do vazby, a pro které byla jeho vazba prodlužována, stále trvají. Existuje důvodná obava, že by se mohl skrývat či uprchnout před orgány činnými v trestním řízení a v případě prokázání viny mu hrozí až výjimečný trest odnětí svobody. Z provedeného dokazování vyplynula obava, že by mohl v trestné činnosti pokračovat. Ve věci nedošlo k průtahům. Vazbu stěžovatele nelze nahradit žádným alternativním opatřením, neboť vzhledem k jeho osobě a závažnosti trestné činnosti nepředstavují dostatečnou záruku nebo nejsou ze zákona přípustné. Nelze postupovat jiným, mírnějším způsobem.
4. Proti usnesení městského soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Vrchní soud v Praze napadeným usnesením zamítl. U stěžovatele jsou stále dány důvody útěkové a předstižné vazby. Argument stěžovatele (etnického Arména), že by neuprchl, protože těžiště jeho života je v České republice a na Arménskou republiku již nemá vazby, je nedůvodný. Nadto stále hrozí minimálně to, že by se mohl skrývat, protože je ohrožen až výjimečným trestem. Ze zjištěných důkazů a způsobu provedení trestné činnosti hrozí, že by ji mohl opakovat. S ohledem na charakter, povahu a závažnost trestné činnosti, na osobu stěžovatele a způsob jeho života nahrazení vazby jiným zajišťovacím institutem nepřichází v úvahu.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentuje, že z důkazů jasně vyplývá, že trestnou činnost nemohl spáchat. Již rok je nedůvodně ve vazbě. Vazební soudy jeho argumentaci a důkazy svědčící v jeho prospěch ignorovaly a pouze konstatovaly, že trestnou činnost spáchat mohl. Jejich odůvodnění je vnitřně rozporné. Kromě hrozby vysokého trestu nic nenasvědčuje možnosti stěžovatelova útěku. Stěžovatel má jen české občanství, těžiště jeho života je v České republice, vede řádný život a na zemi svého původu nemá vazby. Vazební soudy svá tvrzení nekonkretizovaly. Nejsou dány ani důvody vazby předstižné, protože dokonání vraždy zabránilo pouze zatčení jiného spoluobžalovaného. Jelikož ostatní zůstali devět měsíců na svobodě, nic jim nebránilo tento záměr uskutečnit. Vazbu je možné nahradit alternativními opatřeními, jako je složení peněžní částky. Závěry vazebních soudů jsou chybné a neodpovídají realitě. Vazební soudy nelogicky vyšly z neprovedených důkazů, které interpretují v neprospěch stěžovatele a důkazy ve prospěch ignorují. Vazební soudy neuvádějí žádné zesílené důvody vazby a jejich usnesení stojí jen na hrozbě vysokého trestu.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
7. Rozhodnutí o vzetí do vazby výrazně zasahují do základních práv obviněného. To ale samo o sobě není důvodem pro to, aby se Ústavní soud měl v těchto věcech nadměrně uchylovat k rušícím zásahům. Takový zásah bude namístě typicky tehdy, pokud vazební soudy neopřou svá rozhodnutí o zákonný vazební důvod, zvolí důvod, který je v příkrém rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo je odůvodní bez opory v konkrétních skutečnostech. Zdrženlivost Ústavního soudu ve vazebních věcech je tak podmíněna pečlivým rozhodováním vazebních soudů [srov. nálezy ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. II. ÚS 897/08 (N 139/50 SbNU 235), bod 19, či ze dne 18. 6. 2014 sp. zn. I. ÚS 980/14 (N 125/73 SbNU 887), body 37 a 38 a tam citovaná judikatura]. Žádná z uvedených vad v posuzované věci nenastala.
8. Vazební soudy plně respektovaly doktrínu zesílených vazebních důvodů. Odůvodnění napadených usnesení plně obstála i ve světle toho, že na ně byly kladeny zvýšené požadavky, protože trestní řízení již výrazně pokročilo a chýlí se do závěrečné fáze (srov. nález ze dne 26. 2. 2025 sp. zn. IV. ÚS 170/25 , bod 44). K tomu je zároveň nutné dodat, že tento požadavek nebránil vazebním soudům, aby zopakovaly dřívější argumenty (či na ně odkázaly), protože si stále zachovaly svoji váhu a souvztažnost k věci (srov. rozsudek ESLP ze dne 28. 10. 2010 Knebl proti České republice, č. 20157/05, § 68 či nález ze dne 6. 8. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1563/25 , bod 25).
9. Ústavní soud doplňuje, že je nerealistické a v podstatě nesmyslné, aby vazební soudy pokaždé uváděly nové argumenty. Takto nelze chápat ani vykládat doktrínu zesílených důvodů. Plynutím času se například příliš nemění důvody pro vazbu předstižnou [srov. nález ze dne 17. 1. 2017 sp. zn. I. ÚS 3533/16 (N 13/84 SbNU 159), bod 15].
10. Námitka stěžovatele, že se s jeho argumentací vazební soudy nevypořádaly, se míjí s odůvodněním napadených usnesení. Vazební soudy se nemohly vyjadřovat k otázkám viny a hodnotit důkazy, na které stěžovatel odkazoval. Mohly hodnotit toliko to, zda (za respektování presumpce neviny) konkrétní okolnosti případu nasvědčují tomu, že stěžovatel trestný čin mohl spáchat, a zda jdou dány další okolnosti odůvodňující setrvání ve vazbě. Srozumitelně a v souladu s pravidly formální logiky vysvětlily, že v kontextu všech navržených důkazů a skutkových okolností důvody útěkové a předstižné vazby nastaly, a že stěžovatelovy argumenty uvedené důvody pro vzetí do vazby nevyvracejí (body 58 až 73 usnesení městského soudu ze dne 4. 3. 2025 č. j. 3 T 22/2024-2848, body 17 až 27 napadeného usnesení městského soudu a body 6 až 14 usnesení vrchního soudu).
11. Co se týče útěkového vazebního důvodu, neodůvodnily vazební soudy vazbu jen hrozbou vysokého trestu. Uvedly, že může dojít k překvalifikování jednání, ze kterého je stěžovatel obviněn. Po této změně mu může hrozit až výjimečný trest. To v kombinaci s ostatními faktory, tj. že stěžovatel je etnický Armén, narozený v Jerevanu, má vazby na arménskou komunitu a též na Arménskou republiku (která nevydává osoby k trestnímu stíhání), vzbuzuje důvodné obavy, že by se mohl snažit buď uprchnout do zahraničí, nebo se ukrývat na území České republiky (body 59, 62, 63 a 64 usnesení městského soudu ze dne 4. 3. 2025, bod 21 napadeného usnesení městského soudu a body 8 až 9 usnesení vrchního soudu). Na tom není nic nelogického, natož neústavního.
12. Odůvodnění předstižného vazebního důvodu je v souladu s ústavními požadavky, neboť nestojí jen na závažnosti trestného činu [k jejímu dopadu na vazební rozhodování srov. nález ze dne 18. 7. 2025 sp. zn. III. ÚS 3356/24 , body 25 a 26]. Vazební soudy komplexně hodnotily, zda byl tento vazební důvod naplněn. Přihlédly k charakteru, povaze a závažnosti projednávané trestné činnosti (zjednodušeně řečeno opakované objednávání extrémně závažné násilné trestné činnosti) a na osobu stěžovatele a vedení jeho života, čímž zvážily veškeré okolnosti odůvodňující předstižnou vazbu. Též vysvětlily, že námitka, že ostatní členové skupiny kolem stěžovatele mohli vraždu "dokončit" během jejich pobytu na svobodě, nevylučuje to, že stěžovatel může na svobodě pokračovat v trestné činnosti téže povahy (body 59, 62 a 65 usnesení městského soudu ze dne 4. 3. 2025, bod 21 napadeného usnesení městského soudu a body 10, 12 a 14 usnesení vrchního soudu) [srov. nálezy ze dne 14. 2. 2023 sp. zn. III. ÚS 2698/22 , či ze dne 16. 9. 2014 sp. zn. II. ÚS 2086/14 (N 170/74 SbNU 469), bod 30].
13. Vazební soudy též srozumitelně vysvětlily, proč nelze nahradit vazbu alternativním opatřením. Peněžitá záruka zde není ze zákona možná (srov. § 73a odst. 1 trestního řádu) a dohled probačního úředníka by nemohl předejít tomu, aby stěžovatel nevycestoval ze země, neskrýval se nebo trestnou činnost neopakoval (body 69 až 72 usnesení městského soudu ze dne 4. 3. 2025, body 24 až 26 napadeného usnesení městského soudu a bod 14 usnesení vrchního soudu).
14. Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelových základních práv. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. září 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu