Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti BLESK Servis s. r. o., sídlem J. Mařánka 1163, Milevsko, zastoupené Vladislavem Jirkou, Ph.D., advokátem, sídlem Václavské náměstí 807/64, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2024 č. j. 30 Cdo 2547/2023-315, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces a právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávním úředním postupem ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu byla zrušena v celém rozsahu rozhodnutí Městského soudu v Praze i Obvodního soudu pro Prahu 2 a věc vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
3. Ústavní stížnost proti napadenému rozhodnutí Nejvyššího soudu je předčasná. Tímto rozhodnutím Nejvyšší soud zrušil předchozí rozhodnutí a vrátil věc k dalšímu řízení. K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1933 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti.
Rozhodovací činnost Ústavního soudu je primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného. V posuzovaném případě řízení v této části dále pokračuje a stěžovatelka má k dispozici zákonné prostředky, kterými může napadnout případné pro ni nepříznivé rozhodnutí. Jde proto o návrh nepřípustný, neboť v tomto rozsahu není napadeno konečné rozhodnutí soudu a nebyly tak splněny předpoklady pro projednání návrhu ve smyslu § 42 odst. 1 a 2 § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. např. usnesení ze dne 15.
8. 2017 sp. zn. I. ÚS 2372/17 , ze dne 8. 8. 2023 sp. zn. IV. ÚS 1527/23 ).
4. Ústavní soud nepřehlédl, že se stěžovatelka snaží dovolat zvláštních okolností odůvodňujících projednání bez vyčerpání všech procesních prostředků (bod 18an. ústavní stížnosti). Žádné zvláštní okolnosti odůvodňující výjimku v § 75 zákona o Ústavním soudu zde však nejsou, když projednávaná věc nijak nevybočuje z okruhu věcí běžně projednávaných, významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky a nejsou tvrzeny ani průtahy při rozhodování o opravném prostředku. Dovolává-li se stěžovatelka jiných rozhodnutí Ústavního soudu, jistě nejsou s ohledem na zmíněnou právní úpravu, vyloučena.
Stěžovatelkou zmíněná rozhodnutí na věci nic ale nemění, když jde o odlišné případy, o konečné rozhodnutí ve vztahu k určitému způsobu vypořádání restitučních nároků (nález ze dne 4. 10. 1995 sp. zn. II. ÚS 22/94 ), nebo zde byly zvláštní výjimečné okolnosti, které se v této věci neobjevují (např. opakované rušení prvostupňového rozhodnutí odvolacím soudem v nálezu ze dne 13. 12. 2016 sp. zn. II. ÚS 1837/16 ).
5. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. srpna 2024
Milan Hulmák v. r. soudce zpravodaj