Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci společné ústavní stížnosti stěžovatelů A. Jindřišky Šrámkové a B. Antonína Šrámka, oba zastoupeni Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lipenská 869/17, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018 č. j. 20 Cdo 984/2018-268 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2017 č. j. 35 Co 305/2017-207, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a za účasti 1. Obvodního soudu pro Prahu 4 a 2. JUDr. Tomáše Nebeského, bez právního zastoupení, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 28. 6. 2017 usnesením č. j. 13 Nc 30136/2006-170 Obvodní soud pro Prahu 4 (dále též jen "exekuční soud") exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 6. 12. 2006 č. j. 13 Nc 30136/2006-3, částečně zastavil vůči manželce povinného (výrok I).
Dne 27. 9. 2017 usnesením č. j. 35 Co 305/2017-207 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání JUDr. Tomáše Nebeského (dále jen "oprávněný") usnesení exekučního soudu ze dne 28. 6. 2017 č. j. 13 Nc 30136/2006-170 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dne 2. 5. 2018 usnesením č. j. 20 Cdo 984/2018-268 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení odvolacího soudu ze dne 27. 9. 2017 č. j. 35 Co 305/2017-207 odmítl.
Další obsah ústavní stížnosti a rozhodnutí jí napadeného blížeji reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.
Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
V daném případě bylo ústavní stížností napadeno odmítavé rozhodnutí dovolacího soudu a zrušující rozhodnutí odvolacího soudu, tj. za situace, kdy ve věci stěžovatelů dosud nebylo pravomocně rozhodnuto.
Vydáním napadených rozhodnutí tak řízení v dané věci nekončilo a bude v něm dále pokračováno v řízení před exekučním soudem, tudíž k nápravě stěžovatelkou tvrzeného zásahu do základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, není zásadně příslušný Ústavní soud.
Stěžovatelům jsou nadále k dispozici prostředky občanského soudního řádu a teprve po jejich vyčerpání, pokud by se stěžovatelé nadále domnívali, že jimi tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se jim otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 8. 3. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2676/16 , dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2018
Jan Musil v. r. soudce zpravodaj