USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného T. N., P., zastoupeného Mgr. Janem Petříkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská č. 204/21, proti povinnému A. Š., za účasti manželky povinného J. Š., P., zastoupeni Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lipenská č. 869/17, pro 1 990 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 30136/2006, o dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2017, č. j. 35 Co 305/2017-207, takto:
Dovolání povinného a manželky povinného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2017, č. j. 35 Co 305/2017-207, jímž bylo zrušeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. června 2017, č. j. 13 Nc 30136/2017, kterým obvodní soud exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 6. prosince 2006, č. j. 13 Nc 30136/2006-3, částečně zastavil, a to vůči manželce povinného ohledně způsobu jejího provedení přikázáním pohledávky z účtu/vkladového účtu/ stavebního spoření/ na základě smlouvy manžela povinného č. 0000356502040237/0100, vedeného u peněžního ústavu: Komerční banka, a. s., podle exekučního příkazu vydaného JUDr. Ondřejem Marešem, LL.M., soudním exekutorem Exekutorského úřadu Litoměřice, č. j. 124 EX 315/07-185, ze dne 9. ledna 2017, a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Dovolatelé spatřují přípustnost dovolání hlavně v tom, zda je za situace, kdy exekuce byla zahájena již v roce 2006, tzn. ještě před účinností novely č. 139/2015 Sb., možný postih majetku manželky povinného, respektive účtu manželky povinného podle ustanovení § 262a a § 262b o. s. ř. a podle ustanovení § 42 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“). Nejvyšší soud však již v odůvodnění svého usnesení ze dne 24. května 2016, sp. zn. 20 Cdo 5236/2015, uvedl, že novela v podobě zákona č. 139/2015 Sb. účinná od 1. července 2015 zachovala, pokud jde mimo jiné o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů, pouze možnost postihu pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu (srov. § 262a odst. 4 o. s. ř. a § 42 odst. 4 ex. řádu shodně ve znění účinném od 1. července 2015), přičemž v souladu s intertemporálními ustanoveními této novely obsaženými v čl. IV bod. 1 se novelizované znění občanského soudního řádu a exekučního řádu ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona použije i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Jinými slovy řečeno, s ohledem na shora citovaná přechodná ustanovení tedy lze i po novele občanského soudního řádu účinné od 1. července 2015 v exekucích zahájených před účinností této novely postihnout účet manžela povinného.
K výše uvedenému dovolací soudu doplňuje, že ve svém dalším usnesení ze dne 23. srpna 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016, pak dále judikoval, že „zvláštním právním předpisem“ ve smyslu ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř., na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. března 2017, sp. zn. 20 Cdo 5823/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2017, sp. zn. 20 Cdo 1786/2017 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2017, sp. zn. 20 Cdo 4714/2016).
Vzhledem ke shora uvedenému proto dovolací soud shrnuje, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. V dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 5. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu