Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Ivety Černé, bez právního zastoupení, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2025 č. j. KSPH 42 INS 21769/2013, 4 VSPH 745/2025-B-966, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením odmítl podle § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), odvolání stěžovatelky (dlužnice) proti výrokům I a II usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 14. 5. 2025 č. j. KSPH 42 INS 21769/2013-B-956, jako odvolání podané neoprávněnou osobou. Odvoláním napadeným usnesením krajského soudu byla v souladu s § 304 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, schválena konečná zpráva insolvenčního správce stěžovatelky (výrok I), bylo schváleno vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce (výrok II), byl zrušen konkurs na majetek stěžovatelky (výrok III) a insolvenčnímu správci bylo uloženo splnění povinností uložených tímto usnesením (výrok IV).
Vrchní soud konstatoval, že vzhledem k tomu, že stěžovatelka nepodala námitky proti konečné zprávě insolvenčního správce, nemá ani legitimaci k podání odvolání proti výše uvedeným výrokům usnesení krajského soudu.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že sice podala žádost o určení advokáta, ale přesto požaduje výjimku z povinného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. Dále poukazuje na to, že proti napadenému usnesení podala ze stejných důvodů žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení a žádá, aby Ústavní soud vyčkal s rozhodnutím o ústavní stížnosti do pravomocného rozhodnutí o těchto žalobách, popř. neodmítal ústavní stížnost pro předčasnost.
4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci k takovému závěru nedospěl.
5. Podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení). Mezi opravné prostředky, které jsou stěžovatelé povinni před podáním ústavní stížnosti uplatnit, patří rovněž žaloba pro zmatečnost [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 (ST 26/51 SbNU 839)]. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout mimo jiné pravomocné usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání.
6. V této věci směřuje ústavní stížnost proti usnesení vrchního soudu, jako soudu odvolacího, jímž bylo stěžovatelčino odvolání odmítnuto podle § 218 písm. b) o. s. ř. jako odvolání podané osobou neoprávněnou. Proti tomuto rozhodnutí je obecně přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř., a to i v insolvenčním řízení (viz např. usnesení ze dne 4. 6. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1439/24
nebo ze dne 7. 11. 2019
sp. zn. III. ÚS 3308/19
). Stěžovatelka si je této skutečnosti vědoma, neboť sama uvádí, že žalobu pro zmatečnost podala a Ústavní soud si toto ověřil i z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku (https://isir.justice.cz/).
7. Ústavní soud uzavírá, že stěžovatelka má tedy procesní možnost si své stanovisko obhájit v řízení o žalobě pro zmatečnost. Ústavní stížnost je proto nyní nutno odmítnout pro nepřípustnost, neboť je předčasná (z důvodu souběhu se žalobou pro zmatečnost). Není důvod, aby Ústavní soud vyčkával na rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost, stěžovatelce nic nebrání, aby po skončení řízení o dalších opravných prostředcích podala ústavní stížnost znovu (viz např. usnesení ze dne 30. 8. 2019 sp. zn. IV. ÚS 1388/19
nebo ze dne 6. 8. 2024
sp. zn. III. ÚS 1906/24
).
8. Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatelka se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ani Ústavní soud nezjistil žádné okolnosti, jež by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení.
9. Ústavní soud proto soudkyní zpravodajkou ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud již nevyzýval stěžovatelku k odstranění vad podání a zajištění právního zastoupení, neboť ústavní stížnost by musela být z uvedeného důvodu stejně odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. září 2025
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
soudkyně zpravodajka