Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti P. K. a J. R., právně zastoupených advokátem JUDr. Zdeňkem Kloučkem, Na Perštýně 1, Praha 1, proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 8. 3. 2010 sp. zn. 2 KZV 49/2008 nejméně v rozsahu stěžovatelů se dotýkajícím, usnesení státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 2. 6. 2010 sp. zn. 1 NTZ 106/2008 nejméně v rozsahu zamítnutí stížností stěžovatelů, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje po odstranění vad podání veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
sp. zn. IV. ÚS 535/02
,
II. ÚS 364/03
,
II.ÚS 741/02
). V obecné rovině pak mnohokrát zdůraznil, že ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, za zcela nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 316/99
,
I. ÚS 486/01
,
III.ÚS 1872/09
,
II.ÚS 1249/09
, dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz, či usnesení III.ÚS 554/03 publ. in Sb. n. u. sv. 32 str. 467). Takovou mimořádnou situaci Ústavní soud konstatoval v nálezu sp. zn. III. ÚS 511/02
(publ. in Sb. n. u. sv. 30, nález č. 105), kdy naprosto nedostatečné odůvodnění usnesení státního zástupce označil za zjevnou libovůli v rozhodování, což je postup, který odůvodňuje výjimku ze zásady subsidiarity (a tedy nepřípustnosti) ústavní stížnosti, když i v tomto případě odmítl jakkoliv přezkoumávat rozhodnutí o zahájení trestního stíhání po věcné stránce. Od právních názorů takto uvedených se Ústavní soud neměl důvod odchýlit ani v projednávané věci.
Vzhledem k tomu, že z ústavní stížností napadených usnesení orgánů státní moci je zřejmé, z jakého důvodu bylo trestní stíhání zahájeno, pro podezření z jakého trestného činu a stejně tak jsou neznatelné i závěry, pro které bylo trestní stíhání zastaveno, nelze dle náhledu Ústavního soudu dospět k závěru o libovůli orgánů činných v trestním řízení. Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 6. prosince 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu