Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Marie Kožejové, zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Jaklovecká 18, Ostrava-Slezská Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2016 č. j. 2 Ads 91/2016-41, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 30, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým byla jako nepřípustná zamítnuta její kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2016 č. j. 38 Ad 15/2012-107 o odmítnutí návrhu na obnovu řízení, vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 38 Ad 15/2012. Krajský soud v Ostravě v řízení, jehož obnovy se stěžovatelka domáhá, rozsudkem ze dne 27. 3. 2014 zamítl žalobu stěžovatelky proti odvolacímu rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, jímž nebylo vyhověno žádosti stěžovatelky o dávku státní sociální podpory - příspěvku na bydlení.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje přesvědčení, že neexistuje rozumný důvod, aby v případech správního řízení nebyla možnost obnovy řízení obecně připuštěna. Uvedené platí zvláště za situace, kdy se jedná o tak zásadní otázku jako je poskytnutí dávky v hmotné nouzi a příspěvku na bydlení. Pokud tento postup ustanovení § 114 s. ř. s. neumožňuje, považuje jej stěžovatelka za protiústavní. Vzhledem k tomu, že obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před civilními soudy je stěžovatelce i Ústavnímu soudu znám, není třeba jej podrobněji rekapitulovat. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky, i obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud předesílá, že ústavními stížnostmi téže stěžovatelky s obdobnou problematikou a argumentací se již zabýval v řízeních vedených pod sp. zn. I. ÚS 2635/16 a
IV. ÚS 2634/16 , která skončila vydáním odmítavých usnesení. Od závěrů zde uvedených se nemá důvod odchylovat.
Ústavní soud ověřil, že Nejvyšší správní soud se kasační stížností stěžovatelky řádně zabýval a v odůvodnění rozhodnutí srozumitelně a logicky objasnil, z jakých důvodů není kasační stížnost důvodná. Zejména poukázal na to, že ustanovení § 114 odst. 1 s. ř. s. jednoznačné stanoví, že obnova řízení před správními soudy je přípustná výhradně proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu nebo ve věcech politických stran a hnutí. Návrh na obnovu řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s. tak přípustný není.
Uvedeným závěrům není z ústavního hlediska co vytknout. Ostatně Ústavní soud již ve svých předchozích rozhodnutích uvedl, že ustanovení § 114 odst. 1 s. ř. s. samo o sobě nezavdává prostor pro jeho jiný než shora nastíněný výklad (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 680/10 ,
II. ÚS 3163/09 ,
I. ÚS 776/07 ). Neústavnost napadeného rozhodnutí nelze ani dovozovat z obecné úvahy stěžovatelky o vhodnější právní úpravě obnovy ve správním řízení. Ústavní soud pro úplnost dodává, že podle petitu ústavní stížnosti se stěžovatelka zrušení ustanovení § 114 s. ř. s. nedomáhá.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. září 2016
JUDr. Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu