Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatele M. Č., zastoupeného Mgr. Bc. Ondřejem Dostálem, advokátem, sídlem Revoluční 1003/3, Praha 1 - Staré Město, proti výroku II. usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 24. července 2024 č. j. 1 ZT 101/2024-20, za účasti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného výroku II. usnesení s tvrzením, že jím byla porušena jeho práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služba kriminální policie a vyšetřování, 4. oddělení obecné kriminality ze dne 22. 4. 2024 č. j. KRPA-166269-56/TČ-2022-001474 policejní orgán podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájil trestní stíhání stěžovatele pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku a přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, oba spáchané ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal stěžovatel stížnost, o které rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství pro Prahu 4 výrokem II. napadeného usnesení tak, že stížnost zamítla jako nedůvodnou.
3. Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadeného rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat procesní náležitosti ústavní stížnosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, což zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje podmínku přípustnosti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
4. Podstatou ústavní stížnosti je její subsidiarita. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
5. V případech, kdy stěžovatel napadá rozhodnutí dozorového státního zástupce o stížnosti proti zahájení trestního stíhání, je podle ustálené judikatury Ústavního soudu za účinný prostředek nápravy považován podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (srov. např. usnesení ze dne 14. 11. 2024
sp. zn. I. ÚS 2838/24
, usnesení ze dne 17. 9. 2024
sp. zn. II. ÚS 2480/23
, usnesení ze dne 20. 11. 2024
sp. zn. III. ÚS 2700/24
, usnesení ze dne 13. 11. 2023
sp. zn. II. ÚS 2915/23
, usnesení ze dne 16. 11. 2021
sp. zn. IV. ÚS 2843/21
a usnesení ze dne 25. 6. 2018
sp. zn. IV. ÚS 1823/18
). Uvedené ustanovení zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti.
6. V nyní posuzované věci stěžovatel netvrdil ani neprokázal, že by před podáním ústavní stížnosti využil shora uvedeného procesního prostředku. Pro nevyčerpání dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele je nutno ústavní stížnost posoudit jako nepřípustnou.
7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud postupoval podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2024
Milan Hulmák v. r.
soudce zpravodaj