Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace KaMi spol. s r.o., sídlem U Jezu 132/1, Brno, zastoupené opatrovníkem Mgr. Martinem Kostrhounem, advokátem, sídlem Mezírka 775/1, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. srpna 2025 č. j. 74 Co 58/2025-79, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a obchodní korporace EG.D Holding, a.s., sídlem Lidická 1873/36, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a napadeného rozhodnutí (zejména bodu 8) vyplývá následující: Vedlejší účastnice se u civilních soudů proti stěžovatelce domáhala uložení povinnosti zaplatit 33 282 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny. Jelikož stěžovatelka neměla statutární orgán, byl jí pro řízení jako opatrovník ustanoven v záhlaví uvedený advokát.
3. Usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 19. 5. 2022 č. j. 42 Cm 9/2022-8 bylo zahájeno řízení o zrušení stěžovatelky. Do uvedeného řízení vstoupilo státní zastupitelství, které navrhlo, aby o zrušení s likvidací nebylo rozhodováno do doby, než skončí trestní řízení vedené proti stěžovatelce pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 a 3 trestního zákoníku.
4. Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 10. 1. 2024 č. j. 294 C 28/2022-45 v řízení o žalobě vedlejší účastnice vydal platební rozkaz, proti kterému stěžovatelka podala odpor. Stěžovatelka se k podané žalobě vyjádřila s tím, že není důvodná, neboť chybí tvrzení a důkazy prokazující výši údajného odběru a skutečnost, že to byla právě stěžovatelka, kdo elektřinu odebral.
5. Městský soud následně vedlejší účastnici písemně vyzval, aby zvážila vymahatelnost pohledávky s odkazem na zjištění o probíhajícím trestním stíhání stěžovatelky. Vedlejší účastnice dne 7. 6. 2024 městskému soudu sdělila, že žaloba je podle ní důvodná, neboť stěžovatelka vedlejší účastnici způsobila škodu; vzhledem k tomu, že stěžovatelce byl již ustanoven opatrovník, případným zpětvzetím žaloby by se újma vedlejší účastnice ještě navýšila o náklady řízení. Na to městský soud vedlejší účastnici dne 12. 7. 2024 sdělil, že pokud by řízení bylo zastaveno v návaznosti na stěžovatelčin očekávaný zánik, mohl by soud stěžovatelce náklady řízení nepřiznat podle § 150 občanského soudního řádu, a to právě z důvodu jejího očekávaného zániku. Na základě uvedeného přípisu vzala vedlejší účastnice dne 7. 8. 2024 žalobu zcela zpět a navrhla, aby žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.
6. Městský soud usnesením ze dne 6. 9. 2024 č. j. 294 C 28/2022-71 zastavil řízení o žalobě vedlejší účastnice (výrok I.), nepřiznal podle § 150 o. s. ř. žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení (výrok II.), přiznal opatrovníku stěžovatelky náhradu nákladů na zastoupení ve výši 6 679,20 Kč (výrok III.), České republice nepřiznal právo na náhradu nákladů na zastoupení stěžovatelky opatrovníkem (výrok IV.) a vedlejší účastnici vrátil část zaplaceného soudního poplatku ve výši 665 Kč (výrok V.).
7. K odvolání stěžovatelky krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením potvrdil výrok II. a IV. prvostupňového rozhodnutí městského soudu (výrok I. napadeného usnesení). Ve výroku III. prvostupňové rozhodnutí změnil a ustanovenému opatrovníkovi přiznal odměnu a náhrada hotových výdajů ve výši 10 018,80 Kč (výrok II. napadeného usnesení) a konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III. napadeného usnesení).
8. Stěžovatelka tvrdí, že krajský soud porušil její základní práva, neboť jí nepřiznal náhradu nákladů řízení podle § 150 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Namítá, že nezavinila zahájení soudního řízení ani jeho skončení a že skutečnost, že je údajně osoba "blízko svého zániku" (jak svévolně dovodily civilní soudy), nemůže být rozhodná pro použití moderačního práva soudu. Naopak, přiznání náhrady nákladů řízení je opodstatněné i u společnosti, která by blízko svého zániku byla, neboť může přispět k případnému uspokojení věřitelů či poškozených v trestním řízení.
9. Odvolací soud neústavně dovodil, že sporná pohledávka byla po právu a že ji stěžovatelka vedlejší účastnici dobrovolně neuhradila, aniž by k věci samé provedl jakékoliv dokazování (bod 15 napadeného usnesení). Závěr o faktické nevymahatelnosti pohledávky v exekučním řízení postrádá logiku, nebyla-li existence sporné pohledávky vůbec dána. Informace o probíhajícím trestním stíhání nesmí být relevantní při rozhodování o náhradě nákladů řízení v civilním sporu; odvolací soud porušil princip presumpce neviny.
10. Pro aplikaci § 150 o. s. ř. nebyl důvod, a to podle judikatury Ústavního soudu: nebylo třeba odstranit "nepřiměřenou tvrdost"; žádné morální, zdravotní ani sociální důvody u vedlejší účastnice nenastaly; nejde o výjimečný případ nápravy nespravedlnosti. Odvolací soud neústavně chránil vedlejší účastnici před negativními procesními dopady, přestože bylo na její úvaze, zda bude žalovat; rizika musí nést ona jako žalobce. Závěry odvolacího soudu, že se nepřiznání náhrady nákladů stěžovatelky nedotkne a že jí žádné náklady nevznikly, jsou nerelevantní. Porušena nadto byla zásada rovnosti zbraní, neboť městský soud přípisem ze dne 12. 7. 2024 navedl vedlejší účastnici k vzetí žaloby zpět.
11. Přestože jde o bagatelní částku, je napadené rozhodnutí natolik excesivní, že je dán důvod k výjimečnému zásahu Ústavního soudu. Obstojí-li odůvodnění odvolacího soudu, založí to do budoucna nebezpečnou rozhodovací praxi: žalovaní účastníci by neměli nárok na náhradu nákladů v řízení, byť neměli na jeho zahájení ani skončení žádný podíl, a to v situaci, kdy pravost uplatněné pohledávky nebyla prokázána, a nadto s odůvodněním, že jim nevznikly skutečné náklady či že jsou blízko svého zániku. Uvedená praxe povede k "bezhlavému" podávání žalob bez nutnosti zvážit rizika spojená s nepříznivým následkem žaloby. V případě stěžovatelky přitom nešlo o drobnou odchylku, nýbrž o svévolné a absolutní nepřiznání náhrady. Intenzita zásahu je srovnatelná s věcmi řešenými v nálezech ze dne 4. 7. 2001 sp. zn. II. ÚS 598/2000 , ze dne 24. 5. 2001 sp. zn. III. ÚS 619/2000 a ze dne 30. 10. 2014 sp. zn. II. ÚS 2417/13 . IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
12. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, neboť ji jménem stěžovatelky podal opatrovník, který jí byl ustanoven soudem podle § 29 o. s. ř. k zastupování pro řízení, z něhož stížností napadené rozhodnutí vzešlo [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; viz usnesení ze dne 14. 1. 2014 sp. zn. II. ÚS 3634/11 , body 10 až 20]. Opatrovník stěžovatelky je zároveň sám advokátem, a proto stěžovatelka nemusí být zastoupena advokátem jiným [viz přiměřeně stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl.ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.)]. Ústavní stížnost je včasná a přípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
13. Stěžovatelčin návrh směřuje proti rozhodnutí o nákladech řízení. Ústavní soud se problematikou nákladů řízení zabýval v nedávném stanovisku pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl.ÚS-st. 60/24 (97/2025 Sb.), v němž přímo uvedl:
"Ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou [...]. O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti; pokud zákon podmíní přípustnost opravných prostředků určitou minimální výší předmětu sporu, účelem zákona jistě není, aby roli další přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Uvedený požadavek dostatečného ústavního významu věci zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti" (bod 34).
14. Ani skutečnost, že se obecný soud při rozhodování o nákladech řízení dopustí nesprávné aplikace podústavního práva, sama o sobě nepředstavuje dostatečný důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí. Staví-li se totiž Ústavní soud k přezkumu nákladových výroků rezervovaně, projeví se tato zdrženlivost z povahy věci právě v případech, kdy by měl na výklad či použití podústavních předpisů oproti obecnému soudu jiný názor. Ústavní soud není "nejvyšší nákladový soud" a není namístě, aby svým úsudkem o možná ideálním rozhodnutí o nákladech řízení nahrazoval právní závěr obecného soudu, jemuž to přísluší především (viz kupříkladu usnesení ze dne 21. 8. 2024 sp. zn. I. ÚS 1869/24 ).
15. V nyní posuzované věci Ústavní soud shledal, že v ústavní stížnosti není uvedena žádná kvalifikovaná ústavněprávní argumentace, která by zakládala důvod k jeho mimořádnému zásahu do činnosti civilních soudů. Stěžovatelka rozporuje samotnou aplikaci § 150 o. s. ř. - neuvádí však žádné mimořádné okolnosti, které by dokládaly, že napadené rozhodnutí svým významem přesahuje její vlastní zájmy. Za mimořádnou okolnost nelze považovat "možnost nebezpečné rozhodovací praxe", kterou stěžovatelka pouze obecně tvrdila, a to především s ohledem na evidentně bagatelní výši nepřiznaných nákladů řízení o žalobě týkající se povinnosti zaplatit 33 282 Kč s příslušenstvím.
16. Břemeno tvrzení o porušení základních práv leží v řízení o ústavní stížnosti primárně na stěžovatelce, která je zastoupena advokátem; úkolem Ústavního soudu není, aby za ni argumentaci domýšlel (usnesení ze dne 19. 3. 2025 sp. zn. I. ÚS 2795/24 , bod 9).
17. Protože Ústavní soud nezjistil namítané porušení základních práv, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. října 2025
Josef Fiala v. r. předseda senátu