Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele P. G., t. č. ve Věznici Bělušice, zastoupeného Mgr. Annou Růžkovou, advokátkou, sídlem Bělehradská 360/6, Most, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2025 č. j. 11 Tdo 380/2025-511, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. února 2025 č. j. 6 To 18/2025-455 a rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 5. prosince 2024 č. j. 7 T 58/2024-385, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Mostě, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresního státního zastupitelství v Mostě, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že trestní soudy porušily jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Okresní soud v Mostě napadeným rozsudkem uznal stěžovatele vinným ze spáchání zločinu loupeže a uložil mu trest odnětí svobody v trvání devíti let. Loupeže se dopustil společně s dalším pachatelem tak, že v přízemí bytového domu společně zastavili poškozeného, obklíčili ho u zdi a prohledali. Nalezli u něj kapesní nůž, který stěžovatel namířil ke krku poškozeného a vyhrožoval mu smrtí. Z kapes oděvu poškozeného postupně vytáhli peněženku s penězi, bezdrátová sluchátka a další peníze, které měl poškozený volně při sobě. Vrátili mu pouze prázdnou peněženku. Loupeží způsobili škodu ve výši nejméně 40 300 Kč.
3. Odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením zamítl. Následné dovolání Nejvyšší odmítl taktéž napadeným usnesením. Uvedl, že stěžovatel v dovolání pouze zpochybňuje úplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a správnost skutkových zjištění. Jde o argumentaci, kterou vznesl již v odvolání a se kterou se krajský soud řádně vypořádal. Nejvyšší soud v této věci nespatřuje žádný zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. Okresní soud i krajský soud logicky vysvětlily, že provedené důkazy, konkrétně souladné výpovědi poškozeného a druhého obžalovaného, stěžovatele ze spáchání loupeže usvědčují. Pochybnosti o skutkovém stavu nepanují, naopak byl skutkový stav zjištěn dostatečně, zásada in dubio pro reo se tak nemůže uplatnit.
4. Stěžovatel napadl ústavní stížností rozhodnutí všech tří soudů. Trestní soudy si podle něj libovolně vybíraly, které důkazy opomenou. Navíc svévolně upřednostnily věrohodnost výpovědi spoluobžalovaného před výpovědí stěžovatele.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a též vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
6. Ústavní stížnost obsahuje jen obecnou argumentaci, se kterou se trestní soudy již řádně vypořádaly. Stěžovatel tvrdí, že trestní soudy měly dospět k jiným skutkovým zjištěním a že opomněly některé důkazy. Netvrdí však ani to, k jakým jiným skutkovým zjištěním měly dospět a na základě jakých důkazů, ani to, které důkazy opomněly. Není úkolem Ústavního soudu za stěžovatele domýšlet argumentaci nebo opakovat odůvodněné závěry trestních soudů, které stěžovatel nijak kvalifikovaně nezpochybňuje. Ústavnímu soudu ani nepřísluší volně přehodnocovat dokazování provedené trestními soudy nebo do něj zasahovat. Lze tak jen stručně shrnout, že trestní soudy řádně odůvodnily svá skutková zjištění - výpověď poškozeného ve spojitosti s výpovědí druhého obžalovaného prokázala, že se stěžovatel loupeže dopustil (blíže bod 28 usnesení Nejvyššího soudu, body 8 až 10 usnesení krajského soudu a body 16 a 17 rozsudku okresního soudu).
7. Ústavní soud nezjistil porušení stěžovatelových základních práv. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. října 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu