Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti obchodní společnosti PILA MARTINICE, s. r. o., sídlem Simínský mlýn 26, Březnice, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem nám. T. G. Masaryka 153, Příbram, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2022 č. j. 23 Cdo 341/2022-125, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2021 č. j. 17 Co 292/2021-93 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. června 2021 č. j. 60 C 280/2020-66, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Colonnade Insurance S.A., sídlem Jean Piret 1, Lucemburk, Lucemburské velkovévodství, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejího práva zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti se podává, že Obvodní soud pro Prahu 4 (dále také "obvodní soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky, kterou se domáhala po vedlejší účastnici 1 683 245,30 Kč s příslušenstvím. Tuto částku požadovala z titulu smlouvy na pojištění odpovědnosti za újmu a odpovědnosti za újmu způsobenou výrobkem pro případ způsobení věcné škody, újmy na zdraví a osobní újmy včetně újmy na zdraví svou podnikatelskou činností nebo výrobkem, kterou uzavřela s vedlejší účastnicí. Společnost Pila Martinice - montážní, s. r. o., po uzavření uvedené pojistné smlouvy uzavřela jako zhotovitelka smlouvu o dílo s Ivetou Cihelkovou jako objednatelkou. Dílo bylo posléze reklamováno, přičemž oprava byla sjednána u třetí osoby (společnosti STŘECHY ČR, s. r. o.), které objednatelka uhradila 1 796 174 Kč. Škodu měla představovat uvedená částka po odečtení 112 928 Kč vynaložených na opravdu vady díla. Argumentace stěžovatelky byla založena ve zkratce na tom, že v důsledku vady díla došlo ke vzniku škody v podobě nákladů, které bylo potřeba vynaložit, ale zároveň bezprostředně nesouvisely s odstraňováním vady. Podle obvodního soudu ovšem stěžovatelka žalobou uplatnila nárok z titulu odpovědnosti za vady, který není kryt uzavřenou pojistnou smlouvou.
3. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále také "městský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Městský soud se ztotožnil s obvodním soudem v tom, že nárok na výplatu pojistného plnění nevznikl, byť upřesnil, že stěžovatelka neuplatnila nárok z titulu odpovědnosti za vady, jelikož o něj může jít pouze ve vztahu mezi stranami smlouvy o dílo, což stěžovatelka nebyla. V každém případě ale nárok z odpovědnosti za vady díla uplatnila objednatelka vůči společnosti Pila Martinice - montážní s. r. o., a na základě této reklamace došlo k pracím provedeným společností STŘECHY ČR., s. r. o., bez nichž by nebylo možné opravdu vady provést. Tím přitom nevznikla újma, za níž by společnost Pila Martinice - montážní, s. r. o., odpovídala.
4. Městský soud dále postavil své rozhodnutí na tom, že stěžovatelka nebyla aktivně věcně legitimována k uplatnění nároku na pojistné plnění z uzavřené pojistné smlouvy. Smluvními stranami byla stěžovatelka jako pojistník a vedlejší účastnice jako pojistitel. Pojištěnými byly tři subjekty - stěžovatelka, společnost Holder Group, a. s., a společnost Pila Martinice - montážní, s. r. o. Smlouva stanovila, že uplatnit právo na poskytnutí pojistného plnění může výlučně pojištěný. Z toho dle městského soudu vyplývá, že pojistník neuzavíral smlouvu výlučně ve svůj prospěch, nýbrž ve prospěch pojištěných, a nejde tak o případ pojištění cizího pojistného nebezpečí. Smlouvu je tudíž nutno vykládat tak, že každý z pojištěných je oprávněn uplatňovat nárok na pojistné plnění vyplývající z jeho pojistného nebezpečí. Pojistné plnění z důvodu odpovědnosti za újmu společnosti Pila Martinice - montážní, s. r. o., tak byla oprávněna uplatňovat pouze tato společnost.
5. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením dovolání stěžovatelky odmítl s tím, že závěr městského soudu o absenci aktivní legitimace je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.
6. Stěžovatelka namítá, že jí byl v důsledku závěru o absenci aktivní legitimace odepřen přístup k soudu. Jak uvádí, pojistná smlouva byla uzavřena mezi ní jako pojistníkem a vedlejší účastnicí jako pojistitelem. Společnost Pila Martinice - montážní, s. r. o., účastníkem smlouvy vůbec nebyla. Jako pojistník a účastník předmětné smlouvy, tak je to právě stěžovatelka, kdo měl nárok na případné pojistné plnění a kdo jako jediný může vystupovat na straně žalobce v případě soudního sporu. Vyplývá-li právo ze smlouvy, může je vymáhat pouze ten, komu je smlouva přiznává, případně komu přiznává oprávnění takové právo vymáhat pro jiného. V této souvislosti stěžovatelka odkazuje na rozsudek sp. zn. 23 Cdo 4513/2016 ze dne 20. 6. 2017, v němž měl Nejvyšší soud dospět ke stejnému závěru. Ve shodě s tímto rozsudkem podle stěžovatelky předmětná pojistná smlouva byla svým charakterem smlouvou o pojištění cizího rizika, u níž je pojištěný jen objektem pojištění a jeho pojistné riziko je pojištěno pojistníkem, který je jako jediný aktivně legitimován v případném sporu o výplatu pojistného plnění.
7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
8. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Stěžovatelčina argumentace nedosahuje ústavněprávní relevance, neboť jde o pouhou polemiku ohledně výkladu soukromoprávní smlouvy, k němuž jsou primárně určeny obecné soudy v čele s Nejvyšším soudem (čl. 92 Ústavy České republiky).
10. Je přitom potřeba poznamenat, že již městský soud vyšel z řádně odůvodněného závěru, že předmětná pojistná smlouva není smlouvou o pojištění cizího pojistného nebezpečí, což stěžovatelka řádně a procesně relevantním způsobem v dovolání nenapadla (viz str. 4 usnesení Nejvyššího soudu). Šlo tedy o smlouvu uzavřenou ve prospěch pojištěných, přičemž jak Nejvyšší soud přesvědčivě odůvodnil, závěr že u takové smlouvy je aktivně legitimovaný pojištěný, odpovídá zákonu i ustálené judikatuře. Stěžovatelčiny odkazy na judikaturu jsou naopak nepřípadné, neboť jsou zaměřeny na smlouvy o pojištění cizího pojistného nebezpečí, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4513/2016 ze dne 20. 6. 2017 byl navíc zrušen nálezem Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 3009/17
ze dne 9. 10. 2018.
11. Pokud se ostatně v pojistné smlouvě výslovně uvádí, že uplatnit právo na poskytnutí pojistného plnění může výlučně pojištěný, tak lze těžko argumentovat, jak činí stěžovatelka, že by vystupovat na straně žalobce mohla jako jediná právě stěžovatelka. To již proto, že stěžovatelka sice byla jednou z pojištěných osob, ale nikoli pojištěnou jedinou. Logická je pak i související argumentace městského soudu v tom směru, že z ničeho nevyplývá, že by stěžovatelka měla mít mezi ostatními pojištěnými nějaké výsadní postavení, v jehož důsledku by byla oprávněna vymáhat pojistné plnění i za porušení pojistného zájmu ostatních pojištěných, či snad že by každý z pojištěných byl oprávněn vymáhat pojistné plnění za porušení pojistného zájmu dalších pojištěných. Jako nejlogičtější se skutečně jeví ten výklad, že aktivně legitimován z dané smlouvy byl vždy ten pojištěný, jehož pojistný zájem byl dotčen.
12. V tomto závěru nelze spatřovat porušení práva na přístup k soudu. Stěžovatelce nebyla soudní ochrana odepřena, naopak soudy se její žalobou řádně zabývaly, pouze dospěly k závěru, že právo, jehož se stěžovatelka žalobou domáhala, jí dle uzavřené smlouvy nenáleží.
13. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. listopadu 2022
Jan Filip v. r.
předseda senátu