Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci stěžovatele P. C., právně zastoupeného advokátem Mgr. Lukášem Trojanem, Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2011 sp. zn. Nco 19/2011, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Uvedenou argumentací stěžovatele se Ústavní soud v minulosti již zabýval, a to např. ve věci sp. zn. III. ÚS 3268/10
. Závěry Ústavního soudu uvedené v usnesení sp. zn. III. ÚS 3268/10 lze přitom zcela vztáhnout i na nyní projednávanou věc, neboť rovněž v nyní projednávané věci stěžovatel opíral námitku podjatosti určitých soudců vrchního soudu pouze obecně o jejich bývalé členství v Komunistické straně Československa, přičemž neuvádí k žádnému soudci vrchního soudu konkrétní skutečnosti nasvědčující podjatost. Ústavní soud pro úplnost z pohledu relevantního pro nyní posuzovaný případ připomíná, že v nálezu sp. zn. I.
ÚS 517/10 konstatoval následující: "Prosté členství v KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno posuzovat v každém případě přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen." Z uvedeného se podává, že tvrzení pohybující se v rovině obecnosti důvod k podjatosti soudce založit (již z povahy věci) nemůže.
Dlužno dodat, že argumenty stěžovatele tuto míru obecnosti, nahlíženou Ústavním soudem jako ještě nikoliv relevantní, vykazují. Namítá-li stěžovatel, že v jeho věci rozhodoval nezákonný soudce, nezbývá, než jej v dalším řízení odkázat na žalobu pro zmatečnost, neboť ústavní stížnost stojí na principu subsidiarity. S ohledem na výše uvedené rozhodl Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. ledna 2012
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu