Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Z. W., zastoupeného JUDr. Milanem Staňkem, advokátem, sídlem Dlážděná 704/12c, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2022 sp. zn. 4 Tdo 645/2021 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. listopadu 2020 č. j. 4 To 48/2020-3960, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, České republiky - Ministerstva průmyslu a obchodu, sídlem Na Františku 32, Praha 1 - Staré Město, Z. V. a K. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále také "krajský soud") č. j. 40 T 8/2018-3578 ze dne 28. 1. 2020 uznán vinným pomocí k zvlášť závažnému zločinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, zčásti dokonanému a zčásti ukončenému ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Toho se měl dopustit ve zkratce tím, že jako revizní technik vyhotovil nejpozději dne 30. 10. 2010 Zprávu o výchozí revizi elektrického zařízení (nízkonapěťové elektrické instalace fotovoltaické elektrárny), v níž nepravdivě uvedl, že ve výrobně je umístěno 15 824 kusů fotovoltaických panelů, a učinil závěr, že elektrické zařízení je z hlediska bezpečnosti schopné provozu, ačkoli věděl, že v době provádění revize není fotovoltaická elektrárna plně dokončena a schopna provozu, neboť se zde nacházelo maximálně 7 225 kusů panelů; takto jednal, přestože věděl, že jím zpracovaná revizní zpráva bude jedním z podkladů pro udělení licence na výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů, a stěžovatel tak umožnil provozovateli elektrárny získat licenci pro provoz fotovoltaické elektrárny, na jejímž základě vznikl neoprávněný nárok na garantovanou výkupní cenu elektřiny z fotovoltaických zdrojů. Za to byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu práce revizního technika na dobu pěti let a k peněžitému trestu ve výši 100 000 Kč. Stejným rozsudkem byli odsouzeni také další dva spoluobžalovaní (vedoucí stavebního úřadu a jednatel společnosti provozující fotovoltaickou elektrárnu).
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podali obžalovaní, státní zástupce i poškozená (Česká republika - Ministerstvo průmyslu a obchodu) odvolání. V reakci na žádost stěžovatele o odložení veřejného zasedání z důvodu karantény Vrchní soud v Olomouci (dále také "vrchní soud") jako soud odvolací jeho věc vyloučil k samostatnému projednání. Ústavní stížností napadeným usnesením posléze vrchní soud odvolání státního zástupce, poškozené i stěžovatele zamítl. Nejvyšší soud následně ústavní stížností napadeným usnesením dovolání stěžovatele jakož i dalších obžalovaných odmítl.
4. Stěžovatel předně nesouhlasí s tím, že jeho věc byla vyloučena k samostatnému projednání. Stěžovatel byl v případě, že by vrchní soud na konání zasedání trval, připraven podstoupit jisté riziko a dostavit se i navzdory karanténě. Postup soudu mu znemožnil zúčastnit se společného odvolacího řízení, kde by se mohl vyjádřit k důležitým skutečnostem. Tím, že odvolací soud rozhodl ohledně obou spoluobžalovaných, předurčil výsledek odvolacího řízení stěžovatele, čímž měl porušit stěžovatelovo právo na spravedlivý proces. Nelze podle stěžovatele nevidět, že by bez závěru, že zpráva byla nepravdivá, odpadl závažný argument ve vztahu k hlavnímu obžalovanému této kauzy. Tuto kardinální otázku odvolací soud řešil v řízení, z něhož byl stěžovatel vyloučen, takže se k této problematice nemohl vyjádřit.
5. Jak stěžovatel dále namítá, nalézací soud zúžil dokazování na zodpovězení otázky, zda zpráva o výchozí revizi byla pravdivá, či nikoli. V návaznosti na to stěžovatel konstatuje, že jak opakovaně namítal, předmětem jeho výchozí revize elektrického zařízení, a to FVE Medlov, nebyla celá nízkonapěťová elektrická instalace fotovoltaické elektrárny, nýbrž pouze nízkonapěťová elektrická instalace FVE, jejíž rozsah je definován v bodě "B" předmětné zprávy. Předmětem revize podle stěžovatele nebylo ani nastavení, provedení a funkčnost síťových ochran, ani uložení kabelů, které byly v době revize zahrnuty do země, ani zařízení, které neobsahuje tato revizní zpráva, ani rozvaděč RE, ani měniče XANDREX GT 500 a GT 30. Již z tohoto výčtu je podle stěžovatele zřejmé, že stěžovatel nerevidoval celou elektrárnu, nýbrž výlučně jen to, co bylo objednáno, a to nízkonapěťovou elektrickou instalaci kabelů této elektrárny. Šlo pouze o revizní zprávu dokončené části FVE, za kterou odpovídala firma LUMEN, a. s., ani teoreticky nemohlo jít o revizní zprávu celé nízkonapěťové části dotčené elektrárny.
6. Stěžovatel poukazuje na zásadní význam druhé, zfalšované revizní zprávy, kterou stěžovatel nevystavil a jíž se soudy podle stěžovatele řádně nezabývaly. Nebylo zejména objasněno, proč a kým byla tato zpráva předložena do licenčního řízení. Vysvětlení dovolacího soudu, že se obě zprávy doplňovaly, je dle stěžovatele nonsens, neboť nelze argumentovat, že je tu padělaná zpráva, která tedy nic hodnotit nemůže, protože vůbec neměla vzniknout, a jedním dechem tvrdit, že tato padělaná zpráva vlastně doplňuje první. Stěžovatel se táže, proč se nikdo nezabýval otázkou, kdo tento padělek vytvořil a proč. Podle stěžovatele to mohlo být tak, že před podáním žádosti o licenci ten, který za to odpovídal, zjistil, že jedinou zprávu o nízkonapěťové části, kterou má k dispozici, nemůže předložit, právě protože nehodnotí celou nízkonapěťovou část.
7. To podle stěžovatele svědčí o tom, že nemohl vědět, že jeho zpráva bude k licenčnímu řízení použita, protože ji tvořil jen pro potřeby objednatele, aby byla zadokumentovaná bezpečnost předávané nepodstatné části nízkonapěťové části FVE, nikoli jako revizní zprávu o bezpečnosti celé nízkonapěťové části elektrárny. Nejvyšší soud v této souvislosti argumentoval padesátiletou praxí stěžovatele, přehlédl však, že nehodnotí práci revizního technika, který padesát let reviduje fotovoltaické elektrárny, nýbrž práci revizního technika, který byl stejně jako všichni ostatní revizní technici postaven před zcela nový problém s revizemi fotovoltaických elektráren, o kterých neexistovala žádná normotvorba, a nikdo netušil, co taková práce má obnášet. Dodnes podle stěžovatele není řada věcí dořešena, a to včetně otázky, zda revizní technik má počítat fotovoltaické panely a v revizní zprávě uvádět jejich počet. Soudy k tomu argumentovaly článkem, kterým se měl údajně stěžovatel řídit, ačkoli žádný názor nemůže nahradit normu.
8. V souvislosti s právě uvedeným se stěžovateli jeví významným odborné vyjádření doc. Mastného, které poskytuje mnoho argumentů ve prospěch stěžovatele a jež stěžovatel považuje za opomenutý důkaz. Nalézací soud jej sice provedl, ale zcela formálně předložením listin procesním stranám a odvolací soud tento důkaz zamítl. Není pak údajně pravda, co uvedl Nejvyšší soud, tedy že stěžovatel nenavrhl výslech doc. Mastného, neboť původně navrhl přečtení odborného vyjádření, alternativně pak i výslech doc. Mastného. Když zjistil, že doc. Mastný nebyl předvolán, navrhl alespoň přečtení odborného vyjádření, což odvolací soud zamítl podle stěžovatele z toho důvodu, že o věci už bylo fakticky rozhodnuto o tři týdny dříve, kdy se rozhodovalo o odvolání ostatních obžalovaných.
9. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
10. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
11. S ohledem na námitky stěžovatele, které vesměs představují polemiku na úrovni podústavního práva včetně zpochybňování skutkového stavu, k němuž na základě dokazování dospěly obecné soudy, Ústavní soud připomíná, že jeho pravomoc zasahovat do trestního řízení je striktně omezena na případy, v nichž došlo k neoprávněnému omezení základních práv a svobod účastníků trestního řízení, zakotvených především v hlavě páté Listiny základních práv a svobod. Posouzení viny a případné vyměření spravedlivého trestu je věcí obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší tuto jejich činnost z hlediska "běžné" zákonnosti a věcné správnosti hodnotit, ani kdyby se s jejich závěry neztotožňoval. Pouze zjevné excesy v procesu provádění a hodnocení důkazů, spočívající v absenci jakékoliv logické či skutkové opory pro závěry rozhodujícího soudu, by byl Ústavní soud příslušný napravit zrušením napadených rozhodnutí.
12. Ve vztahu k uplatněným námitkám je dále potřeba uvést, že stěžovatel tyto námitky buď v rozporu se zásadou subsidiarity ústavní stížnosti neuplatnil v rámci opravných prostředků (námitka proti vyloučení věci k samostatnému řízení), případně je uplatnil, soudy na ně ale podrobně a přesvědčivě zareagovaly. V zásadě tedy postačí na odůvodnění napadených rozhodnutí, jakož i na odůvodnění rozsudku krajského soudu č. j. 40 T 8/2018-3578, pro stručnost odkázat.
13. Uvádí-li stěžovatel, že námitku proti vyloučení jeho věci k samostatnému projednání neuplatnil v dovolání pro absenci odpovídajícího dovolacího důvodu, tak Ústavní soud v trestních věcech vychází z toho, že v dovolání lze úspěšně uplatnit každou námitku porušení ústavně zaručených práv (viz stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014). Jen ve stručnosti tak lze uvést, že stěžovatel byl odsouzen na základě důkazů provedených v řízení, v němž řádně vystupoval v postavení obviněného, resp. obžalovaného, a rozhodnutí o odvolání dalších spoluobžalovaných v samostatném řízení nepředurčovalo stěžovatelovu vinu ani výsledek rozhodnutí o jeho odvolání.
14. Tím, co přesně bylo předmětem revize provedené stěžovatelem, k čemu měla sloužit a zda byla revizní zpráva pravdivá, se zabývaly soudy všech tří stupňů. Odkázat lze v této souvislosti zejména na bod 13 napadeného usnesení vrchního soudu a na body 121 a násl. usnesení Nejvyššího soudu. Jak Nejvyšší soud vysvětlil, šlo o zprávu o výchozí revizi, jejíž účel byl nepochybný. Zpráva přitom vyvolávala dojem o kompletnosti provedené revize na nízkonapěťovou část celé elektrárny, nepodává se z ní, že by mělo jít o revizní zprávu dílčí, že kontrolované zařízení není kompletní či že by na zprávu měla navazovat nějaká další, konečná revize nízkonapěťové části elektrárny.
Z obsahu revizní zprávy naopak vyplývalo, že elektrárna v době revize byla již zcela osazena FV panely a z hlediska revize nízkého napětí odpovídala požadavkům na běžný provoz. To vše za situace, kdy z provedených důkazů jasně vyplynulo, že elektrárna nebyla dokončena, neboť chyběla více než polovina z deklarovaného počtu panelů. Na uvedeném nic nemění ani existence zfalšované revizní zprávy, přičemž Ústavní soud neshledává na vysvětlení Nejvyššího soudu stran jejího významu nic nelogického.
15. Jde-li konečně o odborné vyjádření doc. Mastného, tento důkaz byl proveden, přičemž určité pochybení nalézacího soudu, který se výslovně k tomu vyjádření v odůvodnění nevyjádřil (byť v něm obsažené závěry nezůstaly bez reakce), napravil odvolací soud, jenž podrobně odůvodnil, proč toto vyjádření na vině stěžovatele nic nemění (viz bod 14 jeho usnesení). Odvolací soud také vysvětlil, proč důkaz tímto vyjádřením znovu neprovedl (viz bod 10 napadeného usnesení), přičemž ani není zřejmé, k čemu by za dané situace sloužil výslech doc. Mastného. Závěry doc. Mastného byly v rámci rozhodování soudů zohledněny a vypořádány.
16. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. ledna 2023
Jan Filip v. r. předseda senátu