Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaje), Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) D. K., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, zastoupeného Mgr. Petrem Sikorou, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo nám. 1808/3, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j.
11 Tdo 545/2019-3944 ze dne 30. května 2019 a rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 To 33/2018 ze dne 11. září 2018, věc vedena pod sp. zn. IV. ÚS 3042/19 , 2) K. Š., zastoupeného Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem v Kladně, Huťská 1383, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 11 Tdo 545/2019-3944 ze dne 30. května 2019, věc vedena pod sp. zn. II. ÚS 3108/19 , a 3) O. H., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, zastoupeného JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 7, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j.
11 Tdo 545/2019-3944 ze dne 30. května 2019 a rozsudkům Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 To 33/2018 ze dne 11. září 2018 a Městského soudu v Praze sp. zn. 47 T 10/2015 ze dne 29. listopadu 2017, věc vedena pod sp. zn. III. ÚS 3140/19 , o spojení ústavních stížností vedených u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 3042/19 ,
II. ÚS 3108/19 a
III. ÚS 3140/19 takto:
Ústavní stížnosti vedené pod spisovými značkami IV. ÚS 3042/19, II. ÚS 3108/19 a
III. ÚS 3140/19 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod spisovou značkou IV. ÚS 3042/19.
Ústavní soud obdržel ve výroku uvedené ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím obecných soudů v téže věci. Rozsudkem Městského soudu v Praze byli stěžovatelé uznáni vinnými a odsouzeni pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Vrchní soud v Praze k odvolání všech stěžovatelů i státního zástupce zrušil výroky o vině i trestu a rozhodl znovu. Nejvyšší soud dovolání všech stěžovatelů odmítl
Podle ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 112 odst. 1 o. s. ř., může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků. S ohledem na shora uvedenou shodu předmětných ústavních stížností spojil Ústavní soud z důvodu hospodárnosti věci ke společnému řízení.
V souladu s rozhodnutím pléna Ústavního soudu o ustavení senátů ze dne 8. prosince 2015 č. Org. 60/15 v platném znění a v souladu s úplným zněním rozvrhu práce na období od 9. září 2019 č. Org. 46/19 je soudcem zpravodajem v této spojené věci soudce Jaromír Jirsa.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. října 2019
Pavel Rychetský v. r. předseda Ústavního soudu
7. Rovněž stěžovatel 3) spatřuje zásah do svých práv v protiprávním využití agentů, včetně zahraničního, bez jejichž vlivu by on, do té doby bezúhonný, nebyl uznán vinným a odsouzen - k tomu odkázal na judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 239/2018 ze dne 30. května 2018. Důkazy získané policejní provokací považuje stěžovatel za absolutně neúčinné (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2014 ze dne 25. září 2014); má za to, že v projednávané věci byl rovněž pominut § 59 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (upravující skryté vyšetřování zahraničního příslušníka na území České republiky), neboť se soudy dostatečně nezabývaly oprávněností užití agenta. Oporou pro jeho pochybnosti je i část rozsudku nalézacího soudu, kterou byl zproštěn obžaloby pro dva ze tří stíhaných skutků. Stěžovatel 3) namítá rovněž nesprávnou kvantifikaci drogy, která u něj byla zabavena a jejímž je on sám uživatelem, a to ve velké míře. Bylo-li u něj zajištěno 9 567,8 g rostlinné sušiny konopí (1 031,9 g THC), šlo o množství, které odpovídá jeho několikadenní potřebě, a současně neexistoval žádný důkaz svědčící o tom, že by drogu prodával. Závěrem stěžovatel 3) poukázal na vývoj společenského vnímání "měkkých" drog, který měl být zohledněn.
8. Z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelé byli spolu s dalšími osobami uznáni vinnými a odsouzeni pro drogovou trestnou činnost, kterou páchali v roce 2014. Orgány činné v trestním řízení zajistily a provedly řadu důkazů; v rámci šetření jednání stěžovatelů byli použiti policejní agenti, včetně jednoho zahraničního, pachatelé byli sledováni, byly provedeny odposlechy jejich telefonních hovorů, domovní prohlídky, zajištěné věci byly podrobeny náležitému znaleckému zkoumání. Nalézací soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu, vypořádal se s námitkami obhajoby, a to tak, aby mohl rozhodnout ve věci bez důvodných pochybností o vině jednotlivých osob. Obsahoval-li rozsudek nalézacího soudu vady, pak nespočívaly ve skutkových zjištěních, ale v některých vadách právních, které napravil odvolací soud: jednání stěžovatelů 1) a 3) bylo dílem ve stádiu pokusu a dílem dokonaným, u stěžovatele 2) pak s ohledem na okolnosti případu odvolací soud vyloučil speciální recidivu. Ve vztahu ke stěžovateli 3) odvolací soud zohlednil i odvolání státního zástupce proti výši uloženého trestu, neboť neověřil důvody pro výjimečné snížení výše trestu jako nalézací soud.
9. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu i z usnesení Nejvyššího soudu je rovněž patrné, že námitky užité stěžovateli v ústavní stížnosti jsou jen opakováním jejich obhajoby a argumentace v opravných prostředcích, a to za situace, kdy se jimi obecné soudy dostatečně zabývaly a vypořádaly se s nimi. Obecné soudy se opakovaně zabývaly legálností využití agentů, významem a věrohodností výpovědí jednotlivých svědků, vzájemnými vztahy odsouzených, manipulací s drogami i aplikovatelností relevantní judikatury. Přesto stěžovatelé předestírají své námitky opakovaně, trvale nespokojeni s odsuzujícími závěry obecných soudů. Z jejich podání je zjevné, že ve snaze o změnu napadených rozhodnutí hledají "slabá místa" v dokazování, přestože závěry o jejich vině jsou založeny na uceleném řetězci důkazů, nikoliv jen na výpovědích agentů, jejichž zákonnost použití se snaží zpochybnit.
10. Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) poskytuje každému zákonem předvídané nástroje určené k tomu, aby mohl v řízení uplatnit svá základní práva, nezaručuje (ani nemůže zaručit) účastníkovi úspěch v řízení. Obecné soudy provedly dokazování, v němž nebyly opomenuty důkazy, nebyla porušena zásada in dubio pro reo ani presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny). Činnost stěžovatelů naplnila jednání popsané trestním zákoníkem, po zjištění naplnění všech znaků trestného činu podle jednotlivých ustanovení § 283 uložily obecné soudy stěžovatelům zde uvedené tresty v souladu s pravidly danými v § 52 a násl. trestního zákoníku; neobstojí proto námitka porušení zásady nullum crimen sine lege a nulla poena sine lege (čl. 39 Listiny). Obecné soudy se rovněž dostatečně a přezkoumatelně vypořádaly s námitkou porušení práva na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny) a na jejich rozhodnutí lze nejen v této části [viz např. odst. 14 a) odůvodnění rozsudku odvolacího soudu] zcela odkázat.
11. Ústavní soud nemůže přisvědčit nespokojeným stěžovatelům v jejich tvrzení o zásahu do základních a zaručených práv a svobod; z napadených rozhodnutí je patrné, že obecné soudy se věcí řádně zabývaly a na základě provedených důkazů učinily jednoznačný závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu. V řízení o opravných prostředcích byly námitky stěžovatelů dostatečně přezkoumány a vypořádány. Obecné soudy postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně, srozumitelně a přezkoumatelným způsobem odůvodnily. Nejvyšší soud navíc provedl i ústavněprávní přezkum dovolání, aniž by nad rámec dovolacích námitek zjistil porušení základních práv a svobod stěžovatelů.
12. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný, v části směřující proti dříve zrušenému rozsudku Městského soudu v Praze není Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu příslušný (není povolán jej zrušit podruhé).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. února 2020
Jan Filip v. r. předseda senátu