Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti CZ IZOLACE s. r. o., sídlem Blanická 834/140, Ostrava, zastoupené Mgr. Petrem Zemlákem, advokátem, sídlem Jiráskovo náměstí 121/8, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. září 2024 č. j. 1 As 149/2024-40 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. června 2024 č. j. 3 A 42/2022-248, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Digitální a informační agentury, sídlem Na Vápence 915/14, Praha 3 - Žižkov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1, čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a spisu Nejvyššího správního soudu vyplývá, že se stěžovatelka žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") domáhala ochrany před nezákonným zásahem, který spočíval v tom, že Ministerstvo vnitra nezměnilo nastavení datové schránky stěžovatelky na "nezpřístupnit". Usnesením ze dne 9. 12. 2022 městský soud stěžovatelku vyzval k úpravě žaloby tak, aby vyhovovala náležitostem žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s."). Protože stěžovatelka nedoručila úpravu žaloby ve stanovené lhůtě (na žádost stěžovatelky prodloužené), městský soud žalobu odmítl usnesením ze dne 6. 1. 2023 č. j. 3 A 42/2022-129. Usnesení městského soudu bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2023 č. j. 1 As 10/2023-75, neboť městský soud neakceptoval stěžovatelkou podanou žádost na ustanovení zástupce, přestože byla podána ve stanovené lhůtě. V řízení před Nejvyšším správním soudem byla stěžovatelka usnesením ze dne 30. 3. 2023 č. j. 1 As 10/2023-53 osvobozena od placení soudního poplatku a byl jí ustanoven právní zástupce.
3. Z důvodu změny právní úpravy byla v následném řízení v postavení žalované již vedlejší účastnice. Městský soud žalobu stěžovatelky napadeným rozsudkem zamítl. Stěžovatelka podala dne 8. 7. 2024 kasační stížnost. Nejvyšší správní soud stěžovatelku usnesením za dne 11. 7. 2024 vyzval k doložení splnění podmínek podle § 105 odst. 2 s. ř. s. a zaplacení soudního poplatku. Stěžovatelka dne 2. 8. 2024 podala žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce. Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatelky nevyhověl usnesením ze dne 21. 8. 2024 a zároveň ji vyzval k zaplacení soudního poplatku a doložení právního zastoupení ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. Soudem stanovená lhůta marně uplynula dne 6. 9. 2024. Stěžovatelka zaslala dne 6. 9. 2024 dva přípisy, ve kterých soudu sdělila, že bez své viny nemůže zaplatit soudní poplatek, hrozí ji újma a rozporovala odůvodnění usnesení ze dne 21. 8. 2024. Její tvrzení v těchto přípisech se však vztahovala pouze k nemožnosti zaplatit soudní poplatek, nikoliv k právnímu zastoupení. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nevyhověla výzvě k doložení právnického vzdělání, nebo plné moci udělené advokátovi, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl napadeným usnesením pro nesplnění podmínek řízení.
4. Stěžovatelka namítá, že žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce ze dne 2. 8. 2024 opřela o předchozí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 10/2023-53, na základě kterého byla stěžovatelka osvobozena od placení soudního poplatku za podanou kasační stížnost a byl jí ustanoven zástupce. Vzhledem k tomu, že se v mezidobí u ní v majetkové rovině nic nezlepšilo, ba naopak, očekávala, že jí bude před rozhodnutím o žádosti zaslán obligátní formulář, jako se tomu stává běžně, resp. vždy. Nic takového se ovšem nestalo a Nejvyšší správní soud naprosto neočekávaně a nepředvídatelně žádost zamítl, navíc s naprosto "zcestným" odůvodněním. Stěžovatelka namítá, že Nejvyšší správní soud její přípisy ze dne 6. 9. 2024 posoudil účelově, neboť je měl posoudit jako včasnou a řádnou žádost podle § 106 odst. 3 s. ř. s.
5. Stěžovatelka dále podává námitky proti rozhodnutí městského soudu. Stěžovatelka tvrdí, že vzhledem k tomu, že § 18a odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, umožňuje fyzické osobě (i podnikající) znepřístupnit datovou schránku pro doručování dokumentů od jiných osob, zatímco stěžovatelka takové právo jako osoba právnická nemá, pak jde o projev diskriminace.
6. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
7. Ústavní stížnost stěžovatelky je přípustná v rozsahu, v němž směřuje proti napadenému usnesení Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud z důvodu neodstranění vad kasační stížnosti nepřezkoumal rozsudek městského soudu. Ústavní stížnost směřující proti němu je proto nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatelka řádně nevyčerpala veškeré dostupné opravné prostředky.
8. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17)]. Z hlediska pravomoci Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti mu nepřísluší přezkoumávat výklad podústavního práva. Ve smyslu § 12 s. ř. s. je to především Nejvyšší správní soud, jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví, který je k tomu v zájmu zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování povolán.
9. Ve své judikatuře, vztahující se k rozhodnutím o osvobození od placení soudních poplatků a ustanovování zástupců z řad advokátů [viz např. nález ze dne 5. 12. 2017 sp. zn. III. ÚS 2603/17
(N 226/87 SbNU 587), bod 29], se Ústavní soud opakovaně vyjádřil, že samotné spory o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce nedosahují intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod, přestože se jejich výsledek může dotknout některého z účastníků řízení. Rozhodnutí o splnění zákonem stanovených podmínek pro osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce spadá zásadně do rozhodovací sféry obecných soudů. Proto zpravidla nemohou být předmětem ústavní ochrany. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocování závěrů obecných soudů o důvodnosti uplatněného nároku, ke kterým soudy dospěly ze skutkových tvrzení předložených stěžovatelem.
10. Případy, které se týkaly osvobozování od soudních poplatků a ustanovení zástupců, a ve kterých Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou relativně výjimečné a týkají se buď specifických otázek [např. osvobození od soudního poplatku právnických osob - srov. nálezy ze dne 11. 5. 1999 sp. zn. I. ÚS 13/98
(N 71/14 SbNU 107), ze dne 27. 10. 1998 sp. zn. II. ÚS 13/98
(N 131/12 SbNU 245), ze dne 3. 9. 1998 sp. zn. IV. ÚS 13/98
(N 98/12 SbNU 45), či ze dne 27. 2. 2013 sp. zn. IV. ÚS 3543/12
(N 33/68 SbNU 351)], nebo v nich šlo "o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti" [viz nález ze dne 31. 8. 2004 sp. zn. IV. ÚS 289/03
(N 125/34 SbNU 281)].
11. Takové vady však v posuzované věci nenastaly. K postupu Nejvyššího správního soudu Ústavní soud konstatuje, že je povinností účastníka řízení, aby soudu řádně odůvodnil a doložil, z jakého důvodu žádá stát o beneficium v podobě osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce. Neučinila-li tak stěžovatelka ani přes výzvu soudu, jde čistě o její pochybení. Nejvyšší správní soud stěžovatelce v usnesení ze dne 21. 8. 2024 pečlivě a logicky vysvětlil, proč nelze její žádosti o osvobození od soudních poplatků vyhovět, a to zejména s ohledem na nedostatečný standard tvrzení stran jejích majetkových poměrů. Ústavní soud ověřil, že stěžovatelka v přípisech ze dne 6. 9. 2024 podala argumentaci pouze k nemožnosti zaplatit soudní poplatek, nikoliv k otázce právního zastoupení, pročež Nejvyšší správní soud odmítl její kasační stížnost pro vady podání, pro něž nejde v řízení pokračovat podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.
12. Stěžovatelce nelze přisvědčit, že Nejvyšší správní soud měl posoudit obsah přípisů ze dne 6. 9. 2024 jako žádost podle § 106 odst. 3 s. ř. s. Stěžovatelka ve své argumentaci opomíjí, že zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a doložení právního zastoupení nejsou náležitostmi kasační stížnosti ve smyslu § 106 odst. 1 s. ř. s., tudíž postup podle § 106 odst. 3 s. ř. s. na tuto situaci nedopadá. V případě těchto vad podání je namístě postup podle § 37 odst. 5 s. ř. s., tedy postup, který Nejvyšší správní soud zvolil v posuzované věci.
13. Na řádně odůvodněném závěru Nejvyššího správního soudu neshledává Ústavní soud cokoliv excesivního či svévolného, co by odůvodnilo jeho případný kasační zásah. Ústavní soud neshledal žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatelky.
14. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl z části jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. dubna 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu