Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV. ÚS 32/03
Ústavní soud rozhodl dne 24. února 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti L. Z., zastoupené JUDr. I. H., advokátkou, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2002, čj. 28 Cdo 1890/2002-90, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 4. 2002, čj. 19 Co 541/2002-59, a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 1. 2002, čj. 7 C 84/2001-48, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že uvedenými rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených zejména v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. Stěžovatelce totiž nikdy nebylo doručeno soudem žádné rozhodnutí, a to ani rozhodnutí o ustanovení opatrovníka. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se stěžovatelka zrušení napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu 7 C 84/2001 Okresního soudu v Českých Budějovicích Ústavní soud zjistil, že usnesením tohoto soudu ze dne 19. 10. 2001, čj. 7 C 84/2001-34, byl stěžovatelce pro toto řízení ustanoven opatrovníkem justiční čekatel JUDr. Pavel T., neboť stěžovatelka je neznámého pobytu, který se nepodařilo zjistit ani prostřednictvím Policie ČR či Centrálního registru obyvatel v Praze. Již uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích bylo žalobě MUDr. Jitky P. na vyklizení stěžovatelky z bytu vyhověno a stěžovatelce bylo uloženo vyklidit byt ve výroku tohoto rozsudku blíže označený do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Již konstatovaným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích byl rozsudek soudu prvého stupně potvrzen. Krajský soud ve svém rozhodnutí uvedl, že soud prvého stupně projevil maximální snahu o doručování písemností stěžovatelce, která vyklizovaný byt užívá bez právního důvodu, leč bezvýsledně, a proto jí pro toto řízení ustanovil opatrovníka. Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením odvolání stěžovatelky odmítl pro jeho opožděnost podle ustanovení § 243b odst. 5 o. s. ř. za použití ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) o.
s. ř. Jak konstatoval Nejvyšší soud ČR, stěžovatelka byla v žalobě řádně identifikována, soudu prvého stupně se však nepodařilo ji doručit žádnou písemnost, ačkoli vyčerpala všechny dostupné prostředky ke zjištění jejího pobytu. To je patrno nejen z opakovaných poštovních relací, ale i z marného pokusu o doručení zásilky prostřednictvím orgánu justiční stráže, policejních orgánů, jakož i pokusu zjistil její pobyt prostřednictvím Centrálního registru obyvatel v Praze a České správy sociálního zabezpečení.
Jak konstatoval Ústavní soud (svazek 7, I. díl, č. 8, str. 57), označí-li navrhovatel v občanském soudním řízení zcela přesně odpůrce jako účastníka tohoto řízení, a jediné, co je nepochybné, je to, že jeho pobyt není znám, i když byly vyčerpány všechny dostupné prostředky k jeho zjištění, potom jedinou a také nezbytnou procesní možností v takové situaci je ustanovení opatrovníka podle ustanovení § 29 odst. 2 o. s. ř. O takový případ jde i v projednávané věci, a proto Nejvyšší soud ČR postupoval zcela správně, vycházel-li z data doručení řádně ustanovenému opatrovníku a dospěl-li k závěru, že dovolání je podáno opožděně. Pokud stěžovatelova ústavní stížnost směřuje i proti rozhodnutím Okresního a Krajského soudu v Českých Budějovicích, je v tomto bodě nepřípustná, neboť Ústavní soud v této věci již jedná pod sp. zn. I. ÚS 532/02
.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 24. února 2003
JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu