Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti R. O., t. č. Vazební věznice a ústav pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem, sídlem Vysoká 149/4, Liberec, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2025 č. j. 11 Tdo 435/2025-1591 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. prosince 2024 č. j. 11 To 87/2024-1451, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel požaduje zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že trestní soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného rozsudku nalézacího soudu plyne následující. V létě 2021 stěžovatel navázal kontakt se čtyřmi ženami (sexuálními pracovnicemi) na erotické webové stránce za účelem sexuálních služeb. Stěžovatel všem ženám nabídl zadarmo pervitin (první tři skutky). Naposledy tato nabídka skončila tragicky - po požití pervitinu jedna žena zemřela (čtvrtý skutek).
3. Krajský soud v Ústí nad Labem odsoudil stěžovatele za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy [§ 283 odst. 1, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku] a přečin neposkytnutí pomoci (§ 150 odst. 1 trestního zákoníku). Vrchní soud v Praze k odvolání stěžovatele rozsudek krajského soudu zrušil a nově jej nyní napadeným rozsudkem odsoudil jen za uvedený zvlášť závažný zločin, naopak přečin ze skutkové věty vypustil. Stěžovatel, byť s jistou časovou prodlevou, přece jen poskytl první pomoc a přivolal záchrannou službu. Původní trest odnětí svobody v délce 11 let snížil na konečných 10 let.
4. Stěžovatel v řízení před vrchním soudem zpochybňoval hodnocení především čtvrtého skutku, tedy zda poskytnutím pervitinu poškozené zavinil její smrt. Vrchní soud jeho argumentaci odmítl. Byl to stěžovatel, kdo jako první oslovil zemřelou, domluvil se s ní na sexuálních službách, nabídl konzumaci drog a sám je opatřil. Byť nechtěl zapříčinit smrt, musel vědět, že poskytnutím pervitinu ji může způsobit. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby vyžaduje jen nedbalost (§ 17 trestního zákoníku). Stěžovatel věděl, že pervitin je nebezpečná droga a že při předávkování hrozí smrt, přesto ji nejméně dvakrát nabídl poškozené. K jeho tíži mluví nejen širší okolnosti nynější trestní věci, ale také okolnosti onoho tragického dne. Stěžovatel se pravidelně setkával s jinými ženami, u jedné z nich byl dokonce svědkem, jak droga vyvolala nedobrý zdravotní stav, a to několik dní před smrtelným incidentem. Kdyby neotálel s přivoláním pomoci, zesnulá by měla ještě šanci přežít. Sám pozoroval, jak se její zdravotní stav po konzumaci (šňupání) rychle zhoršoval. Vše vylíčené odůvodňuje, proč je stěžovatel trestně odpovědný i za smrt. Věděl, že může nabídnutím drogy způsobit smrt, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že se tak nestane. Jeho argumentace přerušením příčinné souvislosti (pobytem poškozené v sauně) neobstojí. Určité jednání si zachovává povahu příčiny i tehdy, pokud k němu přistoupí jiné jednání či okolnost. Není pravda, že zemřelá si před osudným setkáním sama aplikovala drogu nebo že měla vlastní drogy.
5. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl stěžovatelovo dovolání. Důkazy jasně vyvrací stěžovatelovu verzi, že oběť měla vlastní pervitin či že byla předtím pod vlivem drog (výpověď stěžovatele, kamerové záznamy, komunikace na erotickém webu). Byť se znalci rozchází v dílčích otázkách, shodli se, že právě konzumace drogy způsobila smrt. Opakovaný a delší pobyt v sauně nebyl samostatnou a výlučnou příčinou smrti. V nynějším případě šlo o další okolnost, která stála vedle jednání stěžovatele (poskytnutí pervitinu). Pokud nastal smrtelný následek, je lhostejné, zda ta či ona okolnost (jednání) sama způsobí smrt anebo zda se tak stane jejich společným působením. Poskytnutý pervitin byl jednou z příčin smrti, a to příčinou významnou. Opakovaný pobyt v sauně se sice mohl na smrti spolupodílet, nebyl však výlučným důvodem smrti. Ostatně sám stěžovatel zemřelou nijak neodrazoval od pobytu v sauně, opakovaně ji tam zval.
6. V ústavní stížnosti stěžovatel opakuje argumentaci uplatněnou již v dovolání. Především namítá, že za smrt nemohou jím podané drogy. Z toho vycházejí i další argumenty, zpravidla zpochybňující skutková zjištění a dokazování (nedobrý zdravotní stav zemřelé jako jediná příčina smrti; stěžovatel nic neposkytl; výpovědi otce a matky oběti nic neprokazují; oběť si jinde zajistila vlastní pervitin atd.). Neexistuje praktická jistota, že čtvrtý skutek spáchal právě on.
7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.
8. Stěžovatel pohříchu obsáhle opakuje jen to, co již opakovaně uváděl před trestními soudy. Vše, co nyní namítá, již trestní soudy, rozhodující ve třech instancích, přesvědčivě vyvrátily (srov. zejména body 4 a 5 shora). Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není alternativním trestním soudem čtvrté instance, aby znovu přehodnocoval ten či onen skutkový závěr či znovu hodnotil důkazy (blíže nález ze dne 13. 9. 2023
sp. zn. I. ÚS 1531/23
, bod 27). Trestní soudy pracovaly s rozsáhlým důkazním materiálem, který bez důvodných pochybností prokazuje stěžovatelovu vinu (srov. bod 35 rozsudku vrchního soudu). Na stěžovatelovu hlavní námitku, že on nic neposkytl, odpověděl např. Nejvyšší soud v bodě 33 napadeného usnesení. Na jiné, ústavně nevýznamné argumenty netřeba dále reagovat.
9. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Samostatně již nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti (§ 79 odst. 2 téhož zákona), neboť o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu