USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2025 o dovolání
obviněného R. O, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a
ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, proti rozsudku Vrchního
soudu v Praze ze dne 16. 12. 2024, č. j. 11 To 87/2024-1451, v trestní věci
vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 102 T 5/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. O.
odmítá.
1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“)
rozsudkem ze dne 20. 5. 2024, č. j. 102 T 5/2023-1328, uznal obviněného R. O.
(dále jen „obviněný“) vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku [body 1) až 4) výroku o vině] a
přečinu neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 1 tr. zákoníku [bod 4) výroku o
vině] a rozhodl o trestu obviněného a jeho povinnosti nahradit škodu.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž
rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 12.
2024, č. j. 11 To 87/2024–1451, tak, že z podnětu odvolání obviněného podle §
258 odst. 1 písm. b), d), f), e) tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně
v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově uznal obviněného vinným ze
spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm.
a) tr. zákoníku. Přisouzeného zvlášť závažného zločinu se obviněný dopustil
tím, že:
1. v přesně nezjištěné době od května 2021 do 27. 6. 2021 na přesně nezjištěném
místě v Ústí nad Labem — XY, v interiérové části nezjištěného vozidla, kde se
nalézal s osobou N. K., za účelem provozování sexuálních služeb, této nabídl
dvakrát k aplikaci přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetaminu
(pervitinu), kterou měl uloženou v průhledném obalu, tzv. gripu, N. K. si však
drogu v prvním případě neaplikovala, při opakovaném setkání si pervitin v
množství nejméně 0,1 g aplikovala šňupáním,
2. v přesně nezjištěných nočních hodinách ze dne 27. 6. na 28. 6. 2021 v
prostorách pokoje na hotelu XY na adrese XY, L. P., kterou si přivezl na hotel
za účelem provozování sexuálních služeb, zdarma poskytl nejméně 1 gram
psychotropní látky metamfetaminu (pervitinu), který si L. P. aplikovala
kouřením, a dále jí nabídl, že jí další den přiveze nejméně 0,5 g pervitinu,
3. v nočních hodinách dne 16. 8. 2021 v době kolem 23:44 hodin v prostorách
pokoje hotelu XY na adrese XY, zdarma poskytl A. L., kterou si na hotel přivezl
za účelem provozování sexuálních služeb přesně nezjištěné množství, nejméně
však 0,1 g, psychotropní látky metamfetaminu (pervitinu), kterou si A. L.
aplikovala šňupáním,
4. v noci z 31. 8. 2021 na 1. 9. 2021 v hotelu XY na adrese XY, v době od 22:26
hodin do 01:21 hodin, nejméně ve dvou případech zdarma poskytl poškozené K. H.,
přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetaminu (pervitinu), a to
nejméně v prostorách vířivky, kdy poškozenou přivezl do hotelu za účelem
provozování sexuálních služeb, přičemž drogu si poškozená aplikovala šňupáním,
následně po jejím požití v čase 01:45 hodin došlo k náhlému zhoršení
zdravotního stavu poškozené, obviněný jí poskytoval laickou první pomoc,
přičemž tato opakovaně odmítala nabídku obviněného na přivolání lékařské
pomoci, kterou obviněný přivolal téhož dne až ve 04:19 hod., tato posléze
poškozenou K. H. odvezla do Nemocnice Děčín, kde dne 7. 9. 2021 v 05:35 hodin
zemřela, přičemž v organismu poškozené byla prokázána toxická hladina
metamfetaminu (pervitinu) v množství 2 342 ng/ml, která měla za následek otok
mozku, vdechnutí zvratků a rozvoj orgánových komplikací, kdy poškozená zemřela
v příčinné souvislosti s požitím psychotropní látky metamfetaminu (pervitinu),
a takto jednal přesto, že k jakémukoliv nakládání a zacházení s omamnými a
psychotropními látkami nemá a nikdy neměl žádné oprávnění, přičemž metamfetamin
je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013
Sb., o seznamech návykových látek, a dále je zařazen do Seznamu II Úmluvy o
psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.).
3. Odvolací soud obviněnému za uvedený zvlášť závažný zločin uložil
podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro
jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
Odvolací soud též podle § 228 odst. 1 tr. řádu rozhodl o povinnosti obviněného
nahradit poškozeným škodu případně nemajetkovou újmu v penězích, jak je
podrobně uvedeno v příslušném výroku jeho rozsudku. Současně podle § 229 odst.
1 tr. řádu odvolací soud odkázal jednoho z poškozených s jeho nárokem na
náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních a
podle § 229 odst. 2 tr. řádu některé poškozené se zbytkem uplatněných nároků na
náhradu škody, případně nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních,
jak je konkretizováno v tomto výroku.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím
svého obhájce JUDr. Martina Köhlera, advokáta, dovolání, a to z důvodů podle §
265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Po rekapitulaci rozsudků obou soudů,
rozvádí podstatu jím uplatněných dovolacích důvodů.
5. Předně obviněný shledává zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a
skutkovými zjištěními u všech jemu přisouzených jednání. U skutku 1) přibližuje
výpověď svědkyně K. a popírá, že by jí drogu poskytl či nabídl. Závěr soudu
prvního stupně, že tato svědkyně je věrohodná, neboť uvedla skutečnosti
zakládající její trestní odpovědnost, podle něj nemůže postačit k prokázání
jeho viny. K tomuto jednání navíc podle něj neexistuje žádný jiný důkaz a soud
se měl při hodnocení věrohodnosti této svědkyně zabývat její drogovou minulostí
a motivací její výpovědi. Obdobná situace je podle jeho názoru i u skutku 2),
který je prokazován výpovědí svědkyně P. a její komunikací s obviněným na
webovém portálu amateri.com (dále jen „webový portál“). Je však přesvědčen, že
tato konverzace nemůže sloužit jako důvěryhodný důkaz prokazující jeho úmysl,
neboť na tomto portálu uživatelé přehánějí a neuvádí pravdu. Výpověď svědkyně
je podle něj nevěrohodná a nekonzistentní, což vedlo ke změně popisu skutku.
Obviněný rovněž rozporuje, že by jí nabídl či poskytl pervitin. Má za to, že
jeho vina není prokázána, když jediným důkazem o tomto skutku je pouze výpověď
drogově závislé svědkyně, která vůči němu činila kroky pouze za účelem získání
drogy. Shodná situace je podle něj i u skutku 3), neboť jeho vinu rovněž
prokazuje pouze výpověď svědkyně a jejich vzájemná komunikace. Závěry soudu
prvního stupně nemůžou podle obviněného obstát, neboť způsob prezentace
svědkyně na seznamovacím webu neprokazuje, že drogu v konkrétní den neměla. Jde
tak o pouhé úvahy soudu, které nemají oporu v provedeném dokazování. Ve všech
případech došlo k porušení zásady in dubio pro reo, neboť uvedené skutky nebyly
dostatečně prokázány.
6. Následně se obviněný věnuje skutku 4) výroku o vině rozsudku
odvolacího soudu. Namítá, že soudy neprokázaly, že by poškozené K. H. (dále jen
„poškozená“) poskytl pervitin, který měl za následek její kolaps a smrt.
Rekapituluje závěry soudu prvního stupně, že poškozená vlastní pervitin neměla,
což vyplývá z výpovědí jejích rodičů a výpisu z jejího účtu. Tyto důkazy však
podle obviněného nemohou prokázat, zda u sebe poškozená při odjezdu pervitin
měla či nikoliv. Obviněný tvrdí, že jej u sebe měla a tento si společně a zcela
dobrovolně aplikovali. Rozpor je nicméně dán ohledně toho, zda jej poškozené
poskytl obviněný, který to však odmítá. Závěry soudu prvního stupně jsou podle
něj pouhé nepodložené spekulace. Poškozená navíc byla podle jeho přesvědčení
drogově závislá a drogy si dokázala sama obstarat, což vyplývá z komunikace na
webovém portálu.
7. Obviněný odmítá, že by ve vířivce došlo k dvojí aplikaci pervitinu (v
čase 0:30 a 1:21 hodin), který by vytáhl ze svého županu. Tuto skutečnost soud
prvního stupně dovozuje z kamerového záznamu z vířivky. Takový závěr však podle
jeho názoru z kamerového záznamu nevyplývá, a proto je dán extrémní rozpor s
provedenými důkazy. Z kamerového záznamu není patrné, že pervitin, který
poškozená užila, patřil jemu. Spekulace rodičů poškozené, že tato se jim zdála
„dobrá“, či závěry o tom, že si drogu poškozená nemohla pro nedostatek
finančních prostředků obstarat, nemůže k prokázání jeho viny postačit.
Poukazuje na to, že výpovědi rodičů poškozené se rozchází ohledně toho, zda
tato byla v inkriminovaný den doma či nikoliv. To, že doma celý den nebyla,
podle obviněného prokazuje jejich konverzace, v níž poškozená uvedla, že si
musela něco zařídit. Podle obviněného si byla obstarat drogu za sexuální
protiplnění. Oba soudy podle něj nemohou prokazovat, že droga, kterou si
poškozená aplikovala, patřila výlučně jemu, když není zmapován inkriminovaný
den poškozené. Navíc skutečnost, že poškozená daný den nedisponovala finančními
prostředky, je v rozporu s finanční částkou nalezenou v peněžence poškozené při
ohledání.
8. Obviněný připomíná, že jeho vozidlo trasovala policie a při cestě s
poškozenou nikde nezastavil. To, že u sebe neměl hotovost vyplývá z toho, že za
pohonné hmoty platil částku 300 Kč platební kartou. V hotelu není bankomat, ani
se v něm neprodávají cigarety. Tyto skutečnosti prokazují, že poškozená po 18.
hodině, kdy ukončila jejich konverzaci, opustila byt a zajistila si sexuálními
službami peníze a drogu, kterou si následně aplikovala s obviněným. Toto
tvrzení navíc podporuje fakt, že výsledky trasování obviněného jsou v rozporu s
tvrzením svědkyně K., která uvedla, že mu prodala 8 gramů pervitinu, což vzaly
oba soudy za prokázané. Z trasování však vyplynulo, že jmenovaná svědkyně se v
daný den s obviněným nesetkala ani spolu nekomunikovali. Není tak prokázáno, že
by disponoval vlastním pervitinem. Neexistuje pak ani přímý důkaz o tom, že by
poškozené poskytl ve vířivce svůj pervitin. K tomu rekapituluje závěry
odvolacího soudu, které jsou podle něj pouhou neprokázanou spekulací.
Připomíná, že k otázce užití pervitinu se vyjadřovala znalkyně, která uzavřela,
že s ohledem na časový odstup nebylo možné určit čas první aplikace drogy.
Obviněný je přesvědčen, že z kamerového záznamu nelze prokazovat, zda byla
poškozená v době příchodu na hotel pod vlivem drog. Závěry obou soudů jsou
proto v naprostém rozporu s provedenými důkazy ohledně skutečnosti, zda
obviněný poskytl poškozené ve vířivce pervitin.
9. Podle obviněného je ve věci zásadní otázka příčiny smrti poškozené.
Připomíná, že znalecký posudek MUDr. Vlčkové označil jako příčinu smrti otok
mozku poškozené na podkladě jeho poškození následkem intoxikace pervitinem, což
vzal za prokázané i soud prvního stupně. Takový závěr podle obviněného není dán
a soud se měl zabývat pochybnostmi, které vyvstaly po výslechu této znalkyně.
Ta totiž při zpracování svého posudku neměla informace ohledně sauny, kterou
poškozená navštívila. Znalkyně se zaměřuje pouze na otok mozku jako jedinou
příčinu smrti poškozené, avšak nikde nehovoří o tom, že otok mozku je až
finálním stavem, jemuž předcházelo multiorgánové selhávání. Obviněný dále
přibližuje závěry znaleckého posudku MUDr. Fialky, přičemž zdůrazňuje jeho
tvrzení, že pokud by pobytem v sauně nebylo dosaženo hypertermie, samotná
intoxikace metamfetaminem by ke smrti vést nemusela.
10. Obviněný konstatuje, že důkazy netvoří souvislý nepřerušený řetěz
jednoznačně prokazující jeho vinu a vylučující jakéhokoliv jiného pachatele.
Připomíná závěry Ústavního soudu, že trestní řízení vyžaduje při hodnocení
důkazů alespoň na úrovni „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“. Podle
obviněného se zdravotní stav poškozené možná až značným způsobem podílel na
selhání životních funkcí z intoxikace pervitinem. Opětovně označuje
multiorgánové selhání za příčinu smrti poškozené a přibližuje závěry znalce
Fialky. V této části dovolání pak uzavírá, že soudy pochybily, když upozadily
tento posudek, v důsledku čehož jsou skutkové závěry o příčině smrti poškozené
v extrémním rozporu s provedenými důkazy a došlo též k porušení jeho práva na
spravedlivý proces.
11. Další okruh námitek obviněného se týká vady tzv. opomenutých důkazů.
Vytýká přitom soudu, že nevyhotovil revizní znalecký posudek, který byl
nezbytný pro určení nepřetržené příčinné souvislosti mezi užitím drogy a smrtí
poškozené. Namísto provedení tohoto důkazu soud posoudil odbornou otázku
(účinek drog na lidský organismus v kombinaci se saunou) sám, což není v jeho
kompetenci. Obviněný má za to, že nevypracováním revizního znaleckého posudku
soud prvního stupně porušil jeho právo na spravedlivý proces. Závěr odvolacího
soudu, že by tento posudek zbytečně prodlužoval trestní řízení, podle
obviněného nemůže obstát. Otázka jasné příčiny smrti poškozené je totiž
významná pro prokázání jeho (ne)viny. Dále konstatuje, že odvolací soud zamítl
jeho návrh na výslech svědků MUDr. Turečka a MUDr. Hladíka a na vyžádání
lékařských zpráv o průběhu hospitalizace poškozené pro jejich nadbytečnost,
avšak jejich zamítnutí blíže nerozvedl.
12. V další části dovolání obviněný prezentuje argumentaci vztahující se
k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Je přesvědčen, že
oba soudy nesprávně posoudily jeho jednání ve vztahu ke skutku 4) výroku o
vině, neboť nebylo prokázáno, že by způsobil smrt poškozené. Poukazuje na závěr
znaleckého posudku MUDr. Fialky, že příčinou smrti poškozené byla kombinace
metamfetaminu a pobytu v sauně, což podle něj vede k přerušení příčinné
souvislosti mezi jeho jednáním a smrtí poškozené. Soud ignoroval klíčové
aspekty obhajoby poukazující na okolnosti mající vliv na vyhodnocení skutkového
stavu (stav poškozené před užitím metamfetaminu, její psychické a fyzické
dispozice), a posoudil tak věc jednostranně, což ovlivnilo spravedlnost celého
řízení. Je tudíž přesvědčen, že v rozsudku chybí zohlednění předchozího užívání
drog ze strany poškozené a skutečnosti, že tato užila drogu již před jejich
schůzkou, což zásadně ovlivnilo její stav.
13. Podle obviněného je zhoršený zdravotní stav poškozené klíčový pro
hodnocení příčinné souvislosti mezi užitím drogy a její smrtí a měl být
náležitě zohledněn. Poškozená byla oslabená a ve zranitelném stavu už před
jejich setkáním, což mělo zásadní dopad na průběh události. Tuto skutečnost
soud prvního stupně ignoroval, čímž zkreslil závěry o skutečných příčinách
smrti poškozené. Obviněný nesouhlasí s tím, že pro něj mohla být smrt poškozené
předvídatelná. Poškozená si navíc drogu aplikovala sama a dobrovolně a není
podle něj pochyb o tom, že byla závislá na drogách. Za absurdní pak označuje
závěr odvolacího soudu, že dobře znal návyky a chování konzumentek drog –
prostitutek a takové jednání jej činí odpovědným za smrt poškozené samo o sobě.
Nelze jej totiž označit vinným za to, že si poškozená sama aplikovala pervitin,
ani za to, že tato byla prostitutka – konzumentka drog.
14. Obviněný tak vyslovuje názor, že není prokázána příčinná souvislost
mezi jeho jednáním a smrtí poškozené. Trvá na tom, že zásadní roli sehrála
návštěva sauny. Rekapituluje závěr odvolacího soudu ohledně nepřerušení
příčinné souvislosti a opakuje, že poškozené pervitin neposkytl pouze on. Z
kamerového záznamu vyplývá, že poškozená sahá pro drogu do svého županu a tuto
si aplikovala. Závěr, že poškozená si drogu nemohla pro nedostatek finančních
prostředků obstarat, neobstojí, neboť tato si ji dokázala sehnat jinak. Příčina
smrti poškozené navíc nebyla postavena na jisto, neboť znalecké posudky dochází
k rozdílným závěrům. Zásadní pochybení shledává v nevypracování revizního
znaleckého posudku, který by tento rozpor objasnil.
15. Obviněný současně podává návrh na přerušení výkonu rozsudku
odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, a to s ohledem na
dovolací námitky a obsah spisu. Z výše uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší
soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze
dne 16. 12. 2024, č. j. 11 To 87/2024-1451, a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu
tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl,
nebude-li moci dovolací soud při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned ve
věci rozhodnout ve smyslu § 265m tr. řádu.
16. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího
státního zastupitelství Mgr. Martin Prokeš (dále jen „státní zástupce“). Předně
konstatuje, že obviněný opakuje obhajobu, kterou uplatnil již v průběhu
trestního řízení, s níž se vypořádaly oba soudy. K námitkám stran skutkových
zjištění státní zástupce uvádí, že obviněný primárně realizuje vlastní výklad
důkazů a formuluje vlastní skutkové závěry. V obecné rovině státní zástupce
poukazuje na to, že takové výhrady žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají,
avšak oporou těchto námitek je popěrná obhajoba obviněného, a proto lze s
velkou mírou tolerance argumentaci obviněného pod dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit. Současně však vyslovuje názor, že obě
tvrzené varianty tohoto dovolacího důvodu jsou zjevně neopodstatněné.
17. Státní zástupce má za to, že dokazování provedené soudem prvního
stupně je úplné a bezvadné. Soudy v projednávané věci všem povinnostem dostály,
když žádné důkazní návrhy neopomněly. Tyto návrhy vyhodnotily a jejich případné
neprovedení řádně zdůvodnily (body 52 a 53 rozsudku odvolacího soudu a bod 307
rozsudku soudu prvního stupně). S jejich závěry se státní zástupce ztotožňuje.
Návrhy obviněného na doplnění dokazování byly podle něj zcela nadbytečné a bez
vypovídající potence. Byť se oba znalecké posudky mohly lišit v tom, zda byl
příčinou smrti otok mozku nebo multiorgánové selhání, shodly se na tom, že
zásadní příčinou byla intoxikace pervitinem, bez níž by fatální následek
nenastal. Oba rozsudky proto vadou opomenutých důkazů netrpí a vina obviněného
byla provedenými důkazy dostatečně prokázána.
18. Podle státního zástupce postrádá opodstatnění i námitka zjevného
rozporu skutkových zjištění a provedených důkazů. Konstatuje, že v případě
skutků pod body 1) až 3) byly klíčovými důkazy především výpovědi svědkyň,
přičemž soud prvního stupně rozvedl důvody, pro které vzal za základ skutkového
děje právě hodnověrné výpovědi uvedených svědkyň [ke skutku 1) viz body 313 až
319, ke skutku 2) body 320 až 334 a ke skutku 3) body 335 až 341 rozsudku soudu
prvního stupně] a nikoliv výpověď obviněného, k čemuž přibližuje důkazy
podporující výpovědi svědkyň ve vztahu k jednotlivým skutkům. Pokud jde o
skutek 4), nelze podle státního zástupce odsuzujícímu rozsudku nic vytknout,
neboť koresponduje s kamerovými záznamy z wellness, se vzájemnou komunikací
obviněného a poškozené na webovém portálu, s výpověďmi rodičů poškozené a se
závěry znaleckých posudků. Proto státní zástupce odmítá klíčové námitky
obviněného, v nichž tvrdil, že poškozené drogy neobstaral a nenabídl, že tato
je musela užít ještě před jejich schůzkou, eventuelně, že použila pervitin
vlastní.
19. Státní zástupce ve shodě se soudy obou stupňů akcentuje komunikaci
obviněného s poškozenou na webovém portálu, z níž vyplývá, že poškozená před
jejich setkáním pervitinem nedisponovala a neužila jej. Tomu odpovídá i výpověď
jejích rodičů, kteří subjektivně popsali, že poškozená se před svým odjezdem
pod vlivem návykové látky nenacházela. Navíc ze záznamu telekomunikačního
provozu vyplývá, že poškozená na místo nejela sama. Z logiky věci tak v
prostorách hotelu XY došlo k užití pervitinu obviněného, a to přinejmenším ve
dvou případech. K tomu státní zástupce poukazuje na skutečnost, že obviněný
přiznal, že s obviněnou užili pervitin jednou na hotelovém pokoji. Z kamerového
záznamu pak vyplývá dvojí užití pervitinu ve vířivce. Pokud by tvrzení
obviněného bylo pravdivé, muselo dojít ke trojí aplikaci pervitinu. O jeho
opakovaném užití pak svědčí i závěry toxikologického posudku. Státní zástupce
je tak přesvědčen o úplnosti a bezvadnosti dokazování, stejně jako o správnosti
skutkových závěrů soudu prvního stupně aprobovaných odvolacím soudem. Uzavírá
proto, že odsuzující rozsudky obou soudů netrpí vadami ve smyslu § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu.
20. K dovolací argumentaci ve vztahu k § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu
státní zástupce uvádí, že jde o námitky zjevně neopodstatněné a soudy je v
odůvodnění svých rozsudků pečlivě vypořádaly (viz body 352 až 354 a 373
rozsudku soudu prvního stupně a body 41 až 49 rozsudku odvolacího soudu). V
obecné rovině přibližuje problematiku příčinné souvislosti, okolnosti posouzení
skutku podle § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku ve vztahu k následku smrti a
otázku přerušení příčinné souvislosti. Ve shodě s oběma soudy dochází k závěru,
že příčinná souvislost i zavinění ke zvlášť přitěžující okolnosti ve formě
přinejmenším vědomé nedbalosti splněny byly. Opakuje, že není rozhodné, že k
následku došlo působením více okolností. Příčinou je totiž každý jev, bez něhož
by jiný jev nenastal. Vyjadřuje se také k argumentaci obviněného ohledně
rozdílných závěrů znaleckých posudků. Zdůrazňuje však, že obviněný některé
závěry znaleckého posudku MUDr. Fialky dezinterpretoval, resp. některé zamlčel.
Především přehlédl, že obě skupiny znalců se shodly na tom, že výše smrtelné
dávky (nejen) u pervitinu je značně individuální. Znalci též označili konzumaci
pervitinu za jednu z příčin úmrtí poškozené. Na podkladě výpovědí znalců MUDr.
Fialky a MUDr. Vlčkové je přitom evidentní, že sauna mohla mít na poškozenou
neblahý vliv, avšak oba shodně uvedli, že smrt poškozené je v příčinné
souvislosti s konzumací metamfetaminu, a nikoliv s pobytem v sauně, jemuž by
nepředcházela konzumace pervitinu. Ačkoliv obviněný podle svých vyjádření
poškozenou od pobytu v sauně odrazoval, z jejich vzájemné komunikace vyplývá
opak. Ani z kamerových záznamů není zřejmé, že by jí opakovaný vstup do sauny
rozmlouval. Státní zástupce dále připomíná závěry znaleckých posudků o příčině
smrti poškozené a uzavírá, že klíčovou příčinou fatálního následku byla
opakovaná aplikace pervitinu poškozenou, která přijala nabídku obviněného na
jeho zneužití. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani zjištění, že kromě
intoxikace pervitinem ke smrtelnému následku vedl i opakovaný pobyt poškozené v
sauně, který zvýšil její už tak nepochybně vysokou tělesnou teplotu po aplikaci
pervitinu. Jestliže by totiž obviněný metamfetamin poškozené neposkytl, tato by
po pobytu v sauně nezemřela.
21. Podle státního zástupce je rovněž zjevné, že obviněný jednal
zaviněně i ve vztahu ke zvlášť přitěžující okolnosti. Obviněný byl uživatelem
drog a byl obeznámen jak s účinky pervitinu na lidský organismus, tak i s
návyky a chováním konzumentek drog. Věděl, že se jedná o látku zakázanou, která
je pro zdraví člověka škodlivá a může vyvolat a způsobit vážné zdravotní
následky, včetně smrti. Trestní odpovědnosti jej tudíž nemůže zbavit
skutečnost, že v předchozích případech aplikace drogy jinými osobami ke
smrtelnému následku nedošlo. Dále připomíná, že ze závěrů znalců vyplynulo, že
poškozená zemřela v příčinné souvislosti s intoxikací pervitinu. Státní
zástupce tak konstatuje, že o zavinění obviněného zvlášť přitěžující okolnosti
přinejmenším ve formě vědomé nedbalosti nemůže být pochyb.
22. Státní zástupce vyjadřuje přesvědčení, že ve věci nedošlo ani k
porušení práva obviněného na spravedlivý proces či porušení zásady in dubio pro
reo. Vzhledem k uvedeným skutečnostem státní zástupce uzavírá, že dovolání
obviněného je zjevně neopodstatněné. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání
obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. Současně souhlasí,
aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 tr. řádu v
neveřejném zasedání.
23. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci
obviněného k případné replice. Obviněný v této vyslovuje názor, že státní
zástupce pouze opakuje závěry rozsudků obou soudů. Obviněný trvá na svých
námitkách a nesouhlasí se závěrem státního zástupce, že kdyby poškozená
pervitin v těle neměla, tak by nezkolabovala. Tento závěr totiž nevyplývá z
žádného důkazu. Znovu odkazuje na závěry znaleckého posudku MUDr. Fialky, že
pokud by nedošlo k hypertermii, samotná intoxikace by ke smrti vést nemusela.
Trvá na tom, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a smrtí
poškozené. Stojí si za tím, že poškozená disponovala vlastním pervitinem a
pouhý odkaz na konverzaci na webovém portálu neprokazuje opak. Závěrem plně
odkazuje na své dovolání.
III.
Přípustnost dovolání
24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve
zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním
ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2
tr. řádu v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e
odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm.
c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje i
obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku
upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného
splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
25. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů
taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda
obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů,
jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
26. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá o
dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, když namítá
zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění
znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů, vadu tzv. opomenutých
důkazů a nesprávnost právního posouzení skutku.
27. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je naplněn
tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění
znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů
(první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá
varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné
důkazy (třetí varianta). V této souvislosti je vhodné připomenout, že dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu umožňuje nápravu v případech, kdy
došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně
upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních,
která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv.
zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která
jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové
zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně
nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem,
např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu,
důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu
opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem
nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
28. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je dán tehdy,
jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první
alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa).
V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního
posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním
řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo
vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve
smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to
přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení
vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku
o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba
zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý
formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů,
aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích
spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně
obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem
spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
29. I při respektování shora uvedeného pak Nejvyšší soud interpretuje a
aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na
spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod
a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání
posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva
dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov.
stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
30. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem rozsudků soudů obou
stupňů a s průběhem řízení jim předcházejícím, předně shledal, že námitky
obviněného zčásti neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě, neboť jsou založeny výlučně na
nesouhlasu se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a na prezentování vlastní
skutkové verze skutkového děje. Takto koncipovanou dovolací argumentací, jíž
napadá postup soudů při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci (§
2 odst. 5 a 6 tr. řádu), obviněný primárně zpochybňuje správnost učiněných
skutkových zjištění, že v případě skutků 1) až 3) výroku o vině rozsudku
odvolacího soudu svědkyním nabídl či poskytl pervitin, a rozporuje důkazy o své
vině – především výpovědi svědkyní z důvodu jejich nevěrohodnosti a namítá
absenci důkazů potvrzujících výpovědi těchto svědkyň. V tomto směru jeho
námitky spočívají především na vlastním odlišném hodnocení provedených důkazů a
popěrném stanovisku k uvedeným skutkům. Obdobná je situace i u skutku 4) výroku
o vině rozsudku odvolacího soudu, u něhož především rozporuje, že by poškozené
poskytl pervitin, a tvrdí, že tato užila pervitin vlastní, a dále nesouhlasí se
závěry o příčině její smrti. Jestliže obviněný namítá též vadu tzv. opomenutých
důkazů, jím prezentovaná argumentace třetí variantě dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídá. Pokud jde o námitku nesprávného
právního posouzení skutku 4) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu z důvodu
přerušení příčinné souvislosti, tato sice odpovídá uplatněnému dovolacímu
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první alternativě, je však
zjevně neopodstatněná. K jednotlivým dovolacím námitkám (v souladu s § 265i
odst. 2 tr. řádu) uvádí Nejvyšší soud následující.
31. Předně je vhodné předeslat, že dovolací argumentace obviněného je
opakováním jeho námitek vznesených již v odvolání (srov. č. l. 1 400 až 1 404
spisu) a jedná se též o argumentaci, kterou uplatnil již v rámci své obhajoby
před soudem prvního stupně. Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu, oba soudy
se danými námitkami obviněného řádně zabývaly, vypořádaly je a ve svých
rozsudcích dostatečně vyložily, proč je neshledaly důvodnými (srov. body 313 až
359 rozsudku soudu prvního stupně a body 29 až 51 rozsudku odvolacího soudu).
32. Nad rámec uvedeného konstatování o irelevantnosti předmětných
námitek z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v
jeho první variantě Nejvyšší soud uvádí, že v dané věci neshledává žádné vady,
jež by založily existenci zjevného rozporu (dříve tzv. extrémního nesouladu)
mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění
rozsudku soudu prvního stupně totiž vyplývá zjevná logická návaznost mezi
provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti)
na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud
věnoval náležitou pozornost hodnocení provedených důkazů a řádně vyložil, jaké
skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil. Ohledně skutků 1) až 3) výroku o
vině soud prvního stupně vycházel především z výpovědí svědkyň, které však
nestojí osamoceně a jsou vždy doplněny dalšími důkazy. V případě skutku 1)
výpověď svědkyně K. podporuje výpověď svědkyně P. (srov. body 313 až 319
rozsudku soudu prvního stupně.) Skutek 2) je prokázán výpovědí svědkyně P. a
její komunikací s obviněným na webovém portálu. Obviněnému navíc nelze dát za
pravdu, že by tato komunikace nemohla sloužit jako věrohodný důkaz, neboť
takové posouzení náleží výhradně soudu, jak vyplývá ze zásady volného hodnocení
důkazů (§ 2 odst. 6 tr. řádu). Navíc soud prvního stupně provedené důkazy
pečlivě a v souladu s uvedenou zásadou zhodnotil (srov. body 320 až 334
rozsudku soudu prvního stupně). V případě skutku 3) vzaly soudy za prokázané,
že tento se stal tak, jak je uvedeno v tzv. skutkové větě, na podkladě výpovědí
svědků L., D. L. a obviněného (srov. body 335 až 341 rozsudku soudu prvního
stupně). Odvolací soud pak ke skutkovým závěrům soudu prvního stupně pokud jde
o skutky pod body 1) až 4), s výjimkou bodu 4) týkajícího se přečinu
neposkytnutí pomoci, neměl připomínek (srov. body 29 až 34 rozsudku odvolacího
soudu).
33. Obviněný ve svém dovolání vznáší námitky i vůči skutku 4) směřující
především na to, že pervitin aplikovaný poškozenou nepatřil jemu, nýbrž jí.
Primárně však rozporuje skutkové závěry soudu prvního stupně, které aproboval i
odvolací soud. Závěr o tom, že poškozená vlastním pervitinem nedisponovala,
přitom vyplývá z provedených důkazů (výpověď obviněného, kamerové záznamy,
vzájemná komunikace obviněného a poškozené na webovém portálu, výpověď rodičů
poškozené a další listinné důkazy). Soud prvního stupně přitom tyto podrobně
rozvedl a vypořádal (srov. body 342 až 356 rozsudku soudu prvního stupně). K
totožné argumentaci obviněného pak odvolací soud uvedl, že ji vypořádal již
soud prvního stupně, a dodal, že z kamerových záznamů nevyplývá, že by
poškozená byla při příchodu do hotelu pod vlivem drogy. Tato skutečnost ani
neplyne z jejich vzájemné konverzace na webovém portálu, kde poškozená požití
drogy odmítla. Odvolací soud navíc ve svém rozsudku podrobně zdůvodnil, proč
souhlasí se závěry soudu prvního stupně, že poškozená vlastním pervitinem
nedisponovala (srov. body 39, 48 a 49 jeho rozsudku). Nejvyšší soud proto
konstatuje, že skutkový stav, tak jak jej zjistil soud prvního stupně, netrpí
žádnými vadami, naopak je z něj nepochybné, že pervitin, který si poškozená
aplikovala, patřil obviněnému.
34. Příčině smrti poškozené se rovněž náležitě věnovaly oba soudy,
přičemž dospěly k závěru, že poškozená zemřela v souvislosti s užitím pervitinu
(viz bod 45 rozsudku odvolacího soudu a bod 352 rozsudku soudu prvního stupně).
V tomto směru Nejvyšší soud konstatuje, že byť se znalci ve svých závěrech
lišili co do konkrétní fyziologické příčiny smrti poškozené (zda to byl otok
mozku, či multiorgánové selhání), panuje mezi nimi jednoznačná shoda na tom, že
její smrt byla způsobena konzumací pervitinu. Uvedené dílčí rozdíly tudíž
nemohou založit vadu zjevného rozporu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu.
35. Pokud jde o obviněným namítanou vadu tzv. opomenutých důkazů, pak
ani taková námitka neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu v jeho třetí variantě. Obviněný totiž brojí jednak proti neprovedení
revizního znaleckého posudku a jednak nesouhlasí se zamítnutím svých důkazních
návrhů (výslech MUDr. Turečka, MUDr. Hladíka a vyžádání lékařských zpráv o
průběhu hospitalizace poškozené), které odvolací soud označil jako nadbytečné.
Je třeba uvést, že oba soudy se důkazními návrhy obviněného zabývaly a
vysvětlily, proč tyto zamítly (viz bod 307 rozsudku soudu prvního stupně a body
52 a 53 rozsudku odvolacího soudu). Soud prvního stupně zcela adekvátně a
především přesvědčivě vyložil, proč považoval tyto důkazní návrhy za nadbytečné
a jeho závěru přisvědčil i odvolací soud, přičemž Nejvyšší soud jejich náhled
rovněž sdílí. Nelze tak uvažovat o důkazu opomenutém ve smyslu judikatury
Ústavního soudu, na niž obviněný odkazuje (za všechna rozhodnutí srov. nález
Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Nejvyšší soud
dodává, že způsob, jakým soudy obou stupňů vypořádaly námitky obviněného stran
doplnění dokazování, resp. jejich odůvodnění, proč jeho důkazní návrhy zamítly,
shledává, na rozdíl od obviněného, dostatečným.
36. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pokud jde o revizní
znalecký posudek, obviněný jeho vyhotovení, resp. provedení ani řádně nenavrhl.
V tomto směru je třeba připomenout, že pouze jasně formulovaný návrh na
doplnění dokazování zavazuje příslušný soud k tomu, aby o něm odpovídajícím
způsobem rozhodl, tedy aby jej provedl nebo jej postupem podle § 216 odst. 1
tr. řádu (v odvolacím řízení ve spojení s § 263 odst. 6 tr. řádu) zamítl. V
nyní posuzované věci je však z přednesu odvolání obhájce u odvolacího soudu
zřejmé, že obhájce ponechal toliko na zvážení odvolacímu soudu provedení
výslechu MUDr. Hladíka, případně zadání revizního znaleckého posudku, případně
poskytnutí „obhajobě čas na jeho vypracování“ (č. l. 1443 v.). Pakliže tedy
odvolací soud daný postup nezvolil, revizní znalecký posudek nenechal vyhotovit
ani jej k důkazu neprovedl a současně nerozhodl o jeho zamítnutí, nejde o
případ tzv. opomenutého důkazu. K tomu blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 25. 3. 2015, sp. zn. 3 Tdo 403/2015, uveřejněné pod č. 31/2015 Sb. rozh. tr.
37. Konečně Nejvyšší soud shledal, že závěrečné námitky obviněného, že
ve vztahu k zvlášť přitěžující okolnosti podle § 283 odst. 4 písm. a) tr.
zákoníku absentuje příčinná souvislost a jeho zavinění, sice odpovídají
uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho
první alternativě, neboť míří na právní posouzení skutku, jsou však zjevně
neopodstatněné. Nejvyšší soud připomíná, že obviněný těmito námitkami rozporuje
existenci příčinné souvislosti mezi jeho jednáním v podobě poskytnutí pervitinu
poškozené ve vířivce (byť i toto popírá) a její smrtí. Podle jeho názoru totiž
do skutkového děje vstoupila rozhodná skutečnost, a to pobyt poškozené v sauně,
čímž došlo k působení další samostatné příčiny, než jakou bylo pouze jeho
jednání.
38. Nejvyšší soud nejprve obecně připomíná, že příčinný vztah podle
právní teorie a soudní praxe spojuje jednání s následkem, a to i těžším
následkem, který je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby. Jednání
pachatele trestného činu přitom musí být pro vznik následku příčinou dostatečně
významnou. Příčinná souvislost přitom není dána v případě (přerušuje se), když
do příčinného vztahu vstoupí jako výlučná a samostatná další příčina, která
způsobí následek bez ohledu na jednání pachatele. V případě způsobení následku
z nedbalosti je nutné, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se
příčinný vztah může takto rozvinout. Příčinný vztah se nepřerušuje v případě,
kdy k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, bez níž by k následku
nedošlo. Základem příčinného vztahu je tzv. teorie podmínky, podle níž je
příčinou každý jev, bez něhož by jiný jev vůbec nenastal, anebo by nenastal
způsobem, jakým nastal. Příčinnou souvislost mezi jednáním pachatele a vzniklým
následkem přitom nelze omezovat jen na následky obvyklé, běžné. Ze zásad umělé
izolace jevů a gradace příčinné souvislosti vyplývá, že jednání pachatele
trestného činu musí být příčinou dostatečně významnou. Příčinný vztah se rovněž
nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež
spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou
skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo. Není rovněž rozhodné, zda k
následku došlo působením více okolností, tedy nejenom jednáním pachatele.
Konkrétní jednání nebo okolnosti mají povahu příčiny i tehdy, když kromě ní k
následku vedly i další jednání a okolnosti. Příčinná souvislost je dána i
tehdy, když vedle příčiny, která způsobila následek, působila i další příčina,
přičemž je nerozhodné, jestli každá z těchto příčin byla jinak způsobilá
přivodit následek sama o sobě nebo mohla tento následek přivodit jen ve
vzájemném spolupůsobení s druhou příčinou (srov. např. rozhodnutí ze dne 13. 3.
1929, sp. zn. Zm I 395/28, publikované pod č. 3412/1929 Sb. rozh. tr.,
rozhodnutí ze dne 29. 4. 1930, sp. zn. Zm II 302/29, publikované pod č.
3858/1930 Sb. rozh. tr., rozhodnutí ze dne 11. 8. 1970, sp. zn. 7 To 7/70,
publikované pod č. 47/1970 Sb. rozh. tr., ale i rozhodnutí aktuálnější např.
rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 11. 1980, sp. zn. 2 Tz 10/80,
publikovaný pod č. 20/1981 Sb. rozh. tr., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.
2. 2002, sp. zn. 3 Tz 317/2001, publikovaný pod č. 16/2002 Sb. rozh. tr.,
usnesení ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. 3 Tdo 78/2010, publikované pod č. 63/2010
Sb. rozh. tr.). Právě taková situace nastala i v projednávané trestní věci
obviněného (body 379 rozsudku soudu prvního stupně a bod 46 odůvodnění rozsudku
odvolacího soudu).
39. V tomto směru je vhodné zopakovat, že z provedeného dokazování
vyplývá, že obviněný s poškozenou užili pervitin, a to minimálně dvakrát v
prostoru vířivky, přičemž obviněný přiznává i předchozí společné užití
pervitinu na hotelovém pokoji. Pro posouzení existence příčinné souvislosti
mezi jednáním obviněného a smrtelným následkem jsou klíčové závěry znaleckých
posudků. Z nich a výslechu znalce MUDr. Fialky se podává, že pobyt v sauně
znásobil účinky metamfetaminu s následkem v podobě selhání ledvin, jater a
rozvratu vnitřního prostředí (bod 220 rozsudku soudu prvního stupně). Znalkyně
MUDr. Vlčková pak uvedla, že příčinou smrti poškozené byl otok mozku na
podkladě jeho poškození následkem intoxikace pervitinem (bod 195 rozsudku soudu
prvního stupně). Rovněž konstatovala, že pro časový odstup nebylo možné určit
přesnou hladinu pervitinu v době kolapsu (bod 115 rozsudku soudu prvního
stupně). Odvolací soud pak poukazuje na to, že ze závěrů znalců vyplývá, že
poškozená zemřela v příčinné souvislosti s intoxikací pervitinem (bod 46
rozsudku odvolacího soudu). Z dokazování provedeného soudem prvního stupně
tudíž odvolací soud dovodil, že pervitin poskytnutý poškozené byl jednou z
příčin její smrti.
40. Dále odvolací soud – co do související otázky zavinění obviněného k
okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 283 odst. 4 písm. a)
tr. zákoníku – shledal, že obviněný poškozenou před jejich setkáním opakovaně
zval do sauny, tuto před jejich příjezdem připravil a poškozené její návštěvu
nerozmlouval, jak ostatně vyplývá i z kamerových záznamů (bod 291 rozsudku
soudu prvního stupně a bod 46 rozsudku odvolacího soudu). Z uvedeného je zřejmý
závěr odvolacího soudu o existenci zavinění na straně obviněného pokrývající
příčinnou souvislost mezi jeho jednáním a okolností podmiňující použití vyšší
trestní sazby, a to ve formě vědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku (srov. přiléhavou argumentaci státního zástupce uvedenou v bodech 20 a
21 tohoto usnesení). Na základě skutkových zjištění pak odvolací soud učinil
právní závěr, že v případě obviněného nedošlo k přerušení příčinné souvislosti
a je dán příčinný vztah mezi jeho jednáním (poskytnutím pervitinu poškozené) a
vzniklým následkem (smrtí poškozené).
41. S výše uvedenými závěry se Nejvyšší soud ztotožňuje. O tom, že
obviněný poškozené poskytl pervitin není pochyb a tuto skutečnost jednoznačně
zjistily oba soudy nižších stupňů na podkladě provedeného dokazování (srov. bod
309 rozsudku soudu prvního stupně, bod 37 rozsudku odvolacího soudu a bod 33
tohoto usnesení). K otázce přerušení příčinné souvislosti pak Nejvyšší soud v
souladu s výše uvedenou judikaturou konstatuje, že v projednávané věci k
přerušení příčinné souvislosti nedošlo, neboť, jak vyplývá ze skutkových
závěrů, poskytnutí pervitinu obviněným bylo jednou z příčin smrti poškozené. Na
smrti poškozené se sice spolupodílela i návštěva sauny, ovšem nelze uzavřít, že
tato byla výlučným důvodem její smrti. Nejvyšší soud též zdůrazňuje, že
obviněný sám poškozenou do sauny zval, tuto před jejich společným příjezdem
připravil a nesnažil se poškozené její návštěvu jakkoliv vymluvit. Nejvyšší
soud proto uzavírá, že odvolací soud nijak nepochybil, pokud dospěl k závěru,
že nedošlo k přerušení příčinné souvislosti, neboť poskytnutí pervitinu
poškozené představovalo dostatečně významnou příčinu, která vedla k její smrti.
V.
Návrh na odklad výkonu rozhodnutí
42. Obviněný v rámci podaného dovolání Nejvyšší soud požádal, aby
přiznal jeho dovolání odkladný účinek. Podle § 265o odst. 1 tr. řádu může
předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání (mimo jiné)
odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
Vydání rozhodnutí o takovém návrhu však není obligatorní. Aplikace uvedeného
ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace
obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho
dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvod pro odklad výkonu rozsudku
odvolacího soudu nezjistil, a z tohoto důvodu, aniž by bylo zapotřebí o podnětu
obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným
(negativním) výrokem nerozhodl.
VI.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
43. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného R. O.
nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného
zčásti neodpovídala jím uplatněným dovolacím důvodům (a ani žádnému jinému
zákonnému důvodu dovolání) a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k
tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná
pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva
obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání
obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak
rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 29. 7. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D
předseda senátu