Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) o ústavních stížnostech stěžovatelek L. M., zastoupené Mgr. Filipem Hajným, advokátem, sídlem Rubešova 83/10, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2024 č. j. 18 Co 403, 405, 406/2024-7377, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. srpna 2024 č. j. 60 P 133/2020-7028, a V. M., zastoupené JUDr. Lucií Hrdou, advokátkou, sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4.
listopadu 2024 č. j. 18 Co 403, 405, 406/2024-7377, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. srpna 2024 č. j. 60 P 133/2020-7028, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. srpna 2024 č. j. 60 P 133/2020-7059, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. srpna 2024 č. j. 60 P 133/2020-7118, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a J. R. a nezl. L. N. R., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka L. M. - babička nezletilého vedlejšího účastníka (dále jen "babička") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení obecných soudů s tvrzením, že porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 7, čl. 10 odst. 2, čl. 31, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37, odst. 2 a 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále v čl. 3 odst. 1, 2 a 3, čl. 5, čl. 6 odst. 2, čl. 8 odst. 1, čl. 12 odst. 1 a 2, čl. 16, čl. 18 odst. 1, čl. 19, čl. 24 odst. 1, čl. 24 odst. 2 b) a čl. 37 odst. a) Úmluvy o právech dítěte a čl. 3, čl. 5, čl. 6 odst. 1 a 2, čl. 13 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatelka V. M. - matka nezletilého vedlejšího účastníka (dále jen "matka") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení obecných soudů s tvrzením, že porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 7, čl. 10 odst. 2, čl. 31, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37, odst. 2 a 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále v čl. 3 odst. 1, 2 a 3, čl. 5, čl. 6 odst. 2, čl. 8 odst. 1, čl. 12 odst. 1 a 2, čl. 16, čl. 18 odst. 1, čl. 19, čl. 24 odst. 1, čl. 24 odst. 2 b) a čl. 37 odst. a) Úmluvy o právech dítěte a čl. 3, čl. 5, čl. 6 odst. 1 a 2, čl. 13 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
3. Ústavní soud usnesením ze dne 19. 2. 2025 rozhodl o spojení ústavních stížností matky (původně vedené pod sp. zn. II. ÚS 186/25 ) a babičky ke společnému řízení (§ 63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád).
4. Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením ze dne 6. 8. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7028, nařídil předběžné opatření, na základě něhož byly matka a babička oprávněny stýkat se s nezletilým od září 2024 každé sudé pondělí v době od 16:00 do 17:00 hodin za asistence specializovaného pracoviště pro asistovaný styk rodičů s dětmi Pexeso, z. s., a to do rozhodnutí ve věci samé o návrhu otce ze dne 25. 3. 2024 na zbavení rodičovské odpovědnosti matky a na zákaz styku babičky s nezletilým. Soud dospěl k závěru, že v daném případě existuje naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků. Bylo prokázáno, že matka pokračuje v manipulativním jednání s nezletilým; motivací jí jsou přitom více osobní zájmy a potřeby, než péče o nezletilého či naplňování jeho základních potřeb. Z provedených důkazů dále vyplynulo, že od doby, kdy se nezletilý nachází v péči otce a byl soudem zúžen jeho styk s matkou (i babičkou), se jeho stav zlepšil. Ze zpráv organizace Area Fausta (pozn.: předkládaných matkou) podle soudu plyne především to, že nezletilý není matkou připravován na péči otce, a je naopak proti němu nepříznivě ovlivňován. Chování matky soud pro další vývoj nezletilého vyhodnotil jako ohrožující a škodlivé. Soudem určená asistence má sloužit k tomu, aby bylo zabráněno pokračující manipulaci nezletilého.
5. Napadeným usnesením ze dne 12. 8. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7059, obvodní soud odmítl návrh matky na nařízení předběžného opatření ve znění: "soud ruší udělený souhlas matky s terapeutickou péčí pro nezletilého poskytovanou Z. Č.; alternativně, aby soud nahradil souhlas otce s psychoterapeutickou péčí klinické psycholožky J. P.". Dospěl k závěru, že poměry nezletilého byly a jsou ošetřeny předchozími rozhodnutími, které je možno zrušit jen na základě příslušného návrhu ve věci samé, nikoliv prostřednictvím návrhu na vydání předběžného opatření. Současně nebyla podle soudu naplněna základní podmínka nezbytnosti zatímní úpravy poměrů účastníků ve smyslu matkou žádaného předběžného opatření, neboť psychologická terapeutická péče o nezletilého je již zajištěna a stále probíhá.
6. Napadeným usnesením ze dne 16. 8. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7118, obvodní soud zamítl návrh matky na vydání předběžného opatření ve znění: " I. soud vydává předběžné opatření, kterým se nezletilý svěřuje do péče matky a ustanovuje asistovaný styk otce s nezletilým v soudem určeném rozsahu v denní době v lichém víkendu pod dozorem specializovaného pracoviště pro asistovaný styk rodičů s dětmi Area Fausta s místem předání bydliště otce; II. soud ruší předběžné opatření ze dne 16. 4. 2024 č. j. 18 Co 115/2024-6782, kterým soud svěřil nezletilého do výlučné péče otce". Soud neshledal akutní ohrožení práv nezletilého otcem, ani změnu v poměrech nezletilého v jeho neprospěch (tedy způsobem chování otce a okolnostmi tvrzenými matkou), která by měla svůj původ v otcově přístupu.
7. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením potvrdil jak usnesení obvodního soudu ze dne 6. 8. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7028 (výrok I.), tak i usnesení obvodního soudu ze dne 12. 8. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7059 (výrok II.) a usnesení obvodního soudu ze dne 16. 8. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7118 (výrok III.). Podle městského soudu obsahují napadená rozhodnutí řádná a logická odůvodnění, na která odkázal. V napadeném usnesení, na jehož odůvodnění Ústavní soud pro stručnost odkazuje, se soud vypořádal s opakujícími se námitkami matky, které neshledal důvodnými.
8. Městský soud doplňujícím usnesením ze dne 2. 4. 2025 č. j. 18 Co 403, 405, 406/2024-7710, odmítl odvolání babičky, neboť napadené usnesení se v mezidobí od vydání rozhodnutí obvodního soudu, proti němuž bylo podáno odvolání, stalo "bezpředmětným". Soud konstatoval, že v napadeném usnesení ze dne 4. 11. 2024 opomněl referovat odvolání babičky, avšak poukázal na výrok I. napadeného usnesení s tím, že důvody rozhodnutí jsou vztaženy i na její osobu; babička navíc styk s nezletilým v příslušném rozsahu realizovala. Dále soud zdůraznil, že napadené usnesení ze dne 6. 8. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7028, již není v rozsahu výroku I. účinné, neboť bylo vydáno nové předběžné opatření o styku matky a babičky s nezletilým - usnesení obvodního soudu ze dne 19. 12. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7518, které bylo potvrzeno usnesením městského soudu ze dne 5. 2. 2025 č. j. 18 Co 54/2025-7660 (asistovaný styk matky a babičky s nezletilým byl mírně rozšířen o další jednu hodinu); usnesením obvodního soudu ze dne 3. 3. 2025 č. j. 60 P 133/2020-7705, bylo dále změněno místo asistovaného styku. Soud neshledal, že by byl ve smyslu § 220a odst. 2 občanského soudního řádu dán důvod svědčící pro závěr o nezákonnosti usnesení obvodního soudu v úpravě styku nezletilého s babičkou.
9. Babička brojí rozsáhlou ústavní stížností proti postupu obecných soudů, které "eliminovaly" její styk s nezletilým, který navíc není v řízení řádně zastoupen. Soudy nijak nereagují na opakovaná přání nezletilého být s matkou; při předávání otci je nezletilý smutný, protože by chtěl být s matkou delší dobu. Uvádí, že otec dlouhodobě zanedbává zdravotní péči o nezletilého a týrá jej. Své další námitky směřuje babička proti psychologické péči Č., která není oprávněna soudem nařízenou terapii provádět. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 12. 2. 2025 na podporu těchto svých tvrzení předkládá důkazy o tom, že manipulace matkou je pouze soudy a otcem vymyšlená hypotéza, zakládající se pouze na zprávě psycholožky Č.; spolu s tím zasílá další důkazy o "devastaci nezletilého v důsledku napadenými usneseními nastaveného režimu odtržení od matky" (pozn.: jde primárně o zprávy asistenčního centra Area Fausta).
10. V ústavní stížnosti babička též podrobně popisuje incident, který se udál při předávání nezletilého dne 28. 7. 2024; otec ji udeřil do krku natolik silně, že ji "mohl zabít". Toto jednání otce jí způsobilo vleklé zdravotní obtíže, s nimiž se musí dlouhodobě léčit. Dále se popisu tohoto incidentu věnuje i v dalších dvou doplněních ústavní stížnosti ze dne 12. 1. 2025 a 10. 4. 2025. Mimo jiné uvádí, že soud jí napadeným usnesením ze dne 6. 8. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7028, "nařídil, aby se zúčastnila asistovaného styku poté, co ji otec napadl a vážně zranil". Soud podle ní navíc ignoroval důkazy otcova vážného napadení v přítomnosti nezletilého a bez vypořádání argumentace rozhodl, že "napadení otcem má být její vina".
11. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 12. 1. 2025 poukazuje babička na pochybení městského soudu, který opomněl rozhodnout o jejím odvolání. Dodává, že napadená rozhodnutí nejsou v nejlepším zájmu nezletilého a obviňuje obecné soudy ze "zneužívání institutu předběžných opatření ke zpřetrhání vazeb nezletilého s jeho matkou".
12. Dne 10. 4. 2025 babička opět doplnila své podání o námitky k postupu městského soudu spočívajícím ve vydání doplňujícího usnesení. Soud si podle ní "musí byt vědom toho, že tvrzení o bezpředmětnosti napadeného usnesení obvodního soudu ze dne 6. 8. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7028, není pravdivé, neboť následujícím předběžným opatřením ze dne 19. 12. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7518, nedošlo k jeho zrušení ale pouze k jeho změně".
13. Matka argumentuje proti napadeným rozhodnutím obdobnými námitkami jako babička. Uvádí, že obecné soudy odepírají nezletilému ochranu před násilím, jelikož se odmítají vypořádat s konkrétními důkazy o otcem páchaném fyzickém násilí. Tyto námitky dále rozvádí v doplnění ústavní stížnosti ze dne 5. 3. 2025. Obecné soudy podle ní ignorují důkazy o násilí páchaném na nezletilém, a to pouze s odkazem na tvrzení Č. - jejíž odbornost zpochybňuje - o jejím (tj. matčině) manipulativním chování. Tvrdí, že nezletilý je otcem týrán - musí spát na zemi, nedostává dostatek jídla, je trestán za jakékoliv pochybení či zavírán do tmavé místnosti. Otec podle matky dokonce v minulosti odmítl poskytnout lékařskou pomoc nezletilému při poranění kotníku. Soudy rovněž opomíjí důkazy o otcově násilí spáchaném v přítomnosti nezletilého na ostatních příslušnících rodiny - babičce. Nezletilý byl tímto násilím traumatizován a vnímal otcovo fyzické napadení jeho babičky jako život ohrožující.
14. Jako závažný zásah do práv nezletilého spatřuje matka její "eliminaci" z výchovy na pouhou jednu hodinu za dva týdny; toto rozhodnutí postrádá zákonný podklad, což má být zjevné i z předchozího postupu obecných soudů. Podle matky nebyla v řízení zachována rovnost účastníků a nezletilý nebyl v řízení před soudem řádně zastoupen, neboť v trestním řízení, vedeném proti matce (obvinění z pomluvy a dehonestace), je vedoucí orgánu sociálně právní ochrany pro Prahu 3 (soudem jmenovaného opatrovníka nezletilého) v postavení poškozené.
15. Dále matka poukazuje na rozhodnutí o podjatosti JUDr. Miholy, soudce obvodního soudu. Podjatost soudce byla odůvodněna tím, že v trestním řízení proti matce vystupuje jako jeden z poškozených, proto v napadených rozhodnutích obvodního soudu rozhodoval v té době (dne 10. 3. 2023) již "vyloučený soudce".
16. Obě stěžovatelky žádají ve svých ústavních stížnostech o jejich přednostní projednání a navrhují, aby byla vykonatelnost napadených rozhodnutí obecných soudů odložena, neboť ohrožují zdraví a zdravý vývoj nezletilého.
17. Ústavní stížnost matky byla podána včas, přičemž matka je, jako účastnice řízení, ve kterém byla vydána napadená rozhodnutí obecných soudů, osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Matka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť matka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
18. Ústavní stížnost babičky směřující proti usnesení obvodního soudu ze dne 6. 8. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7028, je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť stěžovatelka před jejím podáním nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Ústavní stížnost babičky proti usnesení městského soudu ze dne 4. 11. 2024 č. j. 18 Co 403, 405, 406/2024-7377, je návrhem podaný někým zjevně neoprávněným, neboť o jejím odvolání proti usnesení obvodního soudu ze dne 6. 8. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7028, rozhodl městský soud doplňujícím usnesením ze dne 2. 4. 2025 č. j. 18 Co 403, 405, 406/2024-7710.
19. Ústavní soud si vyžádal vyjádření městského soudu, a to ke skutečnostem tvrzeným babičkou; konkrétně jej požádal o sdělení, zda a jakým způsobem bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti usnesení obvodního soudu ze dne 6. 8. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7028.
20. Městský soud k žádosti Ústavního soudu sdělil, že dne 2. 4. 2025 pod č. j. 18 Co 403, 405, 406/2024-7710, vydal doplňující usnesení, kterým odvolání babičky odmítl (viz výše bod 8). Dále poukázal na to, že babičce (byť formálně bylo třeba vydat doplňující usnesení) žádná reálná újma v jejích právech nevznikla a uvedený rozsah styku s nezletilým realizovala.
21. Sdělení městského soudu bylo zasláno babičce k replice. Babička tuto možnost využila. Městský soud podle ní zejména ignoroval řádně a včas podané odvolání, které v napadeném usnesení vůbec nezohlednil a náležitým způsobem se s ním nevypořádal. Tímto svým protiprávním postupem zcela znemožnil babičce možnost hájit svá práva v odvolacím řízení. Městský soud se mýlí také v závěru, že jí nevznikla žádná újma, protože postupem soudu jí byla odňata možnost stýkat se s nezletilým. Poukazuje též na nedostatečnost a nepřezkoumatelnost odůvodnění doplňujícího usnesení. Soud navíc zcela pominul fakta o útoku otce a předložené důkazy o násilí otce vůči nezletilému (fyzickém i psychickém).
22. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není součástí soustavy obecných soudů. Při rozhodování o ústavních stížnostech podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je jeho úkolem přezkoumat toliko ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. V kontextu rodinného práva pak zasahuje pouze ve skutečně extrémních případech. Posouzení konkrétních okolností každého případu a přijetí odpovídajícího rozhodnutí totiž náleží opatrovnickým soudům, které mají k účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují se všemi dotčenými osobami, a činí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci.
Ústavní soud nemá rozhodovat, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku dítěte s druhým rodičem, jak vysoké má být výživné, ani jak hodnotit provedené důkazy. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda opatrovnické soudy nevybočily z mezí ústavnosti. Vztáhne-li obecný soud své právní závěry k dostatečným skutkovým zjištěním a podepře-li je přezkoumatelným a logickým odůvodněním, nelze jeho postup hodnotit jako neústavní [usnesení ze dne 10. 11. 2020 sp. zn. II. ÚS 2598/20
(U 18/103 SbNU 411), bod 11, ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1740/19 , bod 5]. Ústavní soud se tedy zaměřuje zejména na to, zda opatrovnické soudy za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromáždily veškeré potřebné důkazy, zda hodnocení důkazů odpovídalo principům zakotveným v hlavě páté Listiny a v občanském soudním řádu, a zda byla jejich rozhodnutí řádně odůvodněna [nálezy ze dne 14. 1. 2020 sp. zn. I. ÚS 3241/19
(N 8/98 SbNU 56), bod 17, či ze dne 16. 6. 2015 sp. zn. II. ÚS 2943/14
(N 110/77 SbNU 607), bod 19].
23. K přezkumu rozhodování obecných soudů o předběžných opatřeních přistupuje Ústavní soud zdrženlivě, neboť jde toliko o rozhodnutí dočasná, která nepředjímají výsledek řízení ve věci samé. Ústavní soud je proto podrobuje zpravidla jen tzv. omezenému testu ústavnosti. Při něm zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole či libovůle; případně zda nedošlo k "flagrantnímu porušení" zásad spravedlivého procesu [nálezy ze dne 23. 8. 2021 sp. zn. II. ÚS 1440/21
(N 142/107 SbNU 174), body 22-23; ze dne 1. 11. 2023 sp. zn. II. ÚS 2225/23 , bod 20]. Taková pochybení Ústavní soud v dané věci nezjistil.
24. Matka uplatňuje v ústavní stížnosti opakovaně tytéž námitky jako v průběhu řízení před obecnými soudy. V tomto směru jde tedy spíše o její pokračující polemiku s rozhodováním (nejen) obecných soudů, jelikož předkládá svůj vlastní názor a náhled na to, komu a za jakých podmínek by měl být nezletilý svěřen do péče. Jejími (obdobnými) námitkami se přitom opakovaně v minulosti zabýval též Ústavní soud a žádná relevantní pochybení obecných soudů neshledal. Vypořádal se přitom i s nyní vznesenými námitkami matky směřujícími proti nařízení psychoterapeutické péče nezletilému, absencí zastoupení nezletilého kolizním opatrovníkem (k obojímu srov. usnesení ze dne 5. 11. 2024 sp. zn. II. ÚS 1827/24 ), tvrzením o nezohledňování přání a nejlepšího zájmu nezletilého, nebo o podjatosti ve věci rozhodujícího soudce (oboje viz usnesení ze dne 13. 5. 2024 sp. zn. III. ÚS 926/24 ).
25. Obdobně ani v nyní posuzované věci Ústavní soud neshledal porušení základních práv matky. Ta se snaží primárně o rozšíření jejího styku s nezletilým, zúženým napadenými rozhodnutími obecných soudů na jednu hodinu asistovaného styku jednou za dva týdny. Důvody, které obecné soudy vedly k minimalizaci styku matky (i babičky) s nezletilým, jsou přitom srozumitelně uvedeny zejména v odůvodnění napadeného usnesení obvodního soudu. Ve stručnosti lze uvést, že k tomuto postupu soudy vedla nutnost zabránit "pokračujícímu, přetrvávajícímu, neměnnému a stále dokonce zesilujícímu konání matky, která navzdory apelům obecných soudů a Ústavního soudu, jakož i opatrovníka, pokračuje v jednání, které nezletilého dále poškozuje, a kterého zjevně nadále používá jako nástroj k prosazení svých cílů" (blíže srov. body 17 až 21 napadeného usnesení obvodního soudu ze dne 6.
8. 2024). Jde bezesporu o velmi závažná zjištění, která však mají oporu v obsahu spisu. Přesto matka uplatňuje stále nové návrhy a podání, kterými se snaží dosáhnout potvrzení svého názoru o existenci četných pochybení obecných soudů a ignoruje psychoterapeutickou péči soudem určené odbornice Č. Tímto svým přístupem však jde zcela proti smyslu a účelu napadených rozhodnutí a apelu obecných soudů - i Ústavního soudu - aby měli všichni (!) účastníci na paměti primárně nejlepší zájem nezletilého.
26. Ústavní soud se zabýval námitkami matky, jakož i tím, zda obecné soudy v posuzovaném řízení nevybočily z mezí ústavnosti. Zjistil, že soudy se s argumenty stěžovatelky vypořádaly a zohlednily též názor nezletilého, avšak tento (správně) posoudily v kontextu s dalšími ve věci zjištěnými skutečnostmi. Jakkoliv si je Ústavní soud vědom argumentace stěžovatelky, nejde o tvrzení nová. Obecné soudy je již (opakovaně) hodnotily a zajisté se jimi ještě budou zabývat v řízení ve věci samé - návrhu otce na zbavení rodičovské odpovědnosti matky; v něm bude dán matce dostatečný prostor pro uplatnění námitek i důkazních návrhů. V této souvislosti Ústavní soud znovu připomíná zatímní charakter rozhodnutí o předběžném opatření a uzavírá, že nyní napadená rozhodnutí obecných soudů vyhovují náležitostem kladeným judikaturou Ústavního soudu na odůvodnění rozhodnutí a nemá vůči nim výhrady.
27. Napadené usnesení obvodního soudu ze dne 6. 8. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7028 bylo navíc změněno usnesením téhož soudu ze dne 19. 12. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7518 (potvrzeno usnesením městského soudu ze dne 5. 2. 2025 č. j. 18 Co 54/2025-7660), Styk matky (i babičky) s nezletilým byl mimo jiné mírně rozšířen (k návrhu opatrovníka) na dvě hodiny jednou za dva týdny. Matkou napadená rozhodnutí proto nejsou v tomto rozsahu již aktuální, což samo o sobě vylučuje jakýkoliv efektivní zásah Ústavního soudu do probíhajícího řízení. Ústavní soud by mohl pouze vyslovit neústavnost napadených rozhodnutí, rozsah styku s nezletilým by však zůstal nedotčen.
28. Námitky matky směřující proti napadeným usnesením obvodního soudu ze dne 12. 8. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7059 a ze dne 6. 8. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7118 (a výrokům II. a III. napadeného usnesení městského soudu) nejsou opodstatněné. Obecné soudy v nich srozumitelně uvedly, proč neshledaly nezbytnost odlišné prozatímní úpravy poměrů nezletilého a poukázaly na přechozí pravomocná rozhodnutí soudů o úpravě poměrů nezletilého (k tomu srov. blíže mj. body 11, 17 a 33 napadeného usnesení městského soudu).
29. Pokud jde o ústavní stížnost babičky, je jí třeba dát za pravdu v tom, že v době jejího podání nebylo o odvolání proti usnesení obvodního soudu ze dne 6. 8. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7028, rozhodnuto (jakkoliv tuto námitky babička poprvé uplatňuje až v doplnění ústavní stížnosti ze dne 12. 1. 2025). Babička však ústavní stížností (včetně jejích doplnění či repliky) brojí výslovně jen proti usnesení městského soudu ze dne 4. 11. 2024 č. j. 18 Co 403, 405, 406/2024-7377, v němž soud (pravděpodobně z důvodu administrativního pochybení) opomenul o jím podaném odvolání rozhodnout; k nápravě došlo až samostatným doplňujícím usnesením ze dne 2.
4. 2025 č. j. 18 Co 403, 405, 406/2024-7710, kterým bylo odvolání babičky odmítnuto. Ústavní soud přitom opakovaně uvedl, že existence určitého procesního nedostatku nemusí vždy vést ke kasaci ústavní stížností napadených rozhodnutí. Úkolem Ústavního soudu je zkoumat, zda řízení bylo spravedlivé jako celek, v celkovém vyznění z pohledu jeho předmětu. Nedosahuje-li pochybení, nahlíženo v kontextu celého procesu, ústavněprávní roviny, důvod k zásahu Ústavního soudu zde není (srov. např. usnesení ze dne 5.
9. 2011 sp. zn. IV. ÚS 2095/11 ); tak je tomu i v nyní posuzované věci.
30. Ústavní soud je v řízení o ústavní stížnosti vázán petitem ústavní stížnosti [srov. např. nález ze dne 3. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 2396/13
(N 53/73 SbNU 69)]. Babička výslovně doplňující usnesení městského soudu ze dne 2. 4. 2025 č. j. 18 Co 403, 405, 406/2024-7710, v této ústavní stížnosti, (ani v žádném z jejích doplnění) nenapadla, resp. nebyl o něj návrh babičky (petit) rozšířen. Ústavní stížnost proti tomuto doplňujícímu usnesení, zůstává babičce nadále zachována a Ústavní soud se jím proto nyní nemůže blíže zabývat.
31. Ze všech výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost matky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost babičky Ústavní soud v části, směřující proti napadenému usnesení městského soudu, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou; v části, směřující proti napadenému usnesení obvodního soudu ze dne 6. 8. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7028, ji odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona jako návrh nepřípustný.
32. O žádostech stěžovatelek na přednostní projednání ústavní stížnosti (podle § 39 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud výslovně nerozhodoval, jelikož jim fakticky vyhověl.
33. O návrzích stěžovatelek na odložení vykonatelnosti napadených usnesení Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavních stížnostech rozhodl bez zbytečného odkladu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. května 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu