Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Z. J., t. č. ve vazbě ve Vazební věznici Olomouc, zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Blažkem, advokátem se sídlem v Havířově, Dělnická 753/76, proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. října 2018, č. j. 4 To 58/2018-8146, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. září 2018, č. j. 32 T 8/2018-7960, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Shora citovaným usnesením Krajský soud v Ostravě zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu, nepřijal jeho nabídnutý písemný slib a ponechal stěžovatele ve vazbě z důvodů podle ustanovení § 67 písm. a) a c) trestního řádu (výrok I.); ve výrocích II., III. a IV. rozhodl obdobně o ostatních obžalovaných. Napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci zamítl stížnost stěžovatele a jedné z obžalovaných.
Právně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), uvádí, že ve vazbě je od samého začátku trestního stíhání (29. srpna 2017). Stěžovatel je stíhán pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) a 4 písm. b) a c) trestního zákoníku. Krajský soud rozhodl o vazbě po podání obžaloby a současně nařídil hlavní líčení na 9., 12. - 15. listopadu a 17. - 21. prosince 2018.
Podle stěžovatele soudy důvody tzv. předstižné vazby nijak nedoložily, naopak byly zadrženy další osoby podílející se na trestné činnosti, a to i na území Slovenské republiky a Polska, byly zajištěny komponenty pro výrobu i prostory, kde k výrobě docházelo. Současně neexistuje ani náznak snahy stěžovatele o jakýkoliv kontakt s cílem pokračovat v trestné činnosti. Vazební důvod podle § 67 písm. c) trestního řádu, který je závislý na osobním postoji obviněného, jeho sklonech či zázemí, musí být z odůvodnění rozhodnutí seznatelný. V projednávané věci tomu tak ale není a pokračování trestné činnosti nic nenasvědčuje. Stěžovateli byl zabaven majetek, v současné době nedisponuje finančními prostředky potřebnými pro výrobu pervitinu, je finančně zajištěn, a není proto na výrobě a prodeji drog závislý (sic!). K tomu stěžovatel odkazuje na nálezy sp. zn. I. ÚS 432/01 , I. ÚS (správně III. ÚS) 566/03 či I. ÚS 734/08
. Stěžovatel je rovněž přesvědčen, že vyvrátil i všechny pochybnosti pro vazbu útěkovou, vychovává s manželkou dvě nezletilé dcery, nemá jazykové vzdělání a mimo území České republiky nemá žádné nemovitosti ani rodinné příslušníky či známé - k tomu odkazuje na nálezy sp. zn. I. ÚS 2208/13 ,
I. ÚS 2665/13 a
I. ÚS 2652/16
.
Stěžovatel poukazuje i na svůj zhoršený zdravotní stav a vytýká soudům, že o jeho vazbě nerozhodly urychleně; proto navrhuje zrušit napadená usnesení pro zásah do svých práv zakotvených v čl. 8 odst. 2 a 5, 36 odst. 1, 38 odst. 2 a 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 5 odst. 4 a 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a požaduje projednání věci mimo pořadí
Podle čl. 4 Ústavy České republiky jsou základní práva pod ochranou soudní moci. Podle čl. 8 odst. 2 Listiny nikdo nesmí být zbaven svobody jinak, než ze zákonných důvodů a způsobem, který zákon předvídá. Podle odstavce 5 téhož článku Listiny nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou v zákoně a na základě rozhodnutí soudu. Čl. 36 odst. 1 Listiny umožnuje každému domáhat se svých práv u nezávislého a nestranného soudu a čl. 38 odst. 2 zaručuje právo na projednání své věci veřejně, bez průtahů a v jeho přítomnosti - s možností vyjádřit se. V článku 40 odst. 2 Listiny je pak zakotvena presumpce neviny.
Z usnesení krajského soudu se podává, že stěžovatel, který je stíhán i pro přečin nedovoleného ozbrojování (§ 279 odst. 1 trestního zákoníku), se ve vazebním zasedání přimlouval za propuštění své rovněž vazebně stíhané manželky, a to především s ohledem na jejich nezletilé dcery; odmítal, že by jeho bratr byl stále na Kapverdských ostrovech a poukazoval na slabé vazby k němu. Krajský soud ze spisového materiálu a po slyšení obžalovaných usoudil, že trestní stíhání je důvodné, a přetrvává kvalifikovaná vyšší míra pravděpodobnosti, že se obžalovaní jednání dopustili.
Soud podrobně odůvodnil útěkovou vazbu, a to i s ohledem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 566/03 ; uvedl, že především stěžovatel je hlavní organizátor sofistikované a mezinárodní trestné činnosti, a proto je ohrožen trestem odnětí svobody v rozmezí 10 - 18 let. Obecný soud proto předpokládá vysokou pravděpodobnost útěku, a to i s přihlédnutím ke vztahu nezletilých dcer k rodičům a jejich strádání v souvislosti s vazbou rodičů. Protože se podstatnou část výnosu z trestné činnosti nepodařilo orgánům činným v trestním řízení zajistit, je pravděpodobnost a proveditelnost útěku celé rodiny vyšší.
V nezajištěných prostředcích, mezinárodním přesahu, vysoké ziskovosti a dlouhodobosti páchání trestné činnosti, spatřuje soud důvody i pro vazbu předstižnou. Krajský soud zohlednil i problematiku oslabování důvodů vazby plynutím času, zohledněnou v nálezu sp. zn. I. ÚS 2208/13
. Ponechání stěžovatele ve vazbě není založeno jen na hrozbě vysokého trestu, ale i na dalších výše uvedených závažných a konkrétních okolnostech; proto důvody vazby trvají i v řízení před soudem.
Z odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Olomouci lze dovodit, že argumentace užitá stěžovatelem ve stížnosti proti usnesení krajského soudu a v ústavní stížnost se v podstatné míře překrývá - včetně odkazů na judikaturu Ústavního soudu. Vrchní soud zohlednil význam vazby coby významného zásahu do osobní svobody a ve světle relevantní judikatury Ústavního soudu ( sp. zn. I. ÚS 303/01 ; I. ÚS 40/04; Pl. ÚS 6/10; či
I. ÚS 2208/13 ) i Evropského soudu pro lidská práva (Letellier ca Francie, č. 12369/86; Rokhlin ca Rusko, č. 54071/00; Michalko ca Slovensko, č. 35377/05; Jarzynski ca Polsko, č. 15479/07; Ignatenco ca Moldavsko, č. 36988/07 nebo Fešar ca Česká republika, č. 76576/01) uzavřel, že nadále jsou dány konkrétní skutečnosti odůvodňující vazbu, útěkovou i předstižnou.
Při rozhodování o vazbě je úkolem obecných soudů zjistit existenci konkrétních důvodů pro uvalení či prodloužení vazby a ve vazebním zasedání vydat příslušné rozhodnutí. Soudy přitom pracují s individuálními a aktuálními fakty každého jednotlivého případu, bez zobecňujících závěrů. Vzetí do vazby je zatímní a zákonem předvídané opatření, jehož účelem je urychlení vyšetřování, aniž by tím současně bylo rozhodnuto o vině a narušilo presumpci neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny). Ústavní soud pak zjišťuje, zda orgány činné v trestním řízení při rozhodování nepochybily způsobem zkracujícím účastníky v jejich zaručených právech a zda jednající orgán veřejné moci měl k vydání rozhodnutí pravomoc i hodnověrné a přezkoumatelné důvody. Stěžovatel v ústavní stížnosti hojně cituje judikaturu Ústavního soudu, nezpochybňuje však příslušnost soudů ani projednání věci ve veřejném zasedání (čl. 38 odst. 2 Listiny).
Dne 24. srpna 2018 podala státní zástupkyně obžalobu, Krajský soud v Ostravě postupoval podle ustanovení § 72 odst. 3 trestního řádu a ve lhůtě 30 dnů od podání obžaloby rozhodl o vazbě; neobstojí proto námitka, že soudy o vazbě nerozhodly urychleně.
Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti rozhodnutím o ponechání ve vazbě a je přesvědčen, že v jeho případě není vazební stíhání nezbytné. Soudy se však naplněním důvodů pro ponechání ve vazbě i po podání obžaloby zabývaly, učinily sice jiný závěr, než jaký stěžovatel očekával, ale vydání nepříznivého rozhodnutí není samo o sobě znakem porušení základních (zaručených) práv. Ústavní stížnost je proto jen polemikou, která nezakládá důvodnost ústavní stížnosti. Soudy byly oprávněny o vazbě rozhodnout, v zákonné lhůtě a na základě dostatečných informací tak učinily a svá usnesení podrobně odůvodnily. Pokud stěžovatele omezily na svobodě a ponechaly jej ve vazbě, dodržely zákonem předvídané důvody (čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny). Stížnostní soud se s námitkami stěžovatele vypořádal ústavně konformním způsobem, a proto na ně Ústavní soud může odkázat.
V postupu a napadených usneseních Ústavní soud nezjistil tvrzené porušení zaručených práv stěžovatele a s ohledem na dostatek podkladů i na závažnost vazby rozhodl Ústavní soud o věci mimo pořadí. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. listopadu 2018
Jan Musil v. r. předseda senátu