Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaj) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., t. č. Věznice Kynšperk nad Ohří, zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem, sídlem Vysoká 149/4, Liberec, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2025 č. j. 6 Tdo 914/2025-362 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 10. června 2025 č. j. 55 To 90/2025-290, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 2. 2025 č. j. 3 T 97/2024-248 uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců a současně mu byl uložen trest zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byl stěžovatel též zavázán nahradit poškozené VZP ČR majetkovou škodu.
3. K odvolání stěžovatele proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu zrušil a znovu rozhodl (a to v podstatě shodně jako okresní soud) o vině, trestu i náhradě škody. Důvodem tohoto postupu byla potřeba opravit datum vydání trestního příkazu, který byl citován ve skutkové větě rozsudku okresního soudu.
4. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením dovolání stěžovatele odmítl.
5. Stěžovatel se ve své stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Ve své argumentaci zpochybňuje postup obecných soudů při hodnocení důkazů, resp. jimi učiněná skutková zjištění a předkládá svou vlastní verzi skutkového děje. Podle názoru stěžovatele jsou skutkové závěry obecných soudů v rozporu s jimi provedenými důkazy.
6. Tvrdí, že obecné soudy neprokázaly, že by svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu znásilnění, pro který byl odsouzen. Podstata jeho argumentace spočívá v tom, že nejednal proti vůli poškozené, zpochybňuje její důvěryhodnost a tvrdí rozpory ve výpovědích svědků.
7. Krajský soud pochybil, když sám rozhodl o vině stěžovatele namísto toho, aby věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu projednání. Stěžovatel též namítá, že se Nejvyšší soud dostatečně nevypořádal se všemi jím v dovolání vznesenými námitkami.
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, k jejichž porušení by mohlo dojít například tehdy, pokud by právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly (srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94
), popřípadě byla-li by skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. např. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95
). Ústavní soud však nemůže jako čtvrtá instance posuzovat skutková nebo právní pochybení, kterých se údajně dopustily obecné soudy, jestliže nepředstavují porušení ústavně zaručených práv a svobod. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostmi obecných soudů.
10. Podstata argumentace stěžovatele spočívá ve zpochybňování důvěryhodnosti poškozené, odmítání prvku donucení k pohlavnímu styku a v tvrzených rozporech ve výpovědích svědků. Krajský soud se však v napadeném rozhodnutí s těmito námitkami vypořádal a logicky vysvětlil, proč uvěřil poškozené, nikoli stěžovateli (body 21 - 30). Jakkoli stěžovatel tvrdí extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, Ústavní soud takový rozpor neshledal. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán tehdy, jestliže hodnocení důkazů a přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), jestliže skutková zjištění vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo jestliže skutková zjištění jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna (srov. např. usnesení ze dne 22.
4. 2013 sp. zn. I. ÚS 1196/13
). Takovou vadou napadená rozhodnutí netrpí.
11. Vzhledem k tomu, že krajský soud považoval zjištěný skutkový stav za dostatečný, ztotožnil se s okresním soudem jak na hodnocení skutkového stavu, tak právní kvalifikaci, nebyl dán důvod pro vrácení věci soudu prvého stupně. Krajský soud rozsudek okresního soudu zrušil a znovu ve věci rozhodl jen kvůli chybě ve skutkové větě (nesprávné datum trestního příkazu), kterou po provedení důkazu trestním příkazem napravil.
12. Napadená rozhodnutí jsou dostatečně, podrobně a logicky odůvodněna a nelze jim ani z pohledu práva na řádné odůvodnění nic vytknout.
13. Ústavní soud tak porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. O návrhu na odklad vykonatelnosti Ústavní soud nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu