Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky H. M., zastoupené JUDr. Simonou Vypušťák Corradiniovou, advokátkou, sídlem Huťská 1383, Kladno, proti výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2025 č. j. 17 Co 313/2025-1575, a výroku I bodu a), b), e) a výroku II usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. července 2025 č. j. 41 P 35/2017-1549, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a nezletilé M. C. C. a nezletilého J. D. C. G. a J. L. C. G., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutím s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 10 odst. 2, čl. 32 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. V závěru stěžovatelka požádala o přednostní projednání ústavní stížnosti a o mimořádné přiznání náhrady nákladů řízení.
2. Stěžovatelka je matkou nezletilých vedlejších účastníků ve věku 14 a 12 let. U Obvodního soudu pro Prahu 10 probíhá řízení ve věci úpravy poměrů nezletilých, ve věci neshod rodičů ohledně věcí nezletilých a řízení o výkonu rozhodnutí. Usnesením obvodního soudu bylo nařízeno předběžné opatření, kterým soud mj. předal nezletilou do péče otce (třetího vedlejšího účastníka), stěžovatelce uložil péči otce strpět [výrok I, body a) a b)] a určil rozsah styku stěžovatelky s nezletilou formou asistovaných styků [výrok I bod e)]. Trvání předběžného opatření podle výroku I bodu a) a b) omezil obvodní soud tak, že "bude trvat po dobu 3 měsíců od vykonatelnosti tohoto usnesení" (výrok II).
3. Vycházel přitom ze zprávy Městské části Prahy 4, ze které vyplynulo, že s nezletilou byl 11. 6. 2025 proveden pohovor s opatrovníkem, kdy nezletilá mimo jiné uvedla, že je u táty spokojená. Po (neúspěšném) pokusu o setkání nezletilých s matkou v květnu 2025 nezletilá uvedla, že se s matkou vidět nechce. Dále obvodní soud vycházel z přípisu znalce ze dne 28. 5. 2025, ve kterém znalec sdělil své předběžné stanovisko (znalecké šetření dosud probíhá), podle něhož oba nezletilí setrvávají ve výrazné preferenci pobytu u otce. Nezletilá uvádí, že se u otce cítí bezpečněji a obává se emočně vypjatých situací při kontaktu s matkou. Obvodní soud shledal jako nejvhodnější nadále asistované kontakty, a to zejména kvůli tomu, jakým způsobem probíhaly v minulosti.
4. Městský soud v Praze rozhodnutí obvodního soudu ve výrocích, které jsou předmětem ústavní stížnosti, potvrdil (výrok I), a uzavřel, že obvodní soud dostatečně zohlednil a osvědčil skutečnosti rozhodné pro nařízení nového předběžného opatření. V závěru sám upozornil obvodní soud, že by měl napřít veškeré úsilí k urychlenému projednání věci a vydání rozhodnutí ve věci samé.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka připomíná závěry nálezu ze dne 7. 9. 2023
sp. zn. II. ÚS 1192/22
a tvrdí, že napadená usnesení nemohou obstát, neboť v nich zcela absentuje reflexe zájmu dítěte. Poté rekapituluje nosné myšlenky usnesení ze dne 22. 5. 2024
sp. zn. III. ÚS 1137/24
, kterým byla odmítnuta její první ústavní stížnost proti jinému předběžnému opatření. Rekapituluje svá tvrzení před obecnými soudy, zdůrazňuje, že mezi ní a nezletilou k žádnému konfliktu v době její péče nedošlo.
6. V odkazovaném usnesení Ústavní soud vyhodnotil odebrání nezletilé z péče stěžovatelky jako hraniční. Od té doby dochází k prodloužení předběžného opatření. Asistovaný styk obou nezletilých se stěžovatelkou byl upraven až na základě upozornění Ústavního soudu usnesením obvodního soudu ze dne 14. 6. 2024 č. j. 41 P 35/2017-1359. První a poslední schůzka proběhla dne 20. 7. 2024, od té doby už žádný kontakt stěžovatelky s nezletilými neproběhl, což je soudu známo, a přesto nebyla přijata žádná opatření ke znovuobnovení kontaktu dětí a stěžovatelky.
7. Podle stěžovatelky je ze spisu zřejmé, že nezletilá dcera byla ovlivněna otcem ohledně "nového a lepšího života v Itálii", a proto se rozhodla zůstat u otce. Ze spisu také vyplývá, že nezletilá v době vydání usnesení obvodního soudu ze dne 5. 12. 2023 č. j. 41 P 35/2017-1066 kontakt se stěžovatelkou zcela neodmítala, avšak po déle než šesti měsících, kdy soudy odepřely stěžovatelce a nezletilé jakoukoliv formu styku či jiného osobního kontaktu, se její postoj změnil a začala verbalizovat úplné odmítání stěžovatelky. Domnívá se, že soudy neměly nezletilou dceru odebrat z její péče a rozhodně nelze využívat institut předběžného opatření k tomu, aby byl jeden z rodičů bez závažného důvodu vyloučen z výchovy a péče o své nezletilé dítě po dobu téměř dvou let.
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
9. Ústavní soud zdůrazňuje, že k přezkumu rozhodnutí obecných soudů v rodinněprávních věcech přistupuje velmi zdrženlivě a zasahuje do nich pouze v extrémních případech. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je navíc velmi zúžen v kombinaci s omezeným přezkumem předběžných opatření (včetně jejich změny či prodloužení) jako rozhodnutí zatímní povahy [srov. nález ze dne 2. 2. 2021
sp. zn. IV. ÚS 3200/20
, body 20 a 21].
10. Poukazuje-li stěžovatelka na to, že nebyla přijata žádná účinná opatření ke znovuobnovení kontaktu dětí a stěžovatelky, byť o to stěžovatelka usiluje, nelze tomu přisvědčit. Z usnesení městského i obvodního soudu vyplývá, že se děti pokusily se stěžovatelkou sejít v květnu 2025. Nicméně toto setkání bylo stěžovatelkou nakonec zrušeno a nedošlo k němu. Stěžovatelka na to v ústavní stížnosti nijak nereaguje. Městský soud též zdůraznil, že k vyhrocení vztahů stěžovatelky a nezletilé došlo v době, kdy byla v péči stěžovatelky a s otcem se stýkala pouze v rozsahu upraveném soudem. Nezletilá kontakty se stěžovatelkou trvale odmítá a musely by být vynucovány proti její vůli. Plánovanému setkání nezletilé se stěžovatelkou v květnu 2025 otec nijak nebránil (srov. body 17 - 19 usnesení městského soudu).
11. Ve stěžovatelkou zmiňovaném usnesení
sp. zn. III. ÚS 1137/24
Ústavní soud kritizoval neupravení styku stěžovatelky s nezletilou (z důvodu kategorického odmítání styku ze strany nezletilé), a uvedl, že "zejména asistovaný styk by byl vhodnou volbou pro deeskalaci konfliktu mezi stěžovatelkou a nezletilou", resp. že "úprava styku (ve vhodné formě) přes odmítavý postoj nezletilé ... může nezletilé alespoň naznačit, že je žádoucí a v jejím zájmu být v kontaktu s oběma rodiči, ledaže by pro opak svědčily závažné důvody". Soudy v nyní posuzované věci předběžným opatřením právě asistovaný styk nezletilé se stěžovatelkou nařídily [napadený výrok I bod e)], což může vést k postupnému znovuobnovení vztahů stěžovatelky a nezletilé. V tomto postupu tak nelze shledat jakoukoli neústavní vadu.
12. Ústavní soud se nemůže přiklonit ani k argumentu stěžovatelky, že rozhodnutí soudů nezohledňuje nejlepší zájem dítěte. Soudy se naopak zájmem nezletilé i jejími názory dostatečně zabývaly a nelze jim v tomto ohledu ničeho vytknout.
13. Soudy reflektují i stěžovatelkou namítanou délku trvání úpravy poměrů předběžnými opatřeními, městský soud upozornil obvodní soud, že by měl napřít veškeré úsilí k urychlenému projednání věci a vydání rozhodnutí ve věci samé. Jakýkoli kasační zásah Ústavního soudu vůči předběžnému opatření umožňujícímu stěžovatelce asistovaný styk s nezletilou by v této fázi řízení postrádal opodstatnění. Ústavní soud zároveň apeluje na obvodní soud, aby nadále neprodlužoval stav úpravy poměrů formou předběžných opatření a co nejdříve vydal rozhodnutí ve věci samé.
14. Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. O stěžovatelčině žádosti o přednostní projednání Ústavní soud nerozhodoval, neboť ústavní stížnost posoudil neprodleně.
15. Stěžovatelka navrhla, aby jí Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení. Účastníci a vedlejší účastníci si hradí své náklady v řízení před Ústavním soudem sami, v odůvodněných případech podle výsledku řízení však Ústavní soud může uložit některému z účastníků, aby jinému účastníkovi tyto náklady nahradil (§ 62 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu). Žádná okolnost, která by odůvodnila tento výjimečný postup, však v této věci nenastala, ostatně stěžovatelka s ústavní stížností neuspěla, proto Ústavní soud stěžovatelce náhradu nákladů nepřiznal (výrok II).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu