Formalistický postup nalézacího soudu a nedodržení vyšetřovací zásady v řízení o omezení svéprávnosti
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Nález
Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a Jana Musila - ze dne 11. července 2017
sp. zn. IV. ÚS 4260/16
ve věci ústavní stížnosti Mgr. Pavlíny Millioud, zastoupené JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Polská 61/4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016 č. j. 30 Cdo 2708/2016-223 o odmítnutí stěžovatelčina dovolání, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2016 č. j. 10 Co 79/2016-171, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 1. 2016 č. j. 23 Nc 3641/2015-129, kterým bylo zastaveno řízení o omezení svéprávnosti vedlejší účastnice řízení, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni, Okresního soudu v Karlových Varech jako účastníků řízení a V. F. jako vedlejší účastnice řízení.
Odůvodnění
I. Řízení před obecnými soudy
1. Okresní soud v Karlových Varech (dále též jen "okresní soud") zastavil usnesením ze dne 26. 1. 2016 č. j. 23 Nc 3641/2015-129 řízení o omezení svéprávnosti vedlejší účastnice V. F. (dále též jen "posuzovaná") s odůvodněním, že stěžovatelka jako navrhovatelka nepředložila soudu ve stanovené lhůtě lékařskou zprávu o duševním stavu posuzované podle § 35 odst. 2 věty druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále též jen "z. ř. s."). Předmětné ustanovení zní: "Nepodal-li návrh na zahájení řízení státní orgán nebo zdravotní ústav, může soud uložit navrhovateli, aby do přiměřené lhůty předložil lékařskou zprávu o duševním stavu osoby, o jejíž svéprávnost se jedná ...; není-li v této lhůtě lékařská zpráva předložena, soud zastaví řízení."
2. Stěžovatelka v podání ze dne 22. 7. 2015 adresovaném okresnímu soudu a označeném jako "žádost o zbavení svéprávnosti paní V. F. a její umístění do domu s pečovatelskou službou" uvedla, že posuzovaná je šílená a nebezpečná. Konkrétně měla posuzovaná psychicky šikanovat své okolí, tlouci ve dne i v noci do stropu, nevycházet z bytu a podle tvrzení stěžovatelky být bez sociálních kontaktů. Stěžovatelka vlastní byt ve stejném domě jako posuzovaná (v sousedství) a v důsledku popsaného jednání měla přijít o několik nájemců, kteří byli nuceni se odstěhovat.
3. Okresní soud se nejdříve pokusil stěžovatelku žijící převážně ve Švýcarsku předvolat na den 4. 8. 2015 k vysvětlení (doplnění) podaného podnětu k zahájení řízení o omezení svéprávnosti. Vzhledem k tomu, že se předvolání nepodařilo doručit (stěžovatelka pobývala v zahraničí), soud usnesením ze dne 4. 8. 2015 č. j. 23 Nc 3641/2015-8 uložil stěžovatelce povinnost předložit do 10 dnů lékařskou zprávu o duševním stavu posuzované podle § 35 odst. 2 věty druhé z. ř. s.; přitom ji poučil o následku nesplnění této povinnosti, tj. o zastavení řízení. Přestože stěžovatelka lékařskou zprávu nepředložila, řízení nebylo bezprostředně zastaveno - naopak okresní soud nařídil na 1. 12. 2015 jednání a po provedeném dokazování je odročil za účelem vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie. Poté ovšem, namísto ustanovení znalce a znaleckého dokazování, nařídil okresní soud na 26. 1. 2016 druhé jednání, při němž k návrhu Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech a opatrovnice posuzované, řízení o omezení svéprávnosti zastavil podle § 35 odst. 2 věty druhé z. ř. s.
4. Krajský soud v Plzni rozhodnutí okresního soudu potvrdil usnesením ze dne 11. 3. 2016 č. j. 10 Co 79/2016-171. Dospěl k závěru, že posuzovaná měla bezúhonnou pověst, sousedský vztah mezi ní a stěžovatelkou je konfliktní a vzhledem k nepředložení lékařské zprávy nebyly splněny předpoklady pro další postup v řízení.
5. Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost usnesením ze dne 26. 10. 2016 č. j. 30 Cdo 2708/2016-223 s odůvodněním, že stěžovatelka blíže nespecifikovala, která otázka nebyla dovolacím soudem dosud vyřešena, anebo která má být vyřešena jinak ve smyslu § 237 o. s. ř.
II. Ústavní stížnost a vyjádření
6. Proti napadeným usnesením se stěžovatelka brání ústavní stížností a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil; namítá přitom porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina").
7. Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka v tom, že především okresní soud svévolně aplikoval ustanovení § 35 odst. 2 věty druhé z. ř. s. umožňující uložit navrhovateli povinnost doložit lékařskou zprávu a řízení zastavil, ačkoliv při následném jednání byly zjištěny skutečnosti svědčící o potřebě znaleckého zkoumání duševního zdraví posuzované. Dále jsou podle stěžovatelky napadená rozhodnutí nepřezkoumatelná; zejména z odůvodnění usnesení okresního soudu nevyplývá, proč byl návrh na zahájení řízení považován za nedůvodný či šikanózní, a tudíž umožňující vyzvat stěžovatelku k předložení lékařské zprávy podle § 35 odst. 2 věty druhé z. ř. s. Postup soudu prvního stupně směřující k zastavení řízení o omezení svéprávnosti byl z pohledu stěžovatelky nepředvídatelný a svévolný.
8. Společně s ústavní stížností navrhla stěžovatelka podle § 74, ve spojení s § 64 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zrušit ustanovení § 35 odst. 2 věty druhé z. ř. s., neboť tato právní úprava umožňuje svévolnou aplikaci výzvy k předložení lékařské zprávy, jejíž nedoložení vede k zastavení řízení.
9. Ústavní soud za účelem posouzení ústavní stížnosti připojil soudní spis Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 23 Nc 3641/2015 a vyžádal vyjádření účastníků řízení, posuzované a dalších vedlejších účastníků.
10. Nejvyšší soud ve svém vyjádření ze dne 25. 1. 2017 pouze odkázal na odůvodnění svého usnesení, Krajský soud v Plzni učinil totéž, Okresní soud v Karlových Varech zrekapituloval průběh řízení a upozornil, že řízení o omezení svéprávnosti je vedeno výhradně v zájmu ochrany posuzované osoby; proto může soud požadovat doložení lékařské zprávy, která by důvodnost vedení řízení potvrdila, což se stalo v nyní souzené věci.
11. Vedlejší účastnice - posuzovaná - se k ústavní stížnosti, ač řádně obeslána, nevyjádřila. Krajské státní zastupitelství v Plzni a Okresní státní zastupitelství v Karlových Varech se vzdaly postavení vedlejšího účastníka řízení.
12. Vzhledem k tomu, že vyjádření účastníků řízení a vedlejších účastníků neobsahují žádná nová tvrzení nad rámec odůvodnění napadených rozhodnutí, nezasílal je Ústavní soud ani stěžovatelce k replice.
13. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud se důkladně seznámil s ústavní stížností a dospěl k závěru, že je opodstatněná; o ústavní stížnosti rozhodl mimo ústní jednání, neboť v intencích § 44 věty první zákona o Ústavním soudu by od něj nebylo možné očekávat další objasnění věci.
14. Stěžovatelka - fyzická osoba - je aktivně legitimovaná k podání ústavní stížnosti, jelikož s ní soud jednal jako s účastnicí (navrhovatelkou) v řízení o omezení svéprávnosti. Ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu stěžovatelka tvrdí, že napadenými pravomocnými rozhodnutími byla porušena její základní práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem.
27. Ústavní soud odmítl návrh stěžovatelky na zrušení části ustanovení § 35 odst. 2 věty druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podaný spolu s ústavní stížností pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle § 43 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Napadené ustanovení nejen ve slově "může" není svévolné, ale naopak umožňuje při zralé úvaze soudu ochránit posuzovanou osobu před neodůvodněnými a šikanózními návrhy - taková úprava má nepochybně své místo v právním řádu. Důvodem kasace není protiústavnost právní úpravy, ale její protiústavní a neuvážená aplikace obecnými soudy, která vedla k porušení práva na spravedlivý proces. Důvody pro předložení věci plénu Ústavního soudu a zrušení části zákona proto zjevně nejsou splněny.
28. Ústavní soud uzavírá, že obecné soudy nepostupovaly v řízení o omezení svéprávnosti v souladu s procesními předpisy a dostatečně neodůvodnily svá rozhodnutí, zatížily tak řízení nepřípustnou svévolí a nepředvídatelností, čímž porušily ústavně chráněné právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Obecné soudy se v dalším řízení po zrušení napadených rozhodnutí vyvarují uvedeného postupu v řízení o omezení svéprávnosti. Předně určí, zda podání stěžovatelky je podnětem nebo návrhem na zahájení řízení. Předtím, než uloží stěžovatelce povinnost předložit lékařskou zprávu, zhodnotí, zda nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení i bez toho; v opačném případě pečlivě zváží, zda je návrh zjevně neodůvodněný či šikanózní. Soudy splní svoji povinnost postupovat v řízení v souladu se zásadou oficiality a zásadou vyšetřovací tak, aby byl naplněn účel a smysl řízení o omezení svéprávnosti, tj. ochráněn zájem posuzované osoby a zaručeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces, které jí náleží.
29. Ústavní soud na základě výše uvedených důvodů uzavírá, že v projednávané věci bylo porušeno ústavní právo stěžovatelky, proto ústavní stížnosti vyhověl a napadená usnesení zrušil podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. Návrh na zrušení ustanovení § 35 odst. 2 věty druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podaný spolu s ústavní stížností, odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle § 43 odst. 2 písm. b) a a) zákona o Ústavním soudu.