Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Kateřiny Tomkové, advokátky, sídlem Biskoupky 33, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2025 č. j. 27 Cdo 2990/2025-882, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. března 2025 č. j. 8 Cmo 233/2023-683 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. července 2023 č. j. 50/9 Cm 218/2018-524, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Pavla Velana a obchodní společnosti G & C Pacific Ltd., sídlem No. 2 Commercial Centre Square, P. O. BOX 71, Alofi, Niue, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") svým rozsudkem ze dne 26. 10. 2020 č. j. 50/9 Cm 218/2018-149 zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala stanovení kupních cen za převáděné obchodní podíly, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka odvolání, čímž jí vznikla poplatková povinnost ve výši 6 000 Kč. Stěžovatelka opakovaně žádala o osvobození od soudního poplatku za odvolání. Krajský soud usnesením ze dne 19. 5. 2021 č. j. 50/9 Cm 218/2018-274 žádosti stěžovatelky nevyhověl, a to ani částečně. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 20. 7. 2021 č. j. 5 Cmo 140/2021-286 toto usnesení potvrdil. V následujících letech stěžovatelka podávala další žádosti o osvobození od soudního poplatku, jimž soudy nevyhověly. Krajský soud posléze napadeným usnesením zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
3. K odvolání stěžovatelky vrchní soud napadeným usnesením rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění zdůraznil, že krajský soud nepochybil, když nevyhověl žádosti stěžovatelky o nezastavení odvolacího řízení podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, nerozhodl samostatným usnesením a vypořádal se s ní v odůvodnění usnesení o zastavení odvolacího řízení.
4. Řízení o dovolání stěžovatelky proti usnesení vrchního soudu Nejvyšší soud napadeným usnesením zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Uvedl, že stěžovatelka reagovala na výzvu krajského soudu k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč podáním, v němž požádala o úplné osvobození od soudního poplatku za dovolací řízení. Krajský soud žádosti stěžovatelky nevyhověl a k odvolání stěžovatelky vrchní soud rozhodnutí krajského soudu potvrdil. Stěžovatelka proti rozhodnutí vrchního soudu podala ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 30. 9. 2025 sp. zn. II. ÚS 2708/25 odmítl pro zjevnou neopodstatněnost. Opakované žádosti stěžovatelky o osvobození od soudního poplatku za dovolací řízení Nejvyšší soud nevyhověl. Poukázal na své usnesení ze dne 17. 7. 2013 sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, podle něhož je při nezměněných poměrech vázán usnesením, jímž je zamítnuta žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků.
5. Stěžovatelka tvrdí porušení práva na spravedlivý proces a práva na přístup k soudu, neboť soudy se dopustily přepjatého formalismu. Obecné soudy ve svých rozhodnutích stále odkazovaly na nepřiměřenou výši nákladů stěžovatelky za telefonní služby, byť ty již byly v průběhu sedmi let trvajícího soudního řízení výrazně sníženy. Stěžovatelka navíc zdůrazňuje, že pro posouzení důvodnosti žádosti o osvobození od soudního poplatku musí být rozhodné majetkové poměry současné, a nikoliv minulé nebo v budoucnu předpokládané; soudy ale v tomto řízení její aktuální majetkové poměry dostatečně nezohlednily. Stěžovatelka rovněž namítá, že řízení trvá již osm let, aniž by dospělo k řádnému meritornímu rozhodnutí. Dále upozorňuje, že v jiných řízeních jí bylo opakovaně přiznáno úplné osvobození od soudních poplatků, přičemž soudy v tomto řízení nebyly schopny přesvědčivě zdůvodnit, proč je tato věc natolik odlišná, že k osvobození nepřistoupily. Stěžovatelka poukazuje na nález ze dne 15. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 3229/23 , podle něhož rozhodování o osvobození od soudních poplatků musí být vždy činěno na základě úplně zjištěného skutkového stavu, musí být prosto jakýchkoli prvků libovůle a musí šetřit základní práva účastníků řízení, přičemž nedodržení takového postupu představuje zásah do práva stěžovatele. Soudy nadto v její věci porušily i nález ze dne 20. 3. 2024 sp. zn. III. ÚS 3279/23 , podle něhož pokud účastník řízení poukazuje na skutkové a právní závěry učiněné v jiných řízeních, v rámci nichž byl osvobozen od úhrady soudního poplatku, musí se případná změna v posouzení osvobození od úhrady soudního poplatku opírat o racionální a objektivní důvody.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je advokátka, nemusí být zastoupena jiným advokátem [srov. stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637)]. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
7. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody.
8. Ve věci sp. zn. II ÚS 2708/25 Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy v napadených usneseních stěžovatelce pečlivě a logicky vysvětlily, proč její žádosti o osvobození od soudních poplatků nevyhověly. Konkrétně stěžovatelka řádně nedoložila své majetkové poměry. Pokud posléze obecné soudy zastavily řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, nelze na jejich postupu spatřovat nic neústavního. Rovněž postup Nejvyššího soudu při rozhodování o opakované žádosti stěžovatelky osvobození od hrazení soudního poplatku při nezměněných majetkových poměrech není neústavní a odpovídá jeho předchozí judikatuře. Důvody, pro které v jiných řízeních soudy stěžovatelku od hrazení soudních poplatků osvobodily, nejsou podstatné a obecné soudy se jimi zabývaly dostatečně při rozhodování o osvobození stěžovatelky od hrazení soudních poplatků.
9. Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatelka upozorňuje, že řízení, z něhož vzešla nyní napadená rozhodnutí, trvá již 8 let. Předmětem přezkumu ústavnosti (vzhledem k obsahu petitu návrhu stěžovatelkou formulovaného) ovšem nemohly být v dané věci průtahy v řízení před obecnými soudy, nýbrž výlučně to, zda právě napadenými rozhodnutími byla či nebyla porušena její základní práva či svobody.
10. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto byla její ústavní stížnost odmítnuta mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu