Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV. ÚS 541/01
Ústavní soud rozhodl dne 8. října 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti obce P., zastoupené JUDr. J.H., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2001, čj. 28 Cdo 1027/2001-137, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2000, čj. 23 Co 348/2000-104, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Z obsahu spisu 5 C 1/99 Obvodního soudu pro Prahu 8 Ústavní soud zjistil, že citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 5. 2000, čj. 5 C 1/99-85, zamítající stěžovatelčinu žalobu na určení vlastnictví k nemovitostem, ve výroku tohoto rozsudku blíže označeným. Stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením odmítl, dospěv k závěru, že toto dovolání není přípustné z hlediska ustanovení § 239 o. s. ř. (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), neboť nejde, pokud jde o dovoláním napadené rozhodnutí, o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
O tomto závěru nemá pochyb ani Ústavní soud, neboť nešlo o rozhodnutí, jež by se odchylovalo od ustálené judikatury nebo by přinášelo judikaturu novou. Skutečnost, že teprve v této ústavní stížnosti napadá stěžovatelka již konstatované rozhodnutí Městského soudu v Praze, doručené jí již 5. 1. 2001, má ovšem vzhledem k výše uvedenému za následek, že ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí je podána po lhůtě uvedené v ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 8. října 2001
JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu