Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. Ch., zastoupeného Mgr. Danou Libochowitzovou, advokátkou, sídlem Dražkovice 181, Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 20. prosince 2023 č. j. 14 To 321/2023-87 a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. listopadu 2023 č. j. 4 Nt 524/2023-31, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Pardubicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel v ústavní stížnosti požaduje zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že jimi soudy porušily jeho základní práva zakotvená v čl. 8 odst. 5, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne, že stěžovatel je obviněný ze spáchání zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 trestního zákoníku. Těchto trestných činů se měl dopustit tím, že jako člen představenstva vyhlašovatele veřejné zakázky (Rozvojový fond Pardubice a.s.) společně s dalšími obviněnými manipuloval zadáváním veřejné zakázky. Stěžovateli je kladeno za vinu, že chtěl účelově vyloučit jednoho z uchazečů o veřejnou zakázku, čímž zvýhodnil konkurenčního uchazeče.
3. Okresní soud v Pardubicích vzal napadeným usnesením stěžovatele do vazby z důvodu podle § 67 písm. b) trestního řádu, neboť stěžovatel by na svobodě mohl ovlivňovat dosud nevyslechnuté svědky, případně spoluobviněné, což plyne především ze záznamů telekomunikačního provozu, které byly ve věci dlouhodobě pořizovány. Okresní soud jmenoval osoby, které by mohl stěžovatel ovlivňovat. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích napadeným usnesením zamítl stížnost. Na straně jedné přisvědčil námitce, že okresní soud do textu odůvodnění chybně zařadil i skutky, pro které stěžovatel není stíhán. Na straně druhé však shrnul, že vazební důvody jsou i tak u skutku "parkovací dům u X" dány, právní kvalifikace je v tomto stádiu trestního řízení přiléhavá a vše nasvědčuje spáchání stíhaného skutku stěžovatelem. Krajský soud především s oporou v odposleších poukázal na obavu, že stěžovatel bude působit na čtyři dosud nevyslechnuté svědky.
4. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že byl vzat do vazby pro skutky, pro které není stíhán. Námitce o chybném uvedení vícero skutků do usnesení okresního soudu se krajský soud nevěnoval. Stěžovatel je stíhán jen pro jeden skutek, který byl jednorázovým jednáním. Proto z něj nelze dovodit konspirativnost a systematičnost trestné činnosti, jakožto argumentů pro uvalení koluzní vazby. Součástí vazebního spisu nebyly přepisy odposlechů, ze kterých soudy vycházely. Krajský soud se námitkami ohledně absence přepisu odposlechů ve spisu nezabýval. Krajský soud rezignoval na vypořádání námitek, např. zda stíhaný skutek má všechny znaky trestného činu.
Odůvodnění rozhodnutí obsahuje pouhé "odvolání se na budoucnost", tedy na to, že je věcí dalšího průběhu řízení, zda se kvalifikace skutku nezmění.
5. Ústavní stížnost byla podána včas a oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je přípustná, jelikož stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona).
6. Ústavní soud se v zásadě nezabývá přehodnocováním existence vazebních důvodů. Rozhodnutí o vazbě však může porušit základní práva, pokud je odůvodněno jen povšechně a v podstatě jen cituje text zákonných důvodů vazby bez odkazu na konkrétní okolnosti [nálezy ze dne 28. 3. 2002 sp. zn. IV. ÚS 16/02
(N 42/25 SbNU 335) a ze dne 16. 9. 2014 sp. zn. II. ÚS 2086/14
(N 170/74 SbNU 469), bod 21].
7. Důvod tzv. koluzní vazby (opodstatněný obavou, že obviněný bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání) je dán nejen, pokud obviněný sám zavdá příčinu k obavě z koluzního jednání, ale i pokud tato obava plyne z povahy trestné činnosti [nález ze dne 12. 9. 1996 sp. zn. I. ÚS 62/96
(N 74/6 SbNU 27)]. Ve stěžovatelově věci trestní soudy uvedly jak konkrétní okolnosti, ze kterých plyne obava z ovlivňování dosud nevyslechnutých svědků, tak odkázaly na systematičnost a konspirativnost dané trestné činnosti. Stěžovatel není obviněn z pouhého jednorázového zadání znaleckého posudku, jak naznačuje. Trestní soudy vysvětlily, že zadání znaleckého posudku bylo podle doposud zjištěných skutečností součástí širší snahy o ovlivnění veřejné zakázky. Konspirativnost není dána až v souhrnu všech skutků uvedených okresním soudem, z nichž byl stěžovatel stíhán jen pro skutek jediný.
Krajský soud dostatečně odůvodnil, proč charakter trestné činnosti u skutku "parkovací dům u X" zavdává obavu z koluzního jednání. Trestní soudy uvedly, jaké osoby by stěžovatel mohl na svobodě ovlivňovat. Učinily tak s oporou v odposleších, ze kterých již různé formy ovlivňování daných svědků vyplynuly (bod 8 usnesení okresního soudu, s. 5 usnesení krajského soudu). Po provedení výslechů těchto svědků byl stěžovatel propuštěn na svobodu, a to ještě před koncem maximální doby koluzní vazby [tj. souladně s nálezem ze dne 22.
5. 2008 sp. zn. I. ÚS 734/08
(N 100/49 SbNU 479)].
8. Ve vazebním řízení nedošlo ani k podstatné úpravě popisu skutku, pro který je stěžovatel trestně stíhán. Nález ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. II. ÚS 93/04
(N 75/33 SbNU 239), na který odkazuje stěžovatel, nelze interpretovat tak, že popis skutku v rozhodnutí o vazbě se formulačně nesmí odlišovat od popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání. Stěžovatelem uváděná citace v bodě 14 ústavní stížnosti o povinnosti soudu převzít slovo od slova textaci z usnesení o zahájení trestního stíhání se v tomto nálezu nenachází. Ústavní soud v nynější věci porovnal popis skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání a v rozhodnutí o vazbě a dospěl k závěru, že drobné, ryze formulační odchylky nevedou k neústavnosti, popisy se ve všech podstatných ohledech shodují (a stěžovatel opak ani netvrdí).
9. Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že okresní soud do odůvodnění usnesení zahrnul i skutky, pro které stěžovatel nebyl obviněn. Okresní soud jednoduše překopíroval veškeré skutky uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání, které se týkalo vícero obviněných. Již krajský soud tuto chybu uznal, přesto ale dovodil, že i tak jsou důvody vazby dány. Ústavní soud dodává, že i okresní soud se při hodnocení vazebních důvodů zabýval jen skutkem "parkovací dům u X", ze kterého je stěžovatel obviněn (srov. např. bod 8 usnesení).
10. K námitce ohledně nemožnosti seznámit se s přepisy záznamů telekomunikačního provozu Ústavní soud uvádí, že i kdyby toto tvrzení bylo pravdivé, nemohlo by tím dojít k porušení základních práv. Minimálním ústavněprávním standardem v řízení o návrhu na vzetí do vazby je, aby měl obviněný (a jeho obhájce) možnost získat takové informace, které alespoň v určité míře dodávají důvodnost některému ze zákonných vazebních důvodů [nález ze dne 28. 3. 2007 sp. zn. II. ÚS 336/06
(N 56/44 SbNU 719)]. Z okolností této věci plyne, že stěžovatel měl možnost efektivně brojit proti základním skutečnostem, které mu byly kladeny za vinu, a které vedly k uvalení vazby, bylo mu umožněno nahlížet do vyšetřovacího spisu. Samotná skutečnost, že spis neobsahoval přepisy odposlechů, ze kterých soudy vycházely, není porušením práva na spravedlivý proces. Princip kontradiktornosti řízení, ani právo na efektivní obhajobu trestní soudy v této fázi řízení neporušily.
11. K námitce o chybné právní kvalifikaci skutku lze uvést, že dle krajského soudu na trestnosti jednání nic nemění skutečnost, že plán nedopadl předpokládaným způsobem, tj. nepodařilo se jednu ze společností vyloučit z veřejné zakázky. Takovýto právní názor není svévolný, ostatně je i v souladu s odbornou literaturou (Šámal, P., Říha, J. Komentář k § 256, in: Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 5).
12. Ústavní soud žádné porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv nezjistil, proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. srpna 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu