Rozhodování soudu o rozšíření vazebních důvodů
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 29. září 2003 sp. zn. IV. ÚS 67/03 ve věci ústavní stížnosti Ing. R. K. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 z 22. 10. 2002 sp. zn. 43 Nt 2113/2002 a usnesení Městského soudu v Praze z 12. 11. 2002 sp. zn. 44 To 658/2002 ohledně rozšíření vazebních důvodů.
Odůvodnění
I.
Včas podanou ústavní stížností, splňující i ostatní formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem, napadl stěžovatel v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, a to s poukazem na tvrzené porušení ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pochybení obecných soudů zakládající zásah do uvedených ústavních kautel spatřoval zejména v tom, že před rozhodováním o rozšíření vazebních důvodů nebyl vyslechnut soudem.
V této souvislosti rovněž namítl, že řízení o vazbě je kontradiktorní, a přitom neměl možnost se k tvrzením státního zástupce ohledně vazebních důvodů ve smyslu § 67 písm. b) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), jakož ani k předloženým důkazům, o něž se opírala, vyjádřit. Má za to, že rozhodnutí, jímž dochází k rozšíření vazebních důvodů, je svými důsledky srovnatelné s rozhodnutím o vazbě jako takovým, a tudíž mělo být dle jeho názoru analogicky aplikováno ustanovení § 69 odst. 5 tr.
řádu.
Stěžovatel dále v rámci své argumentace zdůraznil, že shora uvedené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo vydáno v době, kdy existovalo - byť ještě nepravomocné - rozhodnutí téhož soudu o jeho propuštění z vazby na svobodu ve smyslu § 73 odst. 1 tr. řádu za současného přijetí peněžité záruky podle § 73a odst. 1 písm. a) tr. řádu [správně § 73a odst. 1 ve spojení s odst. 2 písm. a) tr. řádu] a písemného slibu na základě § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16.
10. 2002 sp. zn. 43 Nt 210/2002). V této tvrzené diskrepanci shledává neslučitelnost takto koncipovaných rozhodnutí. Městský soud v Praze rozhodující o opravném prostředku k namítaným vadám, zejména potom prvně řečené, nepřihlédl, ztotožnil se s procesním postupem Obvodního soudu pro Prahu 1 a nedostál dle přesvědčení stěžovatele své přezkumné povinnosti. Tím mělo dle tvrzení stěžovatele dojít k porušení práva na obhajobu, a proto se domáhá, aby Ústavní soud nálezem předmětná usnesení obecných soudů zrušil.
Na základě výzvy Ústavního soudu podal k projednávané ústavní stížnosti Městský soud v Praze jako účastník řízení vyjádření, v němž v plném rozsahu odkázal na obsah napadeného usnesení, když současně konstatoval, že na jeho odůvodnění setrvává, a navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta. II.
Za účelem posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 1 vedený pod sp. zn. 43 Nt 2113/2002. Dále vycházel ze své vlastní rozhodovací činnosti, a to podkladů založených ve spisu vedeném ve věci sp. zn. IV. ÚS 692/02 , jež se týkala téhož stěžovatele a v níž byla posuzována totožná vazební záležitost, ve které došlo k vydání následujících rozhodnutí:
1. Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2002 sp. zn. 7 Nt 3797/2002 o vzetí stěžovatele do vazby [§ 67 písm. a) tr. řádu] s tím, že vazba se započítává ode dne 22. 7. 2002. Současně bylo rozhodnuto, že podle ustanovení § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a § 73a odst. 2 písm. b) tr. řádu se nepřijímá písemný slib ani peněžitá záruka ve výši 6 milionů korun. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2002 sp. zn. 9 To 397/2002 byla stížnost obviněného proti shora citovanému usnesení podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta.
2. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 8. 2002 sp. zn. 43 Nt 2065/2002 o zamítnutí návrhu státního zástupce na rozšíření vazebních důvodů obviněného o důvody uvedené v ustanovení § 67 písm. b) a c) tr. řádu.
3. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 8. 2002 sp. zn. 43 Nt 2068/2002 o tom, že se nepřijímá peněžitá záruka ve výši 20 milionů korun.
4. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 9. 2002 sp. zn. 43 Nt 2087/2002 o tom, že se nepřijímá peněžitá záruka.
5. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 10. 2002 sp. zn. 43 Nt 210/2002 o tom, že podle ustanovení § 73a odst. 1 písm. a) tr. řádu [správně § 73a odst. 1 ve spojení s odst. 2 písm. a) tr. řádu] se přijímá peněžitá záruka ve výši 28 milionů korun, podle ustanovení § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu se přijímá písemný slib obviněného a podle ustanovení § 73 odst. 1 tr. řádu se obviněný propouští z vazby na svobodu. Z podnětu stížnosti státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 11. 2002 sp. zn. 44 To 638/2002 shora citované usnesení zrušil.
6. Konečně dne 21. 10. 2002 (zn. 2 VZv 9/20002-494) podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze soudu návrh na rozšíření vazebních důvodů obviněného o vazební důvody uvedené v ustanoveních § 67 písm. b) a c) tr. řádu. Na základě tohoto podnětu vydal Obvodní soud pro Prahu 1 usnesení ze dne 22. 10. 2002 sp. zn. 43 Nt 2113/2002 o rozšíření vazebních důvodů obviněného [§ 67 písm. b) tr. řádu]. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, jakož i stěžovatel stížnost.
Městský soud v Praze stížnosti státního zástupce vyhověl a usnesením ze dne 12. 11. 2002 sp. zn. 44 To 658/2002 zrušil napadené usnesení a sám rozhodl tak, že při nadále trvajícím důvodu vazby podle § 67 písm. a) tr. řádu se u obviněného rozšiřují vazební důvody i o důvody uvedené v ustanoveních § 67 písm. b) a c) tr. řádu (výrok I.). Stížnost stěžovatele byla tímtéž usnesením jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). Jak již bylo konstatováno, proti dvěma naposled citovaným rozhodnutím směřuje ústavní stížnost stěžovatele.
Pokud se jedná o usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 10. 2002 sp. zn. 43 Nt 2113/2002, nelze odhlédnout - jak se podává z citovaného chronologického výčtu příslušných vazebních rozhodnutí - od toho, že k jeho vydání bylo přistoupeno v době zákonného omezení osobní svobody stěžovatele uvalenou vazbou a v souladu s požadavky plynoucími z procesních předpisů (tr. řádu). Obecný soud rozhodoval ve shodě s podmínkami, jež takovou jeho pravomoc předpokládají. Namítá-li stěžovatel, že nebyl před rozhodováním o změně vazebních důvodů vyslechnut, je třeba poukázat na ustanovení § 69 odst. 5 (§ 77 odst. 2) tr.
řádu, v němž povinnost obviněného vyslechnout je vázána toliko k rozhodnutí o vazbě ve smyslu jeho vzetí do vazby, tj. v souvislosti s vlastním bezprostředním omezením osobní svobody zatčené (zadržené) osoby. Ve věci stěžovatele bylo rozhodováno o změně vazebních důvodů, s kterýmžto rozhodováním zákon právo být vyslechnut soudem výslovně nespojuje (§ 240 tr. řádu, čl. 96 odst. 2 věta prvá Ústavy České republiky). Přitom k důkazům, na něž poukazoval státní zástupce na podporu existence tvrzených důvodů vazby, se mohl stěžovatel vyjádřit v podané stížnosti do prvostupňového rozhodnutí (čl.
38 odst. 2 věta prvá in fine Listiny), což také kvalifikovaným způsobem prostřednictvím obhájce učinil. Stížnostní soud se následně s jeho argumentací směřující proti podkladovým materiálům, o něž se rozhodnutí soudu prvního stupně opíralo, řádným a ve vztahu k dané materii přiléhavým způsobem vypořádal (§ 2 odst. 5 věta prvá, § 134 odst. 2 tr. řádu).
Je sice pravda, že v době vydání shora citovaného rozhodnutí již existovalo usnesení téhož soudu o propuštění stěžovatele z vazby na svobodu za současného přijetí peněžité záruky a písemného slibu [usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 10. 2002 sp. zn. 43 Nt 210/2002], nicméně toto rozhodnutí nebylo pravomocné. V tomto směru nutno zdůraznit, že obecný soud rozhodoval o rozšíření vazebních důvodů, což je otázka odlišná od samotného dalšího omezení osobní svobody, a nadto nikoliv ve fázi řízení a formou, již lze kvalifikovat jako (periodické) rozhodování o ponechání ve vazbě [§ 71 odst. 5 a 6 ve spojení s odstavcem 4 tr. řádu (k tomuto srov. blíže nález ve věci sp. zn. IV. ÚS 157/03 ze dne 24. 9. 2003, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 31, nález č. 112], kdy by daný rozpor nabyl intenzity, která by ústavněprávní roviny již evidentně dosahovala.
Jiná je ovšem situace z pohledu ústavněprávních kautel ve vztahu k návrhem napadenému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2002 sp. zn. 44 To 658/2002. Jak plyne z důvodů blíže rozvedených v nálezu ve věci sp. zn. IV. ÚS 692/02 ze dne 4. 2. 2003 (Sbírka rozhodnutí, svazek 29, nález č. 17), který je stěžovateli k dispozici, pročež se na něj v podrobnostech odkazuje, státní zástupce byl povinen rozhodnout, zda se obviněný stěžovatel ponechává ve vazbě nebo se z vazby propouští na svobodu, nejpozději dne 30.
10. 2002. Neučinil-li tak, když toto jeho rozhodnutí nelze rozhodnutím soudu nahradit, a to ani v rámci rozhodování o rozšíření (přezkumu trvání) vazebních důvodů, bylo třeba stěžovatele nejpozději následující den propustit z vazby na svobodu. Z toho je zřejmé, že citované usnesení Městského soudu v Praze bylo posléze vydáno za procesního stavu, kdy soud vůbec již neměl o změně vazebních důvodů rozhodovat, neboť stěžovatel se nacházel ve vazbě v rozporu se zákonem, a v daném okamžiku, z pohledu faktického vazebního omezení osobní svobody stěžovatele, již nebylo co rozšiřovat.
V posuzovaném případě tak možno učinit závěr, že v době rozhodování Městského soudu v Praze dne 12. 11. 2002 již chyběl předmět, o němž by mělo a mohlo být rozhodováno, neboť v situaci, kdy obviněný musí být propuštěn na svobodu, není dán důvod pro zkoumání důvodů vazby (obdobně nález ve věci sp. zn. IV. ÚS 370/98 , Sbírka rozhodnutí, svazek 13, nález č. 36). Rozhodl-li tedy Městský soud v Praze po zrušení usnesení soudu prvního stupně sám dalším výrokem tak, že při nadále trvajícím důvodu vazby podle § 67 písm. a) tr.
řádu u stěžovatele rozšířil vazební důvody i o důvody uvedené v § 67 písm. b) a c) tr. řádu, ačkoliv v této době zde neexistoval pro toto rozhodování zákonný podklad, přičemž stěžovatel byl i nadále ponechán ve vazbě, byla tím porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 1 a 5 Listiny. Na základě takto vyložených důvodů, s ohledem na právní závěry a právní důsledky plynoucí z nálezu ve věci sp. zn. IV. ÚS 692/02 ze dne 4. 2. 2003, Ústavní soud ústavní stížnosti zčásti vyhověl a v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze zrušil.
Ve zbylém rozsahu, v části směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 10. 2002 sp. zn. 43 Nt 2113/2002 potom ústavní stížnost zamítl [§ 82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].