Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele K. R., t. č. Věznice Litoměřice, zastoupeného JUDr. Jiřím Císařem, advokátem, Revoluční 551/6, Ústí nad Labem, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. listopadu 2024 č. j. 6 Tdo 335/2024-3416, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2023 č. j. 3 To 31/2023-3258 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2022 č. j. 43 T 1/2020-3162, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel požaduje zrušit v záhlaví označená trestní rozhodnutí. Tvrdí, že trestní soudy porušily mnoho jeho ústavně zaručených práv zakotvených v Listině základní práv a svobod a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Tato věc je jeden z mnoha případů v rozsáhlé trestní kauze bývalé kampeličky Metropolitní spořitelní družstvo. Nynější trestní větev se týká trestného činu úvěrového podvodu (§ 211 trestního zákoníku). Stěžovatel byl jediným společníkem a jednatelem obchodní společnosti X. Skrze ni požádal o dva úvěry: první pro nákup a následný prodej nemovitostí, druhý pro nákup nemovitostí, projektovou a inženýrskou činnost a další náklady developerského projektu (stavba 27 rodinných domů). Stěžovatel však uvedl hrubě zkreslené údaje, zejm.
předložil znalecké posudky, které výrazně nadhodnocovaly obvyklou cenu pozemků pro účely zajištění dluhu. U prvního úvěru obvyklá cena pozemků byla jen 7,2 mil. Kč místo 87 mil. Kč, u druhého úvěru 6,4 mil. Kč místo 45,4 mil. Kč. Poté, co kampelička poskytla peněžní prostředky (88,3 mil. Kč), stěžovatel peníze použil ke zcela jiným účelům. Část nechal převést na jiné obchodní společnosti, část použil jako splátku úroků jiného úvěru atd. Stěžovatel tak způsobil škodu velkého rozsahu, která dosáhla celkové částky 74,4 mil.
Kč.
3. Za to ho Městský soud v Praze v napadeném rozsudku odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody (šest let) a trestu zákazu činnosti - zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu v obchodních korporacích (původně na deset let, později Vrchním soudem v Praze snížen na šest let). Všechny trestní soudy (včetně Nejvyššího soudu) se shodly, že stěžovatel naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu. Stěžovatelovy podpisy jsou skutečně jeho (na úvěrových smlouvách, čestných prohlášeních a zástavních smlouvách).
Znak při sjednání úvěrové smlouvy zahrnuje nejen jednání a postup před uzavřením smlouvy, nýbrž také uzavření smlouvy jako takové. Není rozhodné, že stěžovatel neměl žádný podíl na utváření obsahu znaleckých posudků. Podstatné je, že cenové údaje tam uvedené použil v žádostech o úvěr. Stěžovatel dobře věděl, čeho se dopouští. Nynější trestný čin tedy spáchal úmyslně. Stěžovatel si nepomůže ani zásadou subsidiarity trestní represe. Důkazy jsou ve svém souhrnu natolik přesvědčivé, že stěžovatel musel spáchat nynější trestný čin.
To, že stěžovatel byl typickým "bílým koněm", jej nezbavuje trestní odpovědnosti. Trest je přiměřený.
4. V ústavní stížnosti stěžovatel předkládá tři argumenty neústavnosti: alternativní výklad znaku skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu (tj. že sousloví při sjednání úvěrové smlouvy nezahrnuje její uzavření a že s problematickým obsahem znaleckého posudku neměl co do činění), alternativní hodnocení důkazu ohledně pravosti podpisu na sporných úvěrových smlouvách a opomenutí důkazu, jmenovitě znaleckého posudku k jeho rozpoznávacím a ovládacím schopnostem v době spáchání činu.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k její projednání příslušný, vyjma výroku o trestu rozsudku městského soudu, neboť jej vrchní soud změnil [viz § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, srov. např. nález ze dne 11. 10. 2023 sp. zn. III. ÚS 1504/23 , bod 12]. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.
6. V nynější věci se stěžovatel uchýlil především k polemice se skutkovými a právními závěry trestních soudů. Tím však opomíjí, jakou roli Ústavní soud zaujímá při přezkumu ústavnosti rozhodnutí trestních soudů. Ústavní soud především není alternativním trestním soudem: bez dalšího nemůže vykládat trestní předpisy ani přehodnocovat skutková zjištění a důkazy. Ústavní soud zasáhne jen tehdy, pokud pochybení trestních soudů překračuje pomyslný práh ústavnosti, např. pokud je výklad podústavního práva svévolný nebo skutkové či právní závěry trestních soudů jsou v extrémním rozporu s proběhlým dokazováním. Nic takového se v této věci nestalo.
7. Protože stěžovatel opakuje svoji argumentaci, kterou již přednesl před trestními soudy, nemá smysl opakovat již jednou řečené. Na námitku naplnění objektivní stránky trestného činu (resp. co znamená "při sjednání úvěrové smlouvy") odpověděl Nejvyšší soud v bodech 74 a 75 a přiléhavě přitom odkázal na svou judikaturu a komentářovou literaturu. Tento znak skutkové podstaty zahrnuje celý kontraktační proces, počínaje účastí na tvorbě textu smlouvy, přes sdělení důležitých údajů a konče uzavřením smlouvy. Trestní soudy nekladly stěžovateli za vinu, že ovlivňoval obsah znaleckého posudku, ale to, že nepravdivé údaje v něm uvedené použil při sjednání, resp. uzavření úvěrových smluv.
8. Zda stěžovatel skutečně podepsal úvěrové smlouvy, Nejvyšší soud řešil v bodech 62 a 67. Ústavní soud jen ve stručnosti uvádí, že znalkyně pečlivě zkoumala, zda podpisy na obou úvěrových smlouvách patří stěžovateli. Ačkoli neměla originál první úvěrové smlouvy, měla originály čestného prohlášení a zástavní smlouvy. Protože se všechny tyto dokumenty podepisovaly v tentýž den, trestní soudy uzavřely, že stěžovatel musel podepsat i první úvěrovou smlouvu. Druhou úvěrovou smlouvu již znalkyně měla v originále (podrobně bod 140 rozsudku městského soudu).
9. A konečně, trestní soudy nepochybily, pokud neprovedly důkaz znaleckým posudkem ohledně stěžovatelova duševního stavu, přesněji k jeho rozpoznávacím a ovládacím schopnostem. Nadbytečnost důkazního návrhu je ústavně přijatelným důvodem pro jeho neprovedení (srov. 69 až 71 usnesení Nejvyššího soudu včetně tam cit. judikatury Ústavního soudu).
10. Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. dubna 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu