Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti JUDr. Jaroslava Brože, MJur., insolvenčního správce dlužníka Vinařství Pfeffer s.r.o., advokáta, sídlem Marie Steyskalové 767/62, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. února 2022 č. j. KSBR 52 INS 20358/2021-A-25 a opatření předsedy Krajského soudu v Brně ze dne 8.
února 2022 č. j. KSBR 52 INS 20358/2021-A-24, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 932/22 , a ústavní stížnosti obchodní společnosti Pastra, s.r.o., sídlem Vinohradská 1305/82a, Brno, zastoupené Mgr. Janem Rotreklem, advokátem, sídlem Ponávka 185/2, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. února 2022 č. j. KSBR 52 INS 20358/2021-A-25 a opatření předsedy Krajského soudu v Brně ze dne 8. února 2022 č. j. KSBR 52 INS 20358/2021-A-24, vedené pod sp. zn. I. ÚS 974/22 , takto:
Ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 932/22 a
I. ÚS 974/22 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 932/22
.
1. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 112 odst. 1 občanského soudního řádu, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků.
2. V záhlaví uvedené ústavní stížnosti tyto požadavky splňují. Obě směřují proti usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), kterým byl v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSBR 52 INS 20358/2021 zjištěn úpadek dlužníka Jana Pfeffera (dále jen "dlužník") a bylo povoleno oddlužení, jakož i ustanoven insolvenční správce. Dále směřují i proti opatření předsedy krajského soudu, kterým byla určena insolvenčním správcem dlužníka obchodní společnost JUVENTUS insolvenční v.o.s. Oba stěžovatelé přihlásili do insolvenčního řízení své pohledávky a v ústavních stížnostech uplatňují obdobnou argumentaci.
3. V souladu s § 5 odst. 7 rozvrhu práce Ústavního soudu na období kalendářního roku 2022 zůstane po spojení věcí soudcem zpravodajem soudce Jaroslav Fenyk, jemuž byla k vyřízení přidělena první ze spojovaných věcí, tedy věc vedená pod sp. zn. IV. ÚS 932/22
. Pod touto spisovou značkou bude nadále probíhat řízení o spojených věcech.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. dubna 2022
Pavel Rychetský v. r. předseda Ústavního soudu
6. Ústavní stížnost stěžovatelky 2) je jak z hlediska obsahu a vymezení rozhodné materie, tak i z hlediska stížnostních námitek v podstatě totožná jako ústavní stížnost stěžovatele 1).
8. Pokud jde o opatření předsedy krajského soudu, Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 3141/15 konstatoval, že: "Jde o úkon hybridní povahy, který sice má základ v realizaci administrativních pravomocí předsedy soudu, současně je ovšem nedílnou součástí insolvenčního řízení jako probíhajícího (živého) soudního řízení, na které má opatření bezprostřední a určující vliv a které navíc podléhá striktním zákonným lhůtám počítaným často v řádu dnů či dokonce hodin. Opatření je tak pouhým podpůrným úkonem soudního funkcionáře - ve vztahu ke konkrétnímu insolvenčnímu řízení, jehož smyslem je zajištění podmínek pro výkon nezávislé rozhodovací činnosti zákonného insolvenčního soudce". Ústavní soud následně v citovaném nálezu dospěl k závěru, že proti opatření předsedy soudu nejsou přípustné další opravné prostředky, a lze se proti němu proto v krajních případech bránit přímo ústavní stížností. Od tohoto závěru nemá Ústavní soud důvod se odklonit ani v nynější věci.
9. Odlišná je situace ve vztahu k přezkumu usnesení krajského soudu. Podle § 26 insolvenčního zákona je proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce přípustné odvolání, příp. i dovolání. Pokud stěžovatel 1) nejen že ústavní stížností usnesení vrchního soudu jako odvolacího soudu vůbec nenapadá, ale nepodal proti němu ani dovolání a stěžovatelka 2) proti usnesení krajského soudu nepodala ani odvolání, v intencích § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje a mezi které podle § 72 odst. 3 téhož zákona náleží mj. řádný (odvolání) či mimořádný opravný prostředek (dovolání). O možnosti bránit se proti usnesení krajského soudu odvoláním, stejně jako proti usnesení vrchního soudu dovoláním, byly usneseními těchto soudů rovněž řádně poučeni. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnosti v těchto částech hodnotit jako nepřípustné - podané předčasně.
10. Poukazují-li stěžovatelé na to, že podle § 26 věty druhé insolvenčního zákona lze v odvolání proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce namítat pouze to, že nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý, resp. že v odvolacím (dovolacím) řízení pojmově nelze přezkoumávat podkladové opatření předsedy krajského soudu, Ústavní soud opět odkazuje na nález sp. zn. IV. ÚS 3141/15 . Z něj vyplývá, že byť mají nadřízené soudy pouze omezený přezkumný prostor, nelze akceptovat, že stěžovatelé dané opravné prostředky nepodali, a nevyužili tedy ani zákonem daný rozsah přezkumu.
12. Stěžovatel i stěžovatelka ve svých ústavních stížnostech shodně konstatují, že své ústavní stížnosti proti opatření předsedy krajského soudu staví zejména na nálezu sp. zn. IV. ÚS 3141/15 , ze kterého podle stěžovatele i stěžovatelky vyplývá, že uvedené opatření je ústavně nekonformní, neboť není odůvodněno.
13. Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 3141/15 dospěl k závěru, že ačkoliv je opatření předsedy pouhým podpůrným úkonem soudního funkcionáře, je potřeba jej náležitě odůvodnit v případě postupu podle § 25 odst. 5 insolvenčního zákona. Citované ustanovení totiž vymezuje pravomoc předsedy insolvenčního soudu určit v "rotačním systému" insolvenčního správce mimo zákonné pořadí; současně předepisuje, že takový postup je předseda soudu povinen odůvodnit. Na odůvodnění takového výjimečného opatření lze podle citovaného nálezu Ústavního soudu vztáhnout požadavky konstantní judikatury Ústavního soudu týkající se náležitostí odůvodnění, byť v redukované podobě odpovídající povaze opatření.
Ústavní soud k tomu konkrétně konstatoval, že takové "výjimečné opatření musí být odůvodněno alespoň tak, aby nabízelo základní, logické a srozumitelné důvody, proč byl namísto určitého insolvenční správce, na kterého by jinak vycházelo pořadí v tzv. kolečku podle § 25 odst. 2 insolvenčního zákona, výjimečně určen správce jiný. Tyto důvody současně musí reflektovat podmínky zákona, který předpokládá vydání opatření (výhradně) v případech, nelze-li ustanovit správce podle zákonného pořadí nebo je-li to nezbytné vzhledem k dosavadnímu stavu řízení, osobě dlužníka a jeho majetkovým poměrům či vzhledem k odborné způsobilosti insolvenčního správce, jeho dosavadní činnosti a zatížení" (bod 17.
odůvodnění nálezu sp. zn. IV. ÚS 3141/15 ).
14. Ústavní soud především zdůrazňuje, že výše uvedené závěry nálezu sp. zn. IV. ÚS 3141/15 učinil nikoliv ve vztahu k jakémukoliv určování insolvenčních správců ze strany předsedů soudů, ale toliko ve vztahu k opatření předsedy soudu postupem podle § 25 odst. 5 insolvenčního zákona, u kterého jediného zákon výslovně předepisuje povinnost určení osoby insolvenčního správce odůvodnit. V nyní posuzované věci ale o takové výjimečné opatření předsedy soudu nejde. Ani sami stěžovatelé nenamítají, že by předseda krajského soudu v dané věci určil insolvenčního správce mimo zákonné pořadí postupem podle § 25 odst. 5 insolvenčního zákona. Odkaz stěžovatelů na nález sp. zn. IV. ÚS 3141/15 je proto v tomto směru nepřiléhavý.
15. Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že nálezem sp. zn. IV. ÚS 3141/15 přistoupil ke zrušení opatření o určení osoby insolvenčního správce s ohledem na skutečnost, že v dané věci šlo ze strany předsedkyně soudu o aktivity, spočívající v plošném a dlouhodobém popírání zákonných pravidel a přidělování insolvenčních věcí podle vlastní - svévolné úvahy, vykazující rysy obcházení zákona ve značném měřítku; jejichž projevy lze nazvat "insolvenčním inženýrstvím", které u dotčených subjektů logicky podněcuje úvahy o záměrně budovaném klientelistickém, či dokonce korupčním prostředí (bod 26. odůvodnění nálezu sp. zn. IV. ÚS 3141/15 ).
16. Nic takového v nyní posuzované věci zjištěno nebylo a stěžovatelé to ostatně ani netvrdí. Podstatou ústavních stížností je pouhá polemika stěžovatelů s názorem předsedy krajského soudu ohledně toho, zda dlužník a Vinařství Pfeffer s. r. o tvoří koncernové propojení, a tedy zda má být osoba insolvenčního správce určena postupem podle § 25 odst. 4 insolvenčního zákona. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahuje.
17. Protože Ústavní soud nezjistil, že by opatřením předsedy krajského soudu byla porušena ústavní práva stěžovatele a stěžovatelky, ústavní stížnosti v této části mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; v části směřující proti usnesení krajského soudu ústavní stížnosti odmítl jako nepřípustné podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona. O návrzích na přednostní projednání s ohledem na dobu uplynuvší mezi podáním ústavních stížností a jejich vyřízením Ústavní soud samostatně nerozhodoval. Totéž se týká i návrhů na odklad vykonatelnosti, které sdílí osud ústavních stížností.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. listopadu 2022
Jan Filip v. r. předseda senátu