Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Jana Musila a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Ing. M. B., právně zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím Bönischem, Ječná 29a, Brno, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 1. 2008 č.j. 1 To 1/2008, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Ve svém návrhu stěžovatel především nesouhlasí s postupem vrchního soudu, který neodstranil nedostatky a vady vytknuté Nejvyšším soudem. Doplněné dokazování nepřineslo výsledky opravňující odvolací soud k popisu skutku tak, jak to učinil pod bodem f) výroku o vině. Žádný z provedených důkazů nevyvrátil obhajobu stěžovatele, dle níž nepřevedl finanční částku ve výši 20.000.000,- Kč z bankovního účtu č. XXXXXXX/XXXX obchodní společnosti PROGRES GROUP, a. s., na své dva osobní bankovní účty č. XXXXXX a XXXXXXX vedené bankou Citibank v Budapešti a proto hotovostními výběry z těchto bankovních účtů nemohl zpronevěřit cizí věc.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.
Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2007 č. j. 5 Tdo 1256/2007-1228 především vyplývá, že Vrchnímu soudu v Olomouci bylo jakožto soudu odvolacímu uloženo, aby se v dalším soudním řízení zaměřil na zjištění a konkretizaci toho, v jaké výši si obviněný přisvojil svěřené peníze v jejich materializované podobě po výběrech hotovosti z obhospodařovaného bankovního účtu likvidované společnosti MCI Holding, a.s., případně zda a v jaké části zůstalo jeho jednání jen pokusem, nebo jestli jde o jiný trestný čin.
Z odůvodnění napadeného rozsudku vrchního soudu je zřejmé, že citovaný soud se s výtkami provedenými Nejvyšším soudem řádně vypořádal. V rámci dokazování a konkretizace hotovostních a bezhotovostních dispozic stěžovatele s peněžními prostředky odlišil vrchní soud zcela zřetelně částky hotovostní 9.157.734,- Kč a bezhotovostní 54.962.266,- Kč tak, jak požadoval Nejvyšší soud. Stejně tak se vrchní soud zabýval i samotným převodem částky 20 mil. Kč, přičemž vyšel i z tvrzení samotného stěžovatele, který převod uvedené peněžní částky potvrdil.
Polemizuje-li stěžovatel s hodnocením důkazů provedených obecnými soudy, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 , publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str.
257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994, sp. zn. III. ÚS 23/93 , publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41). Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. dubna 2009
Vlasta Formánková předsedkyně senátu