Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti původního stěžovatele Emila Sirovátky, nyní stěžovatelky Ivanky Sirovátkové, jako procesní nástupkyně, zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. února 2024 č. j. 11 Co 19/2024-1058, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a Ing. Dagmar Houškové a Romana Junga, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
sp. zn. IV. ÚS 984/24
bude po zemřelém stěžovateli Emilu Sirovátkovi pokračováno s jeho procesní nástupkyní Ivankou Sirovátkovou.
Odůvodnění:
1. Původní stěžovatel, manžel nynější stěžovatelky, se ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví označeného usnesení pro porušení ústavně zaručených práv v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí plyne, že původní stěžovatel se žalobou podanou v roce 2012 domáhal určení vlastnictví ke sporným nemovitostem. Okresní soud Plzeň-jih v pořadí již čtvrtým rozsudkem ze dne 16. 11. 2022 č. j. 8 C 235/2012-937 zamítl žalobu (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II) a o náhradě nákladů řízení státu (výroky III a IV). Krajský soud v Plzni k odvolání stěžovatele rozsudkem ze dne 29. 8. 2023 č. j. 11 Co 32/2023-988 potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku I o věci samé (výrok I), ve výrocích o nákladech řízení však rozsudek okresního soudu zrušil a uložil okresnímu soudu zabývat se aktuálními majetkovými a výdělkovými poměry stěžovatele (výrok II). Dovolání proti výroku I rozsudku krajského soudu Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 4. 2. 2025 č. j. 23 Cdo 1230/2024-1098.
3. Po zrušení rozsudku okresního soudu v části o nákladech řízení stěžovatel na výzvu okresního soudu vyplnil prohlášení o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Okresní soud na základě aktuálního prohlášení hodnotil, jak se proměnily majetkové poměry stěžovatele oproti roku 2016, kdy přiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků v rozsahu jedné poloviny. Poté usnesením ze dne 11. 12. 2023 č. j. 8 C 235/2012-1031 přiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků v rozsahu jedné čtvrtiny.
4. Stěžovatel podal proti tomuto usnesení odvolání. Usnesením napadeným ústavní stížností krajský soud změnil rozhodnutí okresního soudu v neprospěch původního stěžovatele tak, že stěžovateli zcela odňal osvobození od soudních poplatků přiznané mu již usnesením z roku 2016. Od roku 2016 se poměry stěžovatele zlepšily natolik (zvýšení starobního důchodu stěžovatele i jeho manželky, pronájem bytového domu ve vlastnictví manželky celkem třinácti podnikatelským subjektům atd.), že již k osvobození od soudních poplatků nebyl důvod.
5. V ústavní stížnosti původní stěžovatel nesouhlasil s tím, že krajský soud výlučně z podnětu odvolání stěžovatele změnil rozhodnutí okresního soudu v jeho neprospěch. Tímto svévolným a nezákonným postupem krajský soud porušil zásadu zákazu změny k horšímu (reformatio in peius). Přestože občanský soudní řád takové výslovné ustanovení neobsahuje, je možné zákaz změny k horšímu dovodit z § 212 občanského soudního řádu o mezích odvolacího přezkumu. Opačný závěr by byl v rozporu s dispoziční zásadou a zásadou projednací, kterými je ovládán civilní proces. To potvrzuje i odborná literatura a mnohaletá soudní praxe, naposledy zejména nález ze dne 10. 4. 2024
sp. zn. I. ÚS 1238/23
.
6. V průběhu řízení o ústavní stížnosti stěžovatel zemřel. Ztratí-li v průběhu řízení o ústavní stížnosti stěžovatel, který je fyzickou osobou, způsobilost být účastníkem řízení, a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, je procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ten, kdo vstoupil do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. O tom soud rozhodne usnesením (§ 63 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve spojení s § 107 odst. 1, 2 občanského soudního řádu).
7. Advokát zemřelého stěžovatele informoval Ústavní soud o tom, že Obvodní soud pro Prahu 10 vydal v pozůstalostním řízení usnesení dne 13. 12. 2024 č. j. 27 D 823/2024-70 (v právní moci téhož dne), podle něhož je jedinou dědičkou zemřelého stěžovatele jeho manželka, Ivanka Sirovátková. Ústavnímu soudu předložil také plnou moc, kterou mu dědička udělila k zastupování v řízení o této ústavní stížnosti. V posuzované věci Ústavní soud dospěl k závěru, že pokračování v řízení o ústavní stížnosti nic nebrání, neboť v něm nejde o právo, jež je vázáno jen na osobu původního stěžovatele, a podle hmotného práva smrtí stěžovatele k zániku práv a povinností nedošlo. Ústavní soud proto rozhodl, že v řízení o ústavní stížnosti bude pokračováno s právní nástupkyní zemřelého stěžovatele (výrok I tohoto usnesení).
8. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, do jehož práv nyní vstoupila stěžovatelka jako jeho procesní nástupkyně. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
9. Ústavní soud stanoviskem pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 sjednotil svou rozhodovací praxi k aplikaci zásady zákazu změny k horšímu na rozhodování odvolacích civilních soudů o nákladech řízení. Z ústavního pořádku takový zákaz dovodit nelze. Změní-li tedy odvolací soud výrok soudu prvního stupně o nákladech občanského soudního řízení v neprospěch odvolatele, neporuší tím jeho práva zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud se ve stanovisku výslovně odchýlil od právního názoru vysloveného v nálezu
I. ÚS 1238/23
, na který se odkazuje v ústavní stížnosti.
10. Tyto úvahy lze použít také pro rozhodování odvolacích civilních soudů o (odnětí) osvobození od soudních poplatků, to zejména s poukazem na § 138 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož předseda senátu může z úřední povinnosti přiznané osvobození kdykoli za řízení odejmout, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují. Dokonce i nález
I. ÚS 1238/23
v bodě 24 výslovně připustil, že "v řízení ovládaném zásadou oficiality zákaz reformace in peius neplatí, neboť v něm soud není vázán návrhy stran". Nic nebrání ani tomu, pokud o odnětí osvobození rozhodne soud v řízení o odvolání (např. usnesení ze dne 11. 1. 2007
sp. zn. II. ÚS 771/06
).
11. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu (výrok II).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu