Ústavní soud Usnesení trestní

I.ÚS 1003/24

ze dne 2024-05-07
ECLI:CZ:US:2024:1.US.1003.24.1

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti Ing. Petra Zdražila, zastoupeného Mgr. Tomášem Matějíkem, advokátem se sídlem Marie Steyskalové 62, Brno, proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě č. j. 2 KZT 430/2023-86 ze dne 13. 2. 2024 a usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení hospodářské kriminality, č. j. KRPT-74097-285/TČ-2019-070781 ze dne 13. 11. 2023, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Policie České republiky, Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení hospodářské kriminality, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel brojí proti usnesení příslušného útvaru městského ředitelství policie o zahájení trestního stíhání stěžovatele a proti usnesení dozorujícího státního zástupce o zamítnutí stížnosti proti původnímu usnesení městského ředitelství policie.

2. Ústavní stížnost však není přípustná, a Ústavní soud se jí proto nemůže věcně zabývat (§ 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

3. Podstatou ústavní stížnosti je její subsidiarita. To znamená, že k přezkumu Ústavním soudem může dojít až tehdy, neposkytuje-li právní řád jiné prostředky nápravy. Řízení před Ústavním soudem je tak jakousi poslední "záchrannou brzdou", nikoliv "zkratkou", kterou by bylo možné obcházet standardní možnosti, jak dosáhnout ochrany svých práv v rámci justiční soustavy. Je-li v určité procesní situaci možné, aby věc přezkoumal jiný orgán než Ústavní soud, nemůže do postavení takového orgánu Ústavní soud zasáhnout tím, že by ve věci rozhodl dříve než tento orgán (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 247/23

, bod 10; III. ÚS 1414/21, body 5-7; II. ÚS 1424/10, body 4-5; či

; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

4. Ústavní soud přitom za účinný prostředek nápravy, který je před podáním ústavní stížnosti nutné vyčerpat, také podnět k výkonu dohledu podle § 12d nebo § 12e zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Tato ustanovení zakotvují dohled (tzv. vnitřní a vnější) nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti [srov. nálezy

sp. zn. I. ÚS 1565/14

, bod 31; a

I. ÚS 860/15

, bod 51; a tyto nálezy respektující usnesení, např.

sp. zn. IV. ÚS 247/23

, bod 10; I. ÚS 914/22, bod 7; I. ÚS 34/19, bod 10; IV. ÚS 1823/18 či

I. ÚS 2742/19

).

5. Stěžovatel napadá usnesení policie a státního zástupce, netvrdí však (a ani to nijak neprokazuje), že by před podáním ústavní stížnosti využil výše uvedené další prostředky nápravy. Taková ústavní stížnost je proto předčasná a Ústavnímu soudu nepřísluší se jí věcně zabývat (viz obdobné řešení např. v usnesení

sp. zn. I. ÚS 3231/23

,

I. ÚS 1612/23

,

,

či

IV. ÚS 1188/22

).

6. Domnívá-li se stěžovatel, že v jeho případě došlo k porušení základních práv, jak tvrdí v ústavní stížnost, má možnost tyto své námitky uplatnit uvnitř soustavy orgánů činných v trestním řízení. Teprve až v rámci trestního řízení nebude existovat jiná možnost nápravy, je možné podat ústavní stížnost jako onu poslední "záchrannou brzdu". Ústavní soud však připomíná, že ochranu základním právům musejí poskytovat všechny orgány veřejné moci, nejen Ústavní soud.

7. Ústavní soud nadto ale upozorňuje, že do probíhajícího trestního řízení obvykle zasahuje jen zcela výjimečně. Proces zjišťování poznávání a hodnocení skutečností, na nichž je posléze postaveno meritorní rozhodnutí, totiž představuje kontinuální a probíhající proces. I když je ústavní stížnost přípustná, Ústavní soud takovému návrhu vyhoví jen v případech, kdy došlo k porušení základních práv. Ústavní soud je totiž soudním orgánem ochrany ústavnosti, nikoliv ochránce procesně zcela bezchybného trestního řízení, a to tím spíše v situacích, kdy trestní řízení ještě probíhá a některé vady lze později zhojit (viz např. usnesení

sp. zn. II. ÚS 364/03

).

8. V této fázi řízení každopádně Ústavnímu soudu nezbývá, než ústavní stížnost jako nepřípustnou dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 2024

Jan Wintr, v. r.

soudce zpravodaj