Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Vodovody a kanalizace Prostějov, a. s., sídlem Krapkova 1635/26, Prostějov, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Kalabisem, advokátem, sídlem Arbesovo náměstí 2804/2, Prostějov, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 43/2024-19 ze dne 5. dubna 2024 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 29 A 41/2023-128 ze dne 30. ledna 2024,a s ní spojeném návrhu na zrušení ustanovení § 8c odst. 1 písm. a) bodu 3 a odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, a spolku Prostor Prostějov z. s., sídlem Domamyslická 8/61, Prostějov, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená základní práva. S ústavní stížností stěžovatelka spojila návrh na zrušení ustanovení § 8c odst. 1 písm. a) bodu 3 a odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o svobodném přístupu k informacím").
2. Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") bylo zastaveno řízení o žalobě proti nečinnosti, v němž stěžovatelka vystupovala v postavení žalované (výrok I), vedlejšímu účastníkovi byla vrácena část soudního poplatku (výrok II) a stěžovatelce bylo uloženo, aby uhradila vedlejšímu účastníkovi 13 342 Kč na náhradě nákladů řízení (výrok III). Vedlejší účastník se domáhal žalobou ze dne 17. července 2023 ochrany před nečinností stěžovatelky ve věci žádosti již ze dne 14. ledna 2019 (doručené stěžovatelce následující den) o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím (dne 2.
června 2023 rozhodl Úřad pro ochranu osobních údajů, který stěžovatelce přikázal jednat podle zákona o svobodném přístupu k informacím, stěžovatelka tento závěr nadále zpochybňuje). Žaloba o ochranu proti nečinnosti byla stěžovatelce doručena dne 28. července 2023. V průběhu řízení před krajským soudem stěžovatelka vydala (v materiálním smyslu) rozhodnutí (které bylo vedlejšímu účastníkovi doručeno a i dodáno do datové schránky dne 31. července 2023). Vedlejší účastník vzal proto hned dne 1. srpna 2023 žalobu zpět.
Krajský soud řízení zastavil a vrátil vedlejšímu účastníkovi část soudního poplatku. Dále krajský soud přiznal vedlejšímu účastníkovi nárok na náhradu nákladů řízení, neboť k zpětvzetí žaloby došlo pro chování stěžovatelky po zahájení řízení, a zároveň měl krajský soud za to, že stěžovatelka je povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
3. Napadeným usnesením Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost stěžovatelky (výrok I) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost proti usnesení o zastavení řízení je nepřípustná a obdobně je nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí o nákladech řízení.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti rozsáhle polemizuje s názorem krajského soudu, že je povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Soudům vytýká, že k obdobné argumentaci předložené v podáních stěžovatelky nepřihlédly. Ustanovení § 8c odst. 1 písm. a) bodu 3 a odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím stěžovatelka navrhuje zrušit, neboť podle ní představuje nepřípustné omezení soukromí osob, o nichž mají být příslušné informace poskytovány.
5. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem. V rozsahu, v němž se stěžovatelka domáhá zrušení výroku II usnesení krajského soudu (jímž bylo rozhodnuto o vrácení části soudního poplatku vedlejšímu účastníkovi), jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Ve zbylém rozsahu byla ústavní stížnost podána oprávněnou stěžovatelkou.
6. Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího správního soudu je včasná a přípustná. Pro posouzení včasnosti a přípustnosti ústavní stížnosti proti usnesení krajského soudu je rozhodné, že krajský soud stěžovatelku poučil o možnosti podat kasační stížnost. Proto je třeba odvozovat lhůtu k podání ústavní stížnosti až od doručení usnesení Nejvyššího správního soudu.
7. Zastavením řízení před krajským soudem, ani tím, že proti takovému rozhodnutí nebyla přípustná kasační stížnost, nevznikla stěžovatelce žádná újma. Oproti občanskému soudnímu řádu (§ 96 odst. 3) soudní řád správní nevyžaduje, aby soud zjišťoval stanovisko ostatních účastníků řízení, a zastavení řízení nastane přímo v návaznosti na zpětvzetí žaloby žalobcem [§ 47 písm. a) soudního řádu správního]. Rozhodné skutečnosti (tedy, že vedlejšímu účastníkovi po zahájení řízení zaslala přípis a že ten následně vzal žalobu zpět) přitom stěžovatelka nezpochybnila.
8. Jediná újma tak mohla stěžovatelce vzniknout v souvislosti s uložením povinnosti hradit náklady vedlejšího účastníka. Zde je třeba připomenout, že Ústavní soud přistupuje k přezkumu rozhodnutí o nákladech nákladů zdrženlivě [nález sp. zn. II. ÚS 2632/18 ze dne 17. dubna 2019 (N 65/93 SbNU 301), bod 19], a dále, že v nyní posuzované věci šlo o bagatelní částku.
9. Pro rozhodnutí krajského soudu bylo klíčové, že stěžovatelka zastavení řízení procesně zavinila tím, že vedlejšímu účastníkovi až po podání (a doručení) žaloby zaslala přípis, že se nepovažuje za povinný subjekt podle zákona o svobodném přístupu k informacím, jenž byl hodnocen jako materiální rozhodnutí. Stěžovatelka tedy sama svým postupem zavinila další procesní vývoj. Nic jí nebránilo, aby obdobný přípis zaslala již dříve, než byla podána žaloba pro nečinnost. Naproti tomu, měla-li stěžovatelka za to, že není povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím, neměla vedlejšímu účastníkovi zasílat žádný přípis a mohla vyčkat posouzení krajského soudu. Shledal-li by krajský soud, že stěžovatelka není povinným subjektem (a nemá tak postavení správního orgánu), odmítl by žalobu a stěžovatelka by nebyla nucena hradit náklady vedlejšího účastníka. Svým postupem stěžovatelka zabránila krajskému soudu, aby takové rozhodnutí mohl případně vydat.
10. Závěr, že stěžovatelka má uhradit náklady vedlejšího účastníka, neboť procesně zavinila zastavení řízení, z ústavněprávního hlediska obstojí.
11. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost proti výroku II usnesení krajského soudu podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným a ve zbylém rozsahu podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, neboť neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky.
12. Spolu s ústavní stížností stěžovatelka podala návrh na zrušení právního předpisu. Podmínkou projednání takového návrhu je, aby zásah do práv stěžovatelky byl způsoben právě aplikací ustanovení právního předpisu, jehož zrušení se navrhuje (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 1467/22 ze dne 12. prosince 2023, bod 39). Tak tomu ovšem v posuzované věci nebylo, neboť usnesení krajského soudu i Nejvyšší správního soudu řeší výlučně procesní otázky, při jejichž posuzování nebyl zákon o svobodném přístupu k informacím používán. Návrh byl proto odmítnut podle § 43 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu