Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele T. B., nyní ve Vazební věznici Praha Pankrác, zastoupeného JUDr. Petrem Papežem, advokátem sídlem Vojtěšská 245, Mýto, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 215/2024 ze dne 21. března 2024 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 43 Nt 2007/2024 ze dne 13. února 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Evropské pověřené žalobkyně, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 1 ("soud prvního stupně") napadeným usnesením (I) ponechal stěžovatele ve vazbě, (II) nepřijal jeho písemný slib, (III) zamítl návrh na stanovení dohledu probačního úředníka a (IV) zamítl návrh stěžovatele na uložení předběžného opatření. Městský soud v Praze ("stížnostní soud") napadeným usnesením zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení soudu prvního stupně.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých základních práv, zakotvených v čl. 8 odst. 1, čl. 2 a 5 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva").
3. Stěžovatel je stíhán pro spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5 písm. a) a odst. 6 písm. a) trestního zákoníku v souběhu s pokračujícím zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a) a odst. 5 trestního zákoníku; v obou případech dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu a dílem ve spolupachatelství. Usnesením soudu prvního stupně sp. zn. 43 Nt 34/2023 ze dne 7. června 2023, ve spojení s usnesením stížnostního soudu sp. zn. 61 To 463/2023 ze dne 20. července 2023, byl stěžovatel vzat do vazby podle § 67 písm. a), b) a c) trestního řádu. O ponechání ve vazbě [§ 67 písm. a) a c) trestního řádu] rozhodl soud prvního stupně usnesením sp. zn. 43 Nt 2047/2023, ve spojení s usnesením stížnostního soudu sp. zn. 61 To 818/2023 ze dne 16. listopadu 2023. Naposledy bylo o ponechání stěžovatele ve vazbě rozhodnuto shora napadenými usneseními.
4. Podle stěžovatele byla napadená usnesení založena pouze na opakování původní argumentace pro vzetí do vazby, nebyl zohledněn běh času ani doktrína zesílených důvodů, podle které musí existovat další okolnosti, pro něž lze vazbu prodloužit. U vazby útěkové nepostačuje sama hrozba vysokého trestu, ale musí existovat konkrétní okolnosti týkající se případu nebo podezřelého [viz například nález sp. zn. I. ÚS 2876/15 ze dne 9. prosince 2015 (N 210/79 SbNU 399)] a možnou hrozbu útěku nemůže odůvodnit skutečnost, že jiný spoluobviněný již uprchl; obecné soudy nezohlednily omezenou platnost cestovního pasu stěžovatele, která vylučuje útěk mimo země Evropské unie.
Stěžovatel má dále za to, že byl nesprávně vyhodnocen jeho předchozí trest, jehož výkon včas nenastoupil s ohledem na zdravotní důvody. Vazba předstižná nebyla podle stěžovatele dostatečně odůvodněna - i kdyby chtěl pokračovat ve stíhaném jednání, nebyl by schopen sofistikovanou trestnou činnost vykonávat sám. Soudy se nevypořádaly ani s námitkou, že vazebně je stíhán pouze stěžovatel, nepřihlédly k jeho osobním poměrům a nezohlednily náhradu vazby jiným procesním nástrojem. V předchozím usnesení (sp. zn. 61 To 818/2023) stížnostní soud uvedl, že v budoucnu bude nezbytné, aby vazební důvody byly odůvodněny důkladněji, což se podle stěžovatele nestalo, přestože pro prodloužení vazby musí vedle podezření z trestné činnosti existovat další relevantní důvody [viz nález sp. zn. I.
ÚS 2987/22 ze dne 8. prosince 2022 (všechna rozhodnutí na https://nalus.usoud.cz)].
5. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) a nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví. Proto může ve vztahu k procesnímu postupu všech orgánů činných v trestním řízení reagovat jen na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená práva nebo svobody, nebo je alespoň ohrožovat. Jinak řečeno, ne každý postup obecného soudu, byť by i byl podle podústavního práva vadný, vede k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod.
7. Vazba je zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení a rozhodování o ní nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině. Nezbytným předpokladem je důvodné podezření ze spáchání trestného činu a existence určitých okolností způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že konkrétní osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci ale vyplývá, že podezření nemusí být tak silné, jak se vyžaduje pro odsouzení, a proto je každé rozhodování o vazbě vedeno jen v rovině pravděpodobnosti, jaké důsledky mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 161/16 ze dne 23. února 2016).
8. Vazební důvody musí být interpretovány restriktivně, neboť vazba má závažné negativní sociální a psychologické důsledky, izoluje obviněného od jeho rodinného a sociálního prostředí; proto musí být zachována proporcionalita ve vztahu ke sledovanému cíli. Obecné soudy musí posoudit, je-li vazba v konkrétní věci nezbytná k dosažení účelu trestního řízení a nelze-li jej ani při vynaložení veškerého úsilí dosáhnout jinak. Do úvah obecných soudů může Ústavní soud zasáhnout jen tehdy, není-li rozhodnutí o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 2 a odst. 5 Listiny) vůbec, jsou-li tvrzené vazební důvody nedostatečně zjištěné nebo závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé či svévolné.
9. Ústavní soud si vyžádal všechna výše uvedená usnesení i protokol z vazebního zasedání konaného dne 13. února 2024. Z nich se podávají důvody, pro které byl stěžovatel vzat do vazby, a jaká následná další zjištění vedla k jeho ponechání ve vazbě. "Katalog" důvodů, pro které je možné obviněného vazebně stíhat, je relativně omezený; z jednotlivých usnesení však vyplývá, že při každém rozhodování existovaly (jiné) konkrétní okolnosti, které vazbu odůvodnily. Nelze akceptovat tvrzení stěžovatele, že byly pouze reprodukovány prvotní důvody pro vzetí do vazby - bez přihlédnutí k plynutí času. Napadená rozhodnutí o ponechání stěžovatele ve vazbě vycházejí z konkrétních objektivních skutečností a zjištění získaných v průběhu trestního stíhání.
10. Takzvaná doktrína zesílených důvodů znamená, že pro prodloužení dlouhodobější vazby musí vedle trvání podezření existovat ještě další důvody, které pro prodloužení vazby svědčí [ sp. zn. I. ÚS 2665/13 ze dne 12. prosince 2013 (N 217/71 SbNU 545)]. Vazbu trvající delší dobu může odůvodnit složitost věci či jiné důležité důvody, které však musí být v rozhodnutí o dalším trvání vazby konkrétně uvedeny [např. nález sp. zn. I. ÚS 1348/07 ze dne 7. července 2008 (N 124/50 SbNU 79)]. V projednávané věci lze za takový důvod považovat například poznatek, že obchodní korporace, u níž měl být stěžovatel v případě propuštění z vazby zaměstnán, převzala část aktivit právnické osoby, která se podílela na stíhané trestné činnosti, nebo že byly zajištěny nové důkazy, probíhají znalecká zkoumání a nelze ani vyloučit rozšíření obvinění.
11. Podle článku 8 Listiny je osobní svoboda zaručena (odst. 1), nikdo jí nesmí být zbaven než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon (odst. 2), a ani nesmí být vzat do vazby než z důvodů a na dobu stanovenou zákonem, a to pouze na základě rozhodnutí soudu (odst. 5). Věc stěžovatele projednal nezávislý a nestranný soud (čl. 36 Listiny), stěžovatel byl v řízení slyšen a měl možnost předložit své námitky a argumenty. Z práva na přístup k soudu ani z práva na spravedlivý proces (čl. 6 Úmluvy) však neplyne právo, že vyhodnocení provedených důkazů musí odpovídat očekávání účastníka řízení. Ústavní soud považuje rovněž za dostačující odkaz obecných soudů na předchozí vypořádání opakujících se námitek stěžovatele.
12. Proti závěrům obecných soudů vycházejícím ze specifik rozhodování o vazbě (§ 73d a násl. trestního řádu) nemá Ústavní soud výhrady. Odůvodnění napadených usnesení vyhovuje požadavkům kladeným na vazební rozhodnutí, obecné soudy se věcí řádně zabývaly a srozumitelně vysvětlily, proč považují pokračování vazby za důvodné.
13. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. června 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu