Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti K. Č., zastoupeného Mgr. Michalem Šimetkou, advokátem, sídlem Štefánikova 244/18a, Kopřivnice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2025 č. j. 5 Tdo 1072/2024-764, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. srpna 2024 č. j. 6 To 189/2024-733 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. března 2024 č. j. 81 T 183/2022-700, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Tvrdí, že obecné soudy porušily jeho práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů vyplývá, že Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní soud") shledal stěžovatele vinným z přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 alinea první trestního zákoníku a uložil mu peněžitý trest v celkové výši 40 000 Kč a povinnost nahradit poškozenému škodu ve výši 837 500 Kč. Uvedeného přečinu se stěžovatel dopustil tím, že se (zjednodušeně řečeno) vetřel do přízně nesoběstačného muže vyššího věku požívajícího ve vyšší míře alkohol, zneužil jeho rozumové slabosti, nezkušenosti a lehkomyslnosti a přesvědčil ho k prodeji jeho nemovitostí (spoluvlastnické podíly k několika pozemkům a rodinnému domu) za velmi nepřiměřeně nízkou cenu 125 000 Kč. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") k odvolání stěžovatele zrušil v prvostupňovém rozhodnutí výrok o náhradě škody, jinak je ponechal nezměněno. Nejvyšší soud následně odmítl stěžovatelovo dovolání.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy vyšly z údajně vadného a nepřezkoumatelného znaleckého posudku, zatížily napadená rozhodnutí vadou opomenutých důkazů, přebraly vadné závěry učiněné okresním soudem a nepřípustně apelovaly na pasivitu stěžovatele v trestním řízení.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. V rámci stručného odůvodnění (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud poznamenává, že ústavní stížnost toliko pokračuje v polemice s právními a skutkovými závěry trestních soudů a opakuje námitky již uplatněné a těmito soudy řádně vypořádané. Ústavní soud závěry obecných soudů shledává ústavněprávně udržitelnými.
6. Co se týče námitky opomenutých důkazů, Ústavní soud stabilně judikuje, že soudy jsou zásadně oprávněny rozhodnout, které z navržených důkazů provedou. Pouze důkaz soudem svévolně neprovedený je opomenutým důkazem [např. nález ze dne 8. prosince 2009 sp. zn. I. ÚS 118/09
(N 254/55 SbNU 455)]. Nemusí provádět takové důkazy, které jsou navrhovány k ověření či vyvrácení skutečností, jež nemají relevantní souvislost s předmětem řízení, dále důkazy, které nejsou způsobilé ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, a konečně důkazy nadbytečné, jež se vztahují ke skutečnosti, která již byla v řízení bez pochybností ověřena či vyvrácena [např. již nález ze dne 29. června 2004 sp. zn. III. ÚS 559/03
(N 57/33 SbNU 339)]. Neprovedení konkrétního důkazu však musí být odůvodněno [např. nález ze dne 9. ledna 2008 sp. zn. II. ÚS 1437/07
(N 5/48 SbNU 41)]. Jak již stěžovateli vysvětlil odvolací i dovolací soud, okresní soud ústavně akceptovatelným způsobem vyhodnotil stěžovatelovy důkazní návrhy jako nadbytečné (bod 15 napadeného rozsudku okresního soudu a bod 4 napadeného rozsudku krajského soudu). Další údajné opomenuté důkazní návrhy stěžovatel v ústavní stížnosti zmiňuje v naprosto obecné rovině, aniž by specifikoval, o jaký důkazní návrh se mělo jednat a proč měl být podstatný pro výsledek řízení. Ústavnímu soudu tak nezbylo než tuto námitku vyhodnotit jako zjevně neopodstatněnou.
7. Ve vztahu ke stěžovatelovým výtkám vůči znaleckému posudku Ústavní soud zdůrazňuje, že jeho úkolem zásadně není přehodnocovat důkazy provedené trestními soudy. Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů, jen pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy. V tomto ohledu zejména zkoumá, zda skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy [již nález Ústavního soudu ze dne 30. listopadu 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95
(N 79/4 SbNU 255)]. K tomu v nyní posuzovaném případu nedošlo. Již krajský soud (bod 4 napadeného rozsudku) dostatečně vysvětlil, že v daném případě, kdy by hodnota plnění představovala více než šestinásobek zaplacené ceny, není nezbytné pro účely závěru o naplnění znaků skutkové podstaty přečinu lichvy zjišťovat hodnotu podílu na nemovitostech na koruny přesně, což potvrdil i Nejvyšší soud (bod 30 napadeného usnesení). Ani výtka krajského soudu, že stěžovatel sám nepředložil důkaz, který by závěry znaleckého posudku zpochybnil, nepředstavuje protiústavní pochybení. Krajský soud na pasivitu stěžovatele poukázal pouze pro úplnost a výslovně toliko nad rámec nutné argumentace (viz bod 6 napadeného usnesení).
8. Co se týče odůvodnění napadených rozhodnutí, obecné soudy se musí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, které mají vztah k projednávané věci, a to způsobem, který odpovídá závažnosti těchto námitek vzhledem k možnému výsledku řízení [např. nález ze dne 31. července 2017 sp. zn. III. ÚS 1167/17
(N 134/86 SbNU 273), bod 29]. Ústavní soud však již v minulosti vysvětlil, že převzetí či odkázání na závěry nižšího soudu v téže věci samo o sobě nepředstavuje protiústavní postup [např. usnesení ze dne 30. září 2021 sp. zn. IV. ÚS 3388/20 a judikatura tam citovaná]. Také tato stížnostní námitka je zjevně neopodstatněná.
9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. listopadu 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu