Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Davida Uhlíře, Jana Wintra a Daniely Zemanové ve věci ústavních stížností nezletilého stěžovatele A. F. Š., vedené pod sp. zn. I. ÚS 1625/24 , nezletilé stěžovatelky S. C. Š., vedené pod sp. zn. I. ÚS 1626/24 , a P. Š., vedené pod sp. zn. II. ÚS 1665/24 , zastoupených Mgr. Milanem Špičkou, advokátem sídlem Thomayerova 25/3, Děčín, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 26 Co 136/2023-2465 ze dne 7. února 2024 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ č. j. 29 P 2/2019-1945 ze dne 15. června 2023, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, a nezletilé M. N. Š. a J. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti vedené pod spisovými značkami I. ÚS 1625/24,
a
se spojují ke společnému řízení a budou nadále vedeny pod spisovou značkou I. ÚS 1625/24.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel v záhlaví uvedené ústavní stížnosti, jimiž se stěžovatelé domáhají každý za sebe zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými obecné soudy rozhodovaly o stanovení výživného pro tři nezletilé děti A., S. a M. pro dobu před i po rozvodu manželství stěžovatelky P. Š. (matka) a vedlejšího účastníka J. Š. (otec).
2. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků.
3. Stěžovatelé svými ústavními stížnostmi napadají stejná rozhodnutí obecných soudů, argumentují v mnohém podobně, jsou zastoupeni týmž advokátem, za nezletilé stěžovatele plnou moc udělila matka - jinak sama také stěžovatelka. Na základě tohoto zjištění Ústavní soud spojil ve výroku uvedené věci ke společnému řízení z důvodu hospodárnosti a efektivity podle shora uvedených zákonných ustanovení.
4. Podle § 5 odst. 7 Rozvrhu práce Ústavního soudu pro rok 2024 č. Org. 01/24 je soudcem zpravodajem u spojených věcí soudce Jaromír Jirsa, neboť mu byla přidělena první ze spojovaných ústavních stížností vedená pod sp. zn. I. ÚS 1625/24
.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. července 2024
Josef Baxa v. r. předseda Ústavního soudu
13. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Ústavní soud pak zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech péče o dítě, a to včetně rozhodnutí o vyživovací povinnosti; posuzování těchto otázek je především na obecných soudech. Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, jak vysoké má být výživné ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti.
14. Ústavní soud po přezkumu napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky 1) je v části, v níž splňuje předpoklady řízení před Ústavním soudem (viz výše), zjevně neopodstatněná.
15. Stěžovatelka 1) brojí primárně proti skutkovým zjištěním obecných soudů, které učinily v souvislosti s rozhodnutím o vyživovací povinnosti otce k nezletilým stěžovatelům a její vyživovací povinnosti k nezletilé M. Ústavní soud ověřil, že ve věci bylo provedeno důkladné dokazování, které vedlo k dostatečným skutkovým zjištěním ohledně majetkových a příjmových poměrů rodičů i odůvodněných potřeb a zájmů nezletilých. Není úlohou Ústavního soudu, aby skutková zjištění a související právní úvahy obecných soudů dále přehodnocoval; žádné extrémní závěry či prvky libovůle neobsahují.
16. Potenciální příjem stěžovatelky 1) soudy nedovodily pouze z možného zaměstnání na celý úvazek, ale s odkazem na judikaturu Ústavního soudu vysvětlily, že je třeba vycházet nejen z příjmů z výdělečné činnosti, ale i z ostatních možných příjmů a majetkových poměrů (včetně hospodaření s novými partnery), které jsou v dané věci poznamenány tím, že rodiče nemají vypořádané spoluvlastnictví, zejména k nemovitým věcem. Odvolací soud v této souvislosti vysvětlil, že nelze považovat bydlení nezletilé M. s otcem v domě ve spoluvlastnictví rodičů za naturální plnění, užívá-li stěžovatelka 1) s nezletilými stěžovateli jinou nemovitost ve spoluvlastnictví rodičů; jiné naturální plnění pro nezletilou M. přitom nebylo prokázáno.
17. Současně soudy pečlivě uvážily nejlepší zájem nezletilých stěžovatelů a zohlednily jejich zdravotní stav i potřeby. V této souvislosti vzaly do úvahy, že nezletilá S. trpí poruchou autistického spektra a navštěvuje základní školu, nastupuje na druhý stupeň a bude jí přidělen asistent; nezletilý A. bude nastupovat na základní školu. Podle Ústavního soudu proto není protiústavní závěr soudů, že celodenní péče o nezletilé již není nutná a práceschopnost stěžovatelky 1) není snížena.
18. Námitka zpětného nepřiznání výživného není opodstatněná, neboť z odůvodnění napadených rozsudků vyplývá, že soudy po provedeném dokazování dospěly k závěru, že společné hospodaření rodičů trvalo až do konce ledna 2021, a proto nestanovily výživné s účinností před tímto datem.
19. Argumentace stěžovatelky 1) o nemožnosti užívat nemovité věci - či obecně ohledně jejich majetkových sporů s otcem se míjí s předmětem řízení, na což již upozorňoval odvolací soud. Obdobně není zřejmé, jakým způsobem měly obecné soudy v projednávané věci zohlednit tvrzené "ekonomické" násilí; odmítá-li otec platit soudem přiznané výživné podle stanovených podmínek, nic nebrání stěžovatelce 1) domáhat se splnění povinnosti cestou výkonu rozhodnutí. Tvrzení stěžovatelky o fyzickém násilí otce (aniž by jej soud jakkoli zlehčoval) není v ústavní stížnosti nijak rozvedeno a prokázáno. Pro úplnost lze uvést, že žádné násilí nebylo v řízení zjištěno, naopak podle soudů má otec s dětmi velmi dobrý vztah.
20. Konečně, Ústavní soud nepovažuje za protiústavní, že soudy nejprve rozhodly o péči a styku rodičů s nezletilými, a až poté o výživném. Jde o samostatné otázky, které je možné posuzovat samostatně, zejména je-li dán zájem na rychlém vyřešení některé z nich - v tomto případě na úpravě péče rodičů o nezletilé a styku s nimi.
21. Ústavní soud uzavírá, že napadené rozsudky jsou řádně odůvodněny a obecné soudy se přesvědčivě vypořádaly se všemi relevantními námitkami a argumenty stěžovatelky 1), které v ústavní stížnosti reprodukuje. Za takové situace není pro výjimečný zásah Ústavního soudu prostor.
22. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnosti stěžovatelů 2) a 3) podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrhy podané někým zjevně neoprávněným a ústavní stížnost stěžovatelky 1) zčásti podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
23. Spolu s ústavními stížnostmi Ústavní soud odmítl návrh stěžovatelky 1) na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu jako návrh akcesorický.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. srpna 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. června 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu
Odlišné stanovisko soudce Josefa Fialy k usnesení Ústavního soudu ze dne 26. června 2024 sp. zn. I. ÚS 1625/24
Na základě § 22 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podávám odlišné stanovisko k výroku a odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 26. června 2024 sp. zn. I. ÚS 1625/24
:
I.
Podle odůvodnění uvedeného usnesení (bod 3. i.f.) je sporné objektivní hledisko o tom, zda soudce Jaromír Jirsa skýtá dostatečné záruky vylučující oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti.
II.
Není pochyb o tom, že v posuzované věci je dán z hlediska § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu určitý poměr rozhodujícího soudce k zákonné zástupkyni nezletilého stěžovatele a současně k vedlejší účastnici. Ačkoli je atributem nestranného rozhodování schopnost soudce oddělit osobní a profesní život, nutno rozlišovat, zda vztah (poměr) soudce k věci, účastníkovi řízení nebo jeho zástupci není natolik intenzivní, že by mohl vzbudit pochybnosti o jeho nepodjatosti. Ze znění i smyslu zákona přitom plyne, že k vyloučení soudce nemusí být prokázáno, že je daný soudce vskutku podjatý, nýbrž postačují legitimní pochybnosti o tom, že podjatý není. III.
Vzhledem k okolnostem, které uvedl soudce Jaromír Jirsa, nelze při posuzování z vnějšího (objektivního) pohledu nezávislého pozorovatele plně vyloučit pochybnosti o jeho nepodjatosti, a proto je, podle mého názoru, naplněn důvod předpokládaný v § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a soudce Jaromír Jirsa měl být vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 1625/24
.
V Brně dne 26. června 2024