Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Petra Průchy, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2025 č. j. 17 Co 132/2025-144 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. února 2025 č. j. 13 C 3/2024-119, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Základem posuzovaného případu je spor o výši kompenzace nemajetkové újmy v tzv. kompenzačním řízení "na druhou", tedy za nepřiměřeně dlouhé soudní řízení o kompenzaci nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé (jiné) řízení.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů plyne, že se stěžovatel před civilními soudy domáhal proti vedlejší účastnici řízení zaplacení částky ve výši 250 000 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, kterou měl utrpět v důsledku nepřiměřené délky kompenzačního řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 361/2011. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") žalobě vyhověl co do částky 206 989,45 Kč a ve zbytku, tj. co do částky 43 010,55 Kč, žalobu zamítl. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") k odvolání stěžovatele proti zamítavému výroku soudu prvního stupně co do částky 43 010,55 Kč rozhodl napadeným rozsudkem tak, že potvrdil rozhodnutí obvodního soudu.
3. Stěžovatel napadl ústavní stížností v návětí uvedená rozhodnutí v rozsahu výroku, kterým městský soud potvrdil rozsudek obvodního soudu, a zamítavého výroku obvodního soudu. Tvrdí, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s tvrzenou neochotou soudů valorizovat základní částku kompenzace za průtahy v řízení.
Ta zůstává stejná na základě čtrnáct let starých judikatorních standardů, které byly nastaveny za zcela jiné ekonomické situace, přičemž stěžovatel poukázal na růst cen potravin či růst mezd, včetně platů soudců. To podle stěžovatele vede k diskriminaci poškozených uplatňujících nárok podle zákona č. 82/1998 Sb. Při porušení obecného principu proporcionality. Napadená rozhodnutí stěžovatel dále označil za zmatečná, nepřezkoumatelná, disproporcionální a svévolná. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel upozornil Ústavní soud na probíhající plenární řízení.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Stěžovatelovy námitky se předně týkají neochoty obecných soudů zvyšovat částku, kterou se odškodňuje nepřiměřená délka řízení a která se od vydání sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu z roku 2011 v zásadě nezměnila. Obsahově obdobné námitky, sepsané týmž právním zástupcem, již Ústavní soud v poslední době posoudil jako zjevně neopodstatněné (např. usnesení ze dne 24. června 2025 sp. zn. I. ÚS 1678/25 a usnesení tam citovaná). V zájmu stručnosti Ústavní soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění těchto usnesení.
6. Nadto je třeba zdůraznit, že v nynější věci obecné soudy stěžovateli přiznaly více než 80 % z jím požadované částky. Žalobu zamítly pouze co do částky 43 010,55 Kč. Ta představuje částku bagatelní [srov. § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu] ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu, která v bagatelních věcech v podstatě vylučuje možnost kasačního zásahu Ústavního soudu s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu (např. usnesení ze dne 28. května 2025 sp. zn. I. ÚS 202/25 , bod 13). Taková pochybení však Ústavní soud v tomto případu neshledal.
7. Co se týče dalších námitek vztahujících se k hodnocení jednotlivých kritérií podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., tyto představují pouhou polemiku s jejich posouzením obecnými soudy. Ústavní soud ani zde neshledal vady dosahující protiústavní intenzity.
8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. srpna 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu