Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele: P. H., zastoupený Mgr. Richardem Frommerem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 325/6, proti usnesení Okresního soudu v Olomouci č. j. 9 T 97/2022-243 ze dne 11. listopadu 2022, spojený s návrhem na odklad účinnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Okresního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství v Olomouci, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost i připojený návrh se odmítají.
1. Okresní soud v Olomouci (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením postoupil věc stěžovatele správnímu orgánu podle § 222 odst. 2 trestního řádu, neboť v případě předmětného skutku nejde o trestný čin, ale mohl by být posouzen jako přestupek.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), považuje postup okresního soudu za nesprávný, neboť skutek nebyl v usnesení popsán jako přestupek, ale jako jednání, v němž byl původně spatřován trestný čin. Rozhodnutí o postoupení vykazuje formální vady; stěžovatel svým jednáním neporušil žádnou zákonnou povinnost, a proto bylo namístě zprostit jej obžaloby.
3. Stěžovatel rekapituluje průběh řízení, v němž okresní soud původní návrh státního zastupitelství ze dne 2. listopadu 2021 na potrestání stěžovatele odmítl usnesením č. j. 9 T 132/2021-84 ze dne 24. listopadu 2021, neboť nebyly splněny podmínky pro konání zkráceného řízení. Stížnost státní zástupkyně odmítl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením č. j. 68 To 296/2021-99 ze dne 19. ledna 2022. V novém přípravném řízení byl zpracován znalecký posudek a po podání obžaloby vydal okresní soud trestní příkaz č. j. 9 T 132/2021-170 ze dne 26. září 2022, jímž uznal stěžovatele vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 trestního zákona, za což mu uložil peněžitý trest 12 500 Kč, trest zákazu činnosti (řízení motorových vozidel) na dvanáct měsíců; poškozenou zdravotní pojišťovnu odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti trestnímu příkazu podala odpor státní zástupkyně, která se po vyhlášení napadeného usnesení vzdala rovněž práva na odvolání.
4. Stěžovatel odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu č. j. 15 Tdo 1474/2018-43 ze dne 17. dubna 2019, v němž jsou uvedeny požadavky na rozhodnutí o postoupení věci jinému orgánu podle § 222 odst. 2 trestního řádu: "Ve výroku takového usnesení je třeba popsat skutek, jehož se postoupení týká, tak, aby tento popis v souladu se skutečnými zjištěními vyplývajícími z důkazů obsahoval pouze okolnosti odůvodňující podezření, že byl spáchán přestupek, a nikoli okolnosti převzaté ze zahájení trestního stíhání, případně obžaloby, jež původně odůvodňovaly podezření ze spáchání trestného činu, které se v průběhu dokazování nepotvrdilo ...
Pokud tedy soud po provedeném dokazování zjistí jiné skutkové okolnosti, než na základě kterých byla podána obžaloba, nestačí nová skutková zjištění uvést jen v odůvodnění rozhodnutí, protože orgán, jemuž se věc postupuje, bude rozhodovat o tom skutku, který vzešel z výsledků dokazování před soudem a nikoli o tom skutku, pro který byla podána obžaloba. Přestože § 222 odst. 2 tr. ř. užívá pojem "zažalovaný skutek" nelze z toho dovozovat, že je tím myšlen v přesné a nezměněné podobě ten skutek, který je uveden v obžalobě ...
V opačném případě by i tento orgán musel rozhodovat znovu o skutku, který však dokazováním u soudu prokázán takto nebyl, neboť v něm soud na základě jiných skutkových okolností neshledal trestný čin ... Skutek, pro který se věc postupuje, musí odpovídat výsledkům soudem provedeného dokazování a zjištěným skutečnostem, protože jen tento skutek vytváří podklad pro orgán, jenž se má věcí dále zabývat. Takovým podkladem nejsou úvahy a závěry uvedené v odůvodnění tohoto usnesení. Postoupení věci jinému orgánu ...
je v tomto směru odlišné od zproštění obviněného obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., kdy soud zprošťuje pro skutek uvedený v žalobním návrhu bez ohledu na to, že by dokazováním byl případně prokázán poněkud odlišný průběh skutkového děje, právě z toho důvodu, že podle výsledků dokazování dospěl k závěru, že se ve skutku označeném v žalobním návrhu nejedná o trestný čin a není ani namístě postoupit věc jinému orgánu k projednání, neboť se nemůže jednat ani o přestupek nebo kárné provinění."
5. Stěžovatel uvádí, že judikované požadavky napadené usnesení nesplňuje, neboť popis skutku v něm je shodný jako v obžalobě i trestním příkazu. Správní orgán je však zavázán rozhodovat o skutku, jak byl zažalován, tedy o přečinu, kterým jednání stěžovatele nebylo. V popisu skutku mělo být zdůrazněno vyšší spoluzavinění poškozeného, aby nebylo možné uzavřít, že stěžovatel porušil důležitou povinnost uloženou zákonem. Dále odkazuje na závěry znalce, podle kterého by dopravní nehodě zabránil poškozený, kdyby se rozhlédl, avšak v silách stěžovatele při rychlosti 30 km/h nebylo, aby dopravní nehodě zabránil, leda by se pohyboval rychlostí nižší než 20 km/h. Jízdou uvedenou rychlostí ale stěžovatel nemohl porušit žádnou povinnost uloženou mu zákonem; odkazuje i na tzv. princip omezené důvěry v dopravě [viz nález sp. zn. IV. ÚS 3159/15 ze dne 25. října 2016 (N 199/83 SbNU 197)], k němuž okresní soud nepřihlédl. Rozhodl-li okresní soud třikrát odlišně při stejném popisu skutku, jde o porušení práva stěžovatele na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto navrhuje napadené usnesení zrušit. Současně stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení, neboť v opačném případě by bylo obtížné či nemožné navrátit věc do stavu před protiústavním rozhodnutím okresního soudu.
6. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), není obecným soudem dalšího stupně, součástí obecných soudů ani jim není instančně nadřazen; proto reaguje jen na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která reálně porušují ústavně zaručená práva. Zároveň platí, že ne každý postup obecného soudu, který by i byl podle jednoduchého práva procesně vadný, zasáhne základní práva nebo svobody - proto Ústavní soud reaguje jen na nejzávažnější pochybení. Taková situace ale v projednávané věci nenastala.
7. Z předložených písemností vyplývá, že okresní soud se věcí zabýval opakovaně. Původní návrh na potrestání vrátil státnímu zástupci k dořešení, neboť nebyla najisto zjištěna míra účasti (spoluzavinění) poškozeného a nebylo ani patrné, v čem je spatřováno porušení důležité povinnosti - s tím, že jím není každé porušení dopravního předpisu. Po podání obžaloby vydal okresní soud trestní příkaz, v němž skutkovou větu doplnil dovětkem, že "k následku přispěl i poškozený ... avšak poměr zavinění obviněného je větší". Po hlavním líčení, které proběhlo dne 11. listopadu 2022, navrhla státní zástupkyně s ohledem na skutková zjištění týkající se spoluzavinění poškozeného postoupení věci příslušnému orgánu k projednání přestupku, neboť v jednání stěžovatele již nespatřovala spáchání přečinu, ale mohlo by se jednat o přestupek proti pravidlům silničního provozu. Ve výroku napadeného usnesení okresní soud skutkovou větu z obžaloby popisující jednání, při němž měl stěžovatel při porušení zákonné povinnosti srazit chodce, doplnil dovětkem, že "...k následku přispěl i poškozený".
8. Svá skutková zjištění popsal okresní soud v odůvodnění napadeného usnesení tak, že se na nehodovém ději podíleli oba účastníci a oba porušili své zákonné povinnosti. Stěžovatel porušil povinnost věnovat se plně řízení vozidla, sledovat situaci v provozu a přizpůsobit při objíždění pracovních strojů rychlost konkrétním okolnostem, ve spojení s obecnou prevenční povinností. Poškozený nedbal náležité opatrnosti, nebyl pozorný při šikmém přecházení vozovky mimo přechod, a tedy rovněž zanedbal obecnou prevenční povinnost. Protože na vznik následku mělo vliv více příčin, bylo namístě věc postoupit správnímu orgánu, který při rozhodování, zda byl spáchán dopravní přestupek, může také aplikovat princip omezené důvěry v dopravě. Podle Ústavního soudu v napadeném usnesení okresní soud srozumitelně vysvětlil, proč nejde podle jeho závěru o přečin, a zároveň i to, že by mohl být spáchán přestupek.
9. Právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) představuje záruku, že o věci účastníka řízení bude rozhodovat nezávislý a nestranný soud na základě předem stanovených pravidel. Toto právo nezaručuje, že rozhodnutí soudu bude odpovídat očekávání účastníka řízení. Postoupení věci správnímu orgánu je procesní postup, který může obecný soud v trestním řízení zvolit, dospěje-li k závěru, že okolnosti případu vylučují rozhodovat o trestném činu, ale nejsou dostatečné ani pro zproštění obžaloby.
10. K posouzení míry možného zásahu lze odkázat i na stěžovatelem citované usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu č. j. 15 Tdo 1474/2018-43, podle něhož je kasace usnesení o postoupení věci jinému orgánu jen pro nesprávný popis skutku formální krok, protože při dalším rozhodování soudu by nemohla nastat změna vlastního řešení projednávané věci, spočívající v postoupení věci jinému orgánu, a nové rozhodnutí by jen promítlo skutkové závěry obsažené v odůvodnění napadeného usnesení. Taková formální náprava, která by na postavení obviněného neměla žádný vliv, neodůvodňuje zrušení pravomocného rozhodnutí, a proto "bylo upřednostněno hledisko materiálního posuzování významu zjištěné vady a zájem na stabilitě pravomocných soudních rozhodnutí před nápravou ryze formální vady, jejíž odstraňování by bylo možno označit za projev přepjatého formalismu."
11. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
12. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti nevyhověl a věc rozhodl mimo pořadí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2023
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu