Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti L. N., zastoupené Mgr. Janem Hartmanem, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 74, Kolín, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2025 č. j. 101 Co 90/2025-621 a usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 17. 2. 2025 č. j. 0 P 178/2024-541, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kolíně jako účastníků řízení a E. H., a nezletilé N. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Před Okresním soudem v Kolíně probíhá několik řízení týkajících se nezletilé vedlejší účastnice (narozené v říjnu 2022), dcery stěžovatelky a vedlejšího účastníka. V rámci řízení o stěžovatelčině návrhu na rozhodnutí o změně bydliště nezletilé bylo v listopadu 2024 vydáno předběžné opatření na návrh vedlejšího účastníka. Tím bylo stěžovatelce uloženo strpět bydliště nezletilé na původní adrese, respektive v okruhu cca 20 km od původního bydliště. Stěžovatelka v únoru 2025 navrhla zrušení tohoto předběžného opatření, což Okresní soud v Kolíně napadeným rozhodnutím zamítl. Krajský soud v Praze toto rozhodnutí potvrdil rovněž napadeným rozhodnutím. Nyní se stěžovatelka domáhá zrušení těchto soudních rozhodnutí s tvrzením o zásahu do svých ústavně zaručených práv podle čl. 14 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Okresní soud v napadeném usnesení shrnul, že předběžné opatření bylo zdůvodněno tím, že matka přes nesouhlas otce změnila bydliště nezletilé ze S. do V., čímž se domácnosti rodičů vzdálily z cca 15 km na cca 250 km. Smyslem předběžného opatření bylo zamezit zpřetrhání vazeb mezi nezletilou a otcem a zabránit tomu, aby si nezletilá začala zvykat na novém místě. Okresní soud neshledal mimořádné okolnosti, pro které by měl dočasně schválit změnu bydliště. Skutkový stav, z něhož okresní soud nyní vyšel, může být na konci řízení ve věci samé odlišný. Posouzení toho, proč otec o styk s nezletilou neprojevoval dříve takový zájem jako v současné době, kdy je styk častější, bude mít své místo při rozhodování ve věci samé, stejně jako hodnocení postoje otce k řešení situace matky. Vzdálenost bydlišť ale styk otce s nezletilou omezuje a v případě onemocnění matky či nezletilé dokonce vylučuje, má také vliv na udržování vztahů nezletilé s otcovou rodinou. Stěžovatelčinu situaci okresní soud považoval i za důsledek jejího vlastního jednání. Stěžovatelka už vedlejšího účastníka od srpna do října 2024 nekontaktovala a nekonfrontovala ho s tím, že je možné, že se odstěhuje. Informovala ho až v době, kdy měla vyhlédnuté bydlení. O přeložení u svého zaměstnavatele požádala až po nařízení předběžného opatření. Po stěžovatelce bylo možné požadovat, aby si dočasně našla zaměstnání v původním místě bydliště, případně mohla být část stěžovatelčina úvazku pokryta vedle dětské skupiny také výpomocí její matky, která za ní dle výslechu stěžovatelky často jezdila a zůstávala i několik dní.
3. Krajský soud v potvrzujícím napadeném usnesení shledal, že nadále trvají důvody, pro které bylo předběžné opatření nařízeno. Mezi rodiči není shoda, zda má být bydliště nezletilé změněno; ve věci samé nebylo dosud rozhodnuto. Nedošlo ani k významné změně okolností. Na předběžné opatření nemá vliv, že byl jiným předběžným opatřením zatímně upraven styk otce s nezletilou. To řeší konkrétní způsob kontaktu s rodičem, zatímco přezkoumávané předběžné opatření a probíhající řízení se týkají místa, kde bude nezletilá fakticky žít. I nadále je v nejlepším zájmu nezletilé, aby do skončení řízení žila v určitém okruhu od místa dosavadního bydliště a zachovala si vztah k otci i k dosavadnímu těžišti svého života. Stěžovatelčin návrh na zrušení předběžného opatření směřuje k úpravě, která je předmětem vlastního meritorního rozhodování, jehož výsledek nemůže krajský soud předvídat.
4. Stěžovatelka s napadenými rozhodnutím nesouhlasí, protože jsou dle ní v rozporu s její svobodou pohybu a pobytu (konkrétně s právem na svobodnou volbu bydliště) a s jejím právem na spravedlivý proces. Napadená rozhodnutí podle ní neodpovídají takovému uspořádání poměrů, které by bylo v nejlepším zájmu nezletilé a zároveň by v co nejvyšší míře šetřilo práva obou rodičů. Faktický dopad do jejího života je tak zásadní, že se stěžovatelka rozhodla bránit již v této fázi řízení. Obecné soudy se tímto dopadem nijak nezabývaly, přestože stěžovatelka poukazovala na usnesení
sp. zn. III. ÚS 265/23
, dle něhož pravidla určování místa bydliště dítěte nelze vykládat tak, aby absolutně omezila svobodu pohybu primárně pečujícího rodiče a živitele dítěte velmi útlého věku. Stěžovatelka popisuje, že se po rodičovské dovolené z finančních důvodů potřebovala k 1. 1. 2025 vrátit do zaměstnání. Když situaci začala půl roku dopředu řešit, otec nezletilé jí nabídl pomoc maximálně dvakrát za měsíc, ale neměl zájem se do péče zapojit v rozsahu, který by jí umožnil návrat do zaměstnání (stěžovatelka jako policistka slouží 24hodinnové směny šestkrát až osmkrát za měsíc). To se nezměnilo, ani když vedlejšího účastníka požádala o souhlas se změnou bydliště nezletilé v říjnu 2024. Dětské skupiny ani placené hlídání by stěžovatelce časově neumožnily ani poloviční úvazek. Současně se stěžovatelka potýkala s nevyhovujícím stavem domu, proto se rozhodla přestěhovat blíže ke své matce do místa, odkud pochází. Zaměstnavatel jí nabídl výkon služby v Z. za obdobných podmínek, které měla dříve v P. Důvody předběžného opatření podle stěžovatelky již netrvají, protože po přestěhování probíhá styk nezletilé s otcem častěji. Kdyby stěžovatelka vyhověla předběžnému opatření, styk by probíhal identicky. Obecné soudy podle ní chybně předpokládají, že k zachování vazeb nezletilé k otci je třeba blízkost bydlišť rodičů.
5. Všechny procesní předpoklady k projednání ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní soud ji posoudil jako zjevně neopodstatněnou, a to z následujících důvodů.
6. Ústavní soud v rodinněprávních věcech vychází z toho, že rozhodování o těchto citlivých otázkách musí být především doménou obecných soudů, které se znalostí spisu, vývoje rodinné situace a díky kontaktu s účastníky řízení mohou mnohem lépe proniknout do mnohdy spletité a těžko řešitelné situace a učinit rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí, ale současně bude účastníky považováno za spravedlivé (nález
sp. zn. I. ÚS 1708/14
, bod 24, obdobně též usnesení
sp. zn. III. ÚS 926/24
, body 10-11).
7. Nynější věc se nadto týká rozhodnutí o předběžném opatření (o jehož zrušení stěžovatelka před obecnými soudy usilovala), k nimž Ústavní soud přistupuje obzvláště zdrženlivě. U rozhodnutí zatímní povahy Ústavní soud vstupuje do sféry obecných soudů jen v případech, že jsou napadená rozhodnutí založena na libovůli nebo jinak excesivně zasahují do základních práv účastníků řízení (srov. nález
sp. zn. III. ÚS 1858/24
, body 18 až 19, nebo usnesení
sp. zn. IV. ÚS 654/25
, bod 7). Stěžovatelka sice v ústavní stížnosti právě tyto důvody tvrdí, Ústavní soud je ale v nynější věci nespatřuje.
8. Pro Ústavní soud je totiž podstatné, že obecné soudy rozhodovaly v situaci, kdy stěžovatelka bydliště nezletilé už protiprávně změnila. Určení místa bydliště je součástí rodičovské odpovědnosti, kterou sdílí oba rodiče (§ 858 občanského zákoníku, srov. také nález
sp. zn. I. ÚS 3399/23
, bod 27, usnesení
sp. zn. I. ÚS 955/15
, bod 22, nebo usnesení
sp. zn. III. ÚS 265/23
, bod 13). Posledně zmíněné usnesení, na které odkázala stěžovatelka, se týká poněkud odlišné situace, ač s jeho obecnými východisky lze souhlasit. I drobné rozdíly přitom mohou v rodinněprávních věcech hrát podstatnou roli v hledání vhodného uspořádání pro konkrétní rodinu se všemi jejími specifiky a historií. V odkazované věci obecné soudy nepřistoupily k vydání předběžného opatření, protože dospěly ke skutkovému závěru, že mezi rodiči neexistovala shoda ohledně obvyklého pobytu v místě, které chtěl otec určit jako bydliště dítěte, a matka s dítětem v době zahájení řízení již rok bydlela v jiném místě. Ústavní soud ve zmíněném usnesení tato rozhodnutí neshledal svévolnými.
9. V nynější věci obecné soudy přezkoumatelně a přiléhavě zdůvodnily, že trvání předběžného opatření je zatím namístě: jednak kvůli větší flexibilitě setkávání nezletilé s otcem i s rodinou z jeho strany, jednak kvůli riziku, že si nezletilá do doby rozhodnutí soudu na matkou nastavené uspořádání zvykne. Vypořádaly se i se stěžejní námitkou stěžovatelky, že ke styku s otcem dochází nyní častěji. Za skutkových okolností nynější věci nemá Ústavní soud důvod napadená rozhodnutí přehodnocovat. Plně totiž odpovídají tomu, že uspořádání vztahů nastavené či naopak nenastavené předběžným opatřením (čehož se domáhá stěžovatelka) může být s ohledem na zájem dítěte později komplikované v budoucnu změnit (nález
sp. zn. I. ÚS 3399/23
, body 24 a násl., a usnesení
sp. zn. IV. ÚS 654/25
, bod 9).
10. Obstojí rovněž závěry obecných soudů, že rozhodnutí o předběžném opatření nemá prejudikovat rozhodnutí ve věci samé a stěžovatelka k nastalé situaci sama přispěla. Ačkoliv se poté, co nezískala souhlas vedlejšího účastníka se změnou bydliště nezletilé, obrátila stěžovatelka na soud s návrhem na zahájení řízení o této otázce, už nevyčkala rozhodnutí ve věci samé. Ústavní soud její složité situaci při kloubení rodičovství a práce plně rozumí, ale všechny stěžovatelkou tvrzené okolnosti budou hrát roli ve věci samé při rozhodnutí o budoucím místě bydliště nezletilé. Naznala-li stěžovatelka koncem roku 2024, že je její pracovní a osobní situace natolik naléhavá, mohla svůj návrh na zahájení řízení spojit s návrhem na vydání předběžného opatření a při té příležitosti tvrdit důvody pro co nejvčasnější změnu bydliště nezletilé tak, aby to lépe vyhovovalo její situaci.
11. Ústavní soud shrnuje, že neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl stěžovatelčinu ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2025
Tomáš Langášek, v. r.
předseda senátu