Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Zdeňka Hudlera, zastoupeného Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou se sídlem Veverkova 2707/1, Plzeň, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2025 č. j. 23 Co 85/2025-429 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. září 2024 č. j. 64 C 80/2018-331, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení a Generali Česká pojišťovna a. s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel žaloval vedlejší účastnici o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného plnění. Obecné soudy se primárně zabývaly otázkou, zda škodní událost byla způsobena pojistným nebezpečím, na které pamatovala pojistná smlouva. Předmětem sporu především bylo, zda ke škodní události přispěl úder blesku.
2. Obvodní soud pro Prahu 1 žalobu stěžovatele zamítl. Dospěl k závěru, že ke škodě nedošlo žádnou nahodilou událostí, kterou by pojištění krylo. Po vypracování několika znaleckých posudků, jakož i po konfrontaci dvou znalců, se obvodní soud přiklonil k závěrům znalce Kutáče, který vyvrátil závěry znalce Vacka.
3. Stěžovatel se proti rozsudku obvodního soudu odvolal; zejména tvrdil, že občanský soudní řád stanoví závaznou posloupnost kroků, podle kterých má soud přisuzovat váhu jednotlivým znaleckým posudkům. Městský soud však uvedl, že tyto námitky jsou bezpředmětné. Obvodní soud postupoval zcela v souladu s § 127 odst. 2 o. s. ř. a podle zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.).
4. Stěžovatel podává proti oběma rozhodnutím obecných soudů ústavní stížnost, ve které znovu předkládá své odvolací námitky. Soudy měly podle stěžovatele vycházet ze znaleckého posudku znalce Vacka, který pro něj byl příznivý. Jednalo se o revizní posudek, tedy "superposudek". Posudek znalce Kutáče byl vyhotoven pouze na základě jednostranného zadání vedlejší účastnice. Stěžovatel namítá, že nalézací soudy nerespektovaly hierarchii znaleckých posudků. Tímto postupem zasáhly do práva na legitimní očekávání stěžovatele, který vycházel z toho, že reviznímu posudku bude přisouzena vyšší váha při hodnocení důkazů než posudkům ostatním. Soudy rovněž porušily právo stěžovatele vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V případě usnesení Ústavního soudu o zjevné neopodstatněnosti přitom postačí, je-li stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
6. Stěžovatel Ústavnímu soudu nepředložil žádné relevantní tvrzení o porušení jeho základních práv. Ústavní stížnost pouze opakuje námitky v rovině hodnocení důkazů, které jsou v pravém slova smyslu zjevně neopodstatněné, a které již byly bez výjimky vypořádány odvolacím soudem. Ten stěžovateli jasně vysvětlil, že obvodní soud není povinen řídit se jakoukoli "hierarchií posudků". Pokud při konfrontaci závěrů obou znalců dospěl obvodní soud k tomu, že závěry jednoho z nich vyvrací závěry druhého z nich, je taková úvaha zcela standardním projevem volného (a nijak nelogického) hodnocení důkazů.
7. Stěžovatelem žalovaná částka je navíc bagatelní, jelikož nepřevyšuje 50 000 Kč. Ústavní soud přitom setrvale zdůrazňuje, že obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o bagatelních částkách. Taková rozhodnutí zásadně nemohou založit porušení základních práv a svobod, s výjimkou případů extrémních vybočení z rámce ústavnosti (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2393/24 , bod 7; I. ÚS 475/25, bod 6). Nic takového Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
8. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu