Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti K. H., zastoupeného advokátem Mgr. Luďkem Voigtem, LL.M., sídlem Hlavní 241, Svinařov, proti výroku IV usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 49 Co 153/2025-2090 ze dne 17. září 2025, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a I. H. a nezl. E. H., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného výroku s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo a právo nezletilé vedlejší účastnice na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny, na ochranu rodičovství a rodiny podle čl. 32 odst. 1 Listiny a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K tomu mělo dojít tím, že soud upravil styk stěžovatele s nezletilou v nedostatečném rozsahu.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, Městský soud v Brně rozsudkem č. j. 127 P 51/2018-1714 ze dne 21. 3. 2024 rozhodoval o péči a úpravě styku rodičů s jejich dvěma nezletilými dětmi. Rozhodl tak, že nezletilého svěřil do péče stěžovatele, nezletilou do péče matky (vedlejší účastnice). Styk upravil mimo jiné tak, že matka je oprávněna stýkat se s nezletilým každý sudý týden v sobotu od 9.00 do 17.00 a stěžovatel s nezletilou každý lichý týden od pátku 17.00 do soboty 17.00. Krajský soud v Brně pak prvostupňové rozhodnutí rozsudkem č. j. 49 Co 153/2025-2090 ze dne 17. 9. 2025 změnil tak, že schválil dohodu rodičů, že matka je oprávněna stýkat se s nezletilým každý sudý týden v neděli od 9.00 do 19.00 a dále napadeným výrokem IV mimo jiné rozhodl, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilou každý sudý týden v sobotu od 9.00 do 19.00.
3. S takto stanoveným rozsahem styku stěžovatel nesouhlasí a tvrdí, že stěžovatele pod různými záminkami prakticky odstraňuje ze života nezletilé. Soudy podle stěžovatele rozhodly na základě znaleckých posudků, jejichž subjektivní závěry stěžovatel odmítá a které považuje za vnitřně rozporné. Za absurdní stěžovatel považuje, že žádná ze znalkyň neměla oprávnění k vypracování znaleckého posudku ze soudem vyžádaného oboru psychologie, neboť jsou jmenovány pouze v oboru Kultura a školství. Stěžovatel závěrem ústavní stížnosti avizoval, že ji doplní do 15 dnů.
4. Ústavní soud podotýká, že jak ve své judikatuře opakovaně a dlouhodobě zdůrazňuje, zákonem stanovenou dvouměsíční lhůtu považuje za plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti, a její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování či odstraňování vad by tudíž mělo být výjimečné a odůvodněné zásadními důvody (z mnoha viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2805/25
ze dne 11. 11. 2025 či
sp. zn. III. ÚS 4100/16
ze dne 31. 1. 2017). Ústavní soud zároveň nemá povinnost vyzývat stěžovatele k doplnění ústavních stížností, nevykazují-li vady (viz usnesení sp. zn. Pl. ÚS 12/25
ze dne 25. 6. 2025).
5. Stěžovatel, který podal projednatelnou ústavní stížnost ke konci dvouměsíční lhůty (a více než čtyři měsíce po vydání napadeného rozsudku) prostřednictvím stejného advokáta, jenž jej zastupoval v řízení před obecnými soudy, jako důvod prodloužení lhůty pro doplnění ústavní stížnosti uvedl toliko "velký rozsah spisu". To Ústavní soud za zásadní důvod pro výjimečné prodlužování řízení považovat bez dalšího nemůže, a to tím spíše ve věci týkající se péče a styku s nezletilými, u kterých je zájem na určité jistotě a stabilitě výchovných poměrů. Ústavní soud proto na další doplňování ústavní stížnosti nečekal.
6. K napadenému výroku pak lze uvést, že je velmi podrobně a zároveň přesvědčivě odůvodněný, když krajský soud vyšel z poněkud specifické rodinné situace, která vyústila v potřebu úpravy péče a styku tak, že nezletilá tráví většinu času s matkou a nezletilý se stěžovatelem. Jelikož odvolací soud reagoval i na námitku týkající se znalců, Ústavní soud neshledává důvod do této rodinné věci, v níž byly zohledněny zejména zájmy a přání nezletilých, z pohledu soudního orgánu ochrany ústavnosti zasahovat.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. ledna 2026
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu