Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Tomáše Langáška o ústavní stížnosti M. Š., zastoupeného advokátem Mgr. Jakubem Houžvicem, sídlem Štefánikova 1347, Mladá Boleslav, proti příkazu k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému Okresním soudem v Mladé Boleslavi č. j. 3 Nt 203/2024-7 ze dne 9. května 2024, příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému Okresním soudem v Mladé Boleslavi č. j. 3 Nt 203/2024-10 ze dne 9. května 2024, příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému Okresním soudem v Mladé Boleslavi č. j. 3 Nt 203/2024-13 ze dne 9. května 2024 a zásahu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, spočívajícího v provedení prohlídek a zabavení věcí, za účasti Okresního soudu v Mladé Boleslavi a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality jako účastníků řízení a Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených příkazů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho práva, aby státní moc byla uplatňována jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví, podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, práva na soukromí podle čl. 10 odst. 2 Listiny, práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a práva na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny. Stěžovatel dále navrhuje, aby Ústavní soud Policii České republiky zakázal pokračovat v porušování základních práv stěžovatele a přikázal jí obnovit stav před porušením tím, že vydá věci zabavené při prohlídkách, které byly provedeny na základě napadených příkazů dne 14. 5. 2024.
2. Z ústavní stížnosti se podává, že vedlejší účastník podal Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi návrhy na vydání příkazů k prohlídce rodinného domu užívaného stěžovatelem, přilehlých pozemků a stěžovatelova automobilu. Návrh byl podán v rámci prověřování pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, k němuž mělo dojít stručně řečeno obchodováním s falzifikáty starožitných mincí a cihel z drahých kovů. Stěžovatel byl jednou z osob podezřelých z podílení se na uvedené trestné činnosti.
3. Okresní soud napadenými příkazy návrhům vedlejšího účastníka vyhověl. Po přezkoumání trestního spisu okresní soud konstatoval, že trestní řízení je vedeno důvodně, v návrzích prezentované okolnosti mají oporu ve spisovém materiálu a zakládají důvodné podezření, že se skutek stal a má znaky dotčeného trestného činu, přičemž existuje důvodné podezření i ve vztahu ke konkrétním osobám. Z dosud zjištěných okolností jakož i z povahy trestné činnosti zároveň podle okresního soudu vyplývalo důvodné podezření, že se v místech, jejichž prohlídka je navrhována, nacházejí věci důležité pro trestní řízení, zejména důkazní prostředky.
4. Dále okresní soud shledal, že obstarání důkazů nelze dosáhnout jinak a že jde o úkon, jehož provedení nelze odložit do doby po zahájení trestního stíhání, neboť hrozí, že by podezřelý důkazy odstranil nebo zničil, a zároveň jde o důkazy, které mohou být podkladem právě pro rozhodnutí, zda bude trestní stíhání zahájeno. Provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků přitom nejde z povahy věci opakovat.
5. Prohlídky na základě napadených příkazů proběhly dne 14. 5. 2024 a byly během nich vydány věci, jejichž vrácení se stěžovatel ústavní stížností domáhá.
6. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že ačkoli byly příkazy vydány v souvislosti se zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, stěžovatel posléze nebyl z žádného takového trestného činu obviněn. Stěžovatelův výslech v postavení zadrženého směřoval zcela mimo rámec zločinu podvodu a obvinění, které bylo stěžovateli v den prohlídek sděleno, se také týkalo úplně jiných trestných činů. Podle stěžovatele tak policejní orgán a vedlejší účastník při podání návrhu na vydání příkazů oklamaly soud.
7. Dále stěžovatel uvádí, že orgány činné v trestním řízení mají postupovat v souladu se zásadou přiměřenosti a upřednostňovat co nejmírnější prostředky pro dosažení účelu trestního řízení. Před nařízením domovní prohlídky tak má být osoba, která má věc u sebe, vyzvána k vydání věci, poté jí může být věc odňata a až následně může být nařízena domovní prohlídka. Tak tomu nyní nebylo, ačkoli stěžovatel s policejním orgánem plně spolupracoval.
8. Další pochybení stěžovatel spatřuje v tom, že v napadených příkazech se neuvádí, že by prohlídky byly neodkladné a neopakovatelné, natožpak z jakého důvodu by tomu tak mělo být. Stěžovatel upozorňuje, že ačkoli byly příkazy vydány 9. 5. 2024, k prohlídkám došlo až 14. 5. 2024, zjevně tedy nešlo o neodkladný úkon.
9. Stěžovatel konečně poukazuje i na pochybení, k nimž mělo dojít v samotném průběhu prohlídek - stěžovatel nebyl před prohlídkou vyslechnut, nebyla mu dána možnost, aby k prohlídce došlo dobrovolně, policejní orgán stěžovateli ani neumožnil dobrovolně vydat požadované věci, a nadto místo věcí, které podle příkazu zajistit měl, zajistil věci, které s údajným trestným činem, pro který měly být prohlídky provedeny, nekorespondují.
10. V části mířící proti napadeným příkazům je ústavní stížnost přípustná, leč zjevně neopodstatněná.
11. Ústavní soud na tomto místě připomíná závěry své ustálené judikatury, podle kterých je jakýkoli jeho zásah do probíhajícího trestního řízení namístě pouze ve zcela výjimečných případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, jež může založit vady dosahující ústavněprávní intenzity, které nelze ani v následujících fázích trestního řízení odstranit či zhojit (z mnoha viz např. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 1868/23
ze dne 14. 5. 2023).
12. U příkazů k prohlídce nadto nelze odhlédnout od toho, že soud je při jejich vydávání obvykle omezen časovým hlediskem běžícího trestního řízení [srov. nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 515/12
ze dne 16. 5. 2012 (N 106/65 SbNU 451)] a neúplností dostupných informací [srov. nález Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 2227/12
ze dne 14. 11. 2012 (N 189/67 SbNU 271)]. Nadměrná formalizace počáteční etapy vyšetřování může neúměrně komplikovat postup a dosažení cíle trestního řízení, a proto absence podrobného odůvodnění bez dalšího neznamená, že by napadený příkaz byl vadný, lze-li při jeho následné kontrole a po zvážení všech souvislostí ověřit naplnění zákonných důvodů pro nařízení daného úkonu [viz nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 4183/12
ze dne 24. 7. 2013 (N 131/70 SbNU 211)]. Na příkazy k prohlídkám tedy nejsou kladeny takové nároky jako na jiná soudní rozhodnutí.
13. S přihlédnutím k právě uvedenému důvody pro kasační zásah Ústavního soudu v posuzované věci dány nejsou. Soud přesně specifikoval místa výkonu prohlídek a podrobně popsal trestnou činnost, v souvislosti s níž má k prohlídkám dojít, jakož i roli, jakou v ní měl stěžovatel sehrát. V příkazech je také uvedeno, typově jaké věci orgány činné v trestním řízení hledají, a vyplývá z nich i spojitost prohledávaných prostor s prověřovanou trestnou činností. Stěžovatel sice namítá, že jedna ze soudem zmíněných věcí nemá s prošetřovanou činností nic společného, není ovšem na Ústavním soudu, aby možný vztah každé v příkazech zmíněné věci s prošetřovanou činností do detailu zkoumal - výpis věcí potenciálně důležitých pro trestní řízení, které by se dle příkazu k prohlídce mohly v místě prohlídky nacházet, je spíše orientační a pro policejní orgán není závazný (policejní orgán pochopitelně není povinen tyto věci zajistit); pokud by skutečně v rámci prohlídek policejní orgán zajistil jakoukoli věc v rozporu se zákonem, bylo by to primárně řešitelné prostředky zmíněnými v bodě 20 tohoto usnesení.
14. Oproti stěžovateli má Ústavní soud dále za to, že dostatečně odůvodněn je i závěr soudu o neodkladnosti, resp. neopakovatelnosti prohlídek. Okresní soud sice tato slova ("neodkladný" a "neopakovatelný") přímo nepoužil, výslovně však uvedl, že jde o úkon, jehož výkon nelze odložit do doby po zahájení trestního stíhání, neboť hrozí, že by podezřelý důkaz odstranil nebo zničil a jde o získání důkazů, které mohou být podkladem právě pro rozhodnutí, zda bude zahájeno trestní stíhání. Takové vysvětlení odpovídá okolnostem posuzované věci a je v judikatuře Ústavního soudu obecně považováno za dostatečné (viz např. usnesení
sp. zn. II. ÚS 646/24
ze dne 17. 4. 2024 či usnesení
sp. zn. I. ÚS 384/21
ze dne 23. 3. 2021). Naopak to, že k prohlídkám došlo pár dní po vydání napadených příkazů, jak na to poukazuje stěžovatel, povahu neodkladnosti úkonu nijak nezpochybňuje.
15. Neústavnost napadených příkazů pak nelze dovozovat ani z toho, že stěžovatel nebyl následně obviněn ze spáchání trestné činnosti, v souvislosti s níž k vydání příkazů došlo. Následné zahájení trestního stíhání není nezbytnou podmínkou vydání příkazů k prohlídce (viz např. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 379/21
ze dne 24. 8. 2021), a jak už ostatně bylo řečeno, právě informace získané během prohlídek mohou pomoci při rozhodování, zda trestní stíhání zahájit, či nikoli.
16. Stěžovatel z toho, že proti němu nebylo zahájeno trestní stíhání pro zločin podvodu, usuzuje, že orgány činné v trestním řízení od začátku sledovaly jiný než navenek prezentovaný záměr, a dokonce že policejní orgán či státní zástupce "oklamávají" příslušný soud i stěžovatele. Pokud by tomu tak bylo, byl by to opět důvod pro použití institutů, o kterých Ústavní soud hovoří v bodě 20 tohoto usnesení. Lze navíc dodat, že Ústavnímu soudu prezentované okolnosti věci takovému závěru neodpovídají. Skutečnosti svědčící o možném spáchání zločinu podvodu jsou v příkazech popsány podrobně a přesvědčivě a při prohlídkách byly skutečně nalezeny věci, které by typově mohly odpovídat v příkaze popsanému skutku (mince, tavící pec na kov).
17. Jde-li konečně o otázku, zda nemohly být místo příkazů k prohlídce zvoleny mírnější prostředky, tak pokud by byl stěžovatel ještě před vydáním příkazů vyzván k vydání věcí, byla by tím poněkud popřena výše Ústavním soudem akceptovaná obava orgánů činných v trestním řízení, že by mohlo dojít k odstranění nebo zničení důkazů. Odlišnou otázkou je, zda stěžovatel byl či měl být vyzván policejním orgánem k dobrovolnému vydání věcí před samotným vykonáním prohlídky, to jde již však nad rámec posouzení ústavnosti napadených příkazů.
18. V části, v níž stěžovatel brojí proti postupu policejního orgánu (jakožto jiného zásahu orgánu veřejné moci) a požaduje, aby Ústavní soud přikázal nepokračovat v porušování práv stěžovatele a nařídil vrácení věcí, je ústavní stížnost nepřípustná.
19. Jednou z podmínek přípustnosti ústavní stížnosti je řádné vyčerpání veškerých dostupných zákonných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V souladu s tím dává Ústavní soud v recentní judikatuře najevo, že stěžovatelé brojící ústavní stížností proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci v podobě tvrzeného porušení ústavně zaručených práv v souvislosti s prováděním domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků musejí před jejím podáním zásadně vyčerpat prostředky ochrany, jež jim poskytuje trestní řád a zákon o státním zastupitelství (viz např. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 851/24
ze dne 17. 7. 2024 či
sp. zn. III. ÚS 1944/18
ze dne 30. 10. 2018).
20. Z ústavní stížnosti se přitom nepodává, že by stěžovatel žádal přezkoumání postupu policejního orgánu podle § 157a trestního řádu a že by podal podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona o státním zastupitelství (srov. i možnosti ochrany nastíněné v usnesení Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 2034/16
ze dne 31. 5. 2017). V tomto rozsahu tedy stěžovatel nevyčerpal všechny dostupné prostředky ochrany práv, což má za následek částečně odmítnutí ústavní stížnosti jako nepřípustné. Stěžovatel ostatně svůj návrh, aby mu byly věci vráceny, odůvodňuje primárně právě neústavností příkazů. Přitom pokud by byly příkazy neústavní, při prohlídkách zabavené věci by musely být bez dalšího vráceny. K takovému závěru však Ústavní soud, jak je uvedeno výše, nedospěl.
21. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou a zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. srpna 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu