Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Ing. Ladislava Bodnára, zastoupeného Mgr. Bc. Ladislavem Bodnárem, advokátem se sídlem Pod Tratí 275, Hrádek, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2025 č. j. 39 Co 64/2025-250, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Ing. Barbory Botkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel (jako nájemce) vedl před obecnými soudy spor s vedlejší účastnicí (jako pronajímatelkou) o vypořádání nároků po skončení nájmu domu v září 2022. Nyní se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku odvolacího soudu s tvrzením o porušení čl. 2 odst. 3, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR.
2. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 18. 11. 2024 č. j. 59 C 167/2024-181 zčásti vyhověl žalobě stěžovatele a uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit mu: a. částku 50 000 Kč (odpovídající složené jistotě při uzavření nájemní smlouvy v roce 2011) s úrokem a s úrokem z prodlení, b. částku 23 302 Kč (odpovídající výši přeplatku na měsíčních zálohových platbách na služby od června 2019 do října 2022) s úrokem z prodlení, c. částku 82 150 Kč (odpovídající smluvním pokutám za porušení povinnosti vystavit pravidelná vyúčtování služeb) s úrokem z prodlení a d. částku 2 723 Kč (odpovídající povinnosti vedlejší účastnice jako pronajímatelky podílet se na opravě chladničky v domě) s úrokem z prodlení. Dále uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení. Žalobu naopak zamítl v části zbylých požadovaných úroků z částky 50 000 Kč. Obvodní soud vyšel z toho, že vedlejší účastnice stěžovateli i přes jeho výzvu nevrátila složenou jistotu a dostala se tím do prodlení. S vedlejší účastnicí se sice obvodní soud ztotožnil v tom, že se právo na vystavení vyúčtování služeb promlčuje, ale vedlejší účastnice tuto povinnost na výzvu stěžovatele (částečně za výše uvedené období) dobrovolně splnila, čímž vytvořila stěžovatelův nárok na úhradu přeplatku, který se stal splatným na základě ujednání v nájemní smlouvě. Také s touto úhradou se dostala do prodlení. Přestože nárok na vystavení některých vyúčtování je již promlčen, přiznal obvodní soud stěžovateli smluvní pokutu za vyúčtování za období od srpna 2017 do července 2021, která nebyla řádně vystavena, neboť toto právo se promlčuje samostatně. Důvodným obvodní soud shledal i nárok stěžovatele na proplacení faktury na opravu chladničky. Naopak pohledávky vedlejší účastnice, které uplatnila (za vymalování domu, kultivaci zahrady, opravy podlahy, pořízení nového ovladače a nové vany) a chtěla započíst, považoval obvodní soud za značně nejisté, stěžovatel proti nim vznesl relevantní argumenty a ke zjištění jejich oprávněnosti by muselo být prováděno rozsáhlé dokazování.
3. Městský soud v Praze k odvolání obou účastníků napadeným rozsudkem zčásti rozsudek obvodního soudu potvrdil (ohledně d. nákladů na opravu chladničky), zčásti jej změnil tak, že žalobu zamítl (ohledně b. přeplatku z vyúčtování služeb), a ve zbytku jej zrušil a vrátil věc obvodnímu soudu k dalšímu řízení (ohledně a. jistoty a c. smluvní pokuty za nepředložená vyúčtování). Zdůvodnil, že jistota sloužila podle ujednání účastníků v nájemní smlouvě také jako záruka na odstranění škod na předmětu nájmu nebo jeho vybavení a mohla být vrácena stěžovateli jen v případě, že nebude mít vůči vedlejší účastnici dluhy. Tyto dluhy ale vedlejší účastnice v řízení tvrdila a prokazovala. Obvodní soud je proto bude muset posoudit. Městský soud ho dále zavázal znovu posoudit promlčení nároku na zaplacení smluvní pokuty za nevystavení vyúčtování. Dospěl totiž k závěru, že stěžovatel žádal zaplacení přeplatku předčasně, protože vyúčtování předložená vedlejší účastnicí nesplňují náležitosti podle zákona o službách ani zákona o účetnictví. Z toho důvodu je nelze považovat za řádná vyúčtování, tudíž dosud nenastala splatnost přeplatku.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti vytýká městskému soudu především to, že se zabýval náležitostmi vyúčtování služeb, přestože to v řízení ani jedna strana neučinila sporným. Judikatura, z níž městský soud vyšel, se týkala případů, ve kterých soudy zkoumaly vyúčtování z podnětu nájemců. Stěžovatel nové vyúčtování nepožadoval. Vedlejší účastnice před obvodním soudem namítala jen promlčení nároku na přeplatek a v odvolání už rozsudek obvodního soudu ve vztahu k přiznanému přeplatku nijak nezpochybňovala. Podle stěžovatele ani není logické, aby pronajímatelka sporovala vyúčtování, které sama stěžovateli předložila. Přesto v tomto rozsahu městský soud rozsudek obvodního soudu změnil a jeho žalobu zamítl. Tím porušil zásadu rovnosti účastníků řízení a své rozhodnutí učinil překvapivým. Vady, které městský soud na vyúčtování nalezl, jsou navíc ryze formální. Domáhal-li by se stěžovatel u vedlejší účastnice předložení nového řádného vyúčtování, vedlejší účastnice by mu předložila tatáž čísla jen s dalšími údaji. Stěžovatel se o tomto odlišném skutkovém a právním náhledu dozvěděl až při vyhlášení napadeného rozsudku. Za překvapivé stěžovatel označuje i zrušení části rozsudku obvodního soudu. Dále stěžovatel namítá, že městský soud neprováděl dokazování všemi listinami, které v napadeném rozsudku rekapituluje, a další vady průběhu jednání.
5. Ústavní soud se nejprve zabýval procesními předpoklady k projednání ústavní stížnosti. Stěžovatel se domáhá zrušení rozsudku, kterým byl zčásti zrušen rozsudek obvodního soudu, jenž v této části bude pokračovat v řízení o stěžovatelově žalobě. V této části je stěžovatelova ústavní stížnost nepřípustná, protože Ústavní soud nemůže přezkoumávat rozhodnutí, které v dané věci není konečné. V tomto rozsahu tudíž Ústavní soud nahlížel na ústavní stížnost jako na nepřípustnou podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Neshledal důvod ani pro vyslovení akademického výroku, jak po něm stěžovatel požaduje, ani pro postup podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Nic nenasvědčuje tomu, že by v řízení docházelo ke značným průtahům nebo že by věc podstatně přesahovala zájmy stěžovatele (jak bude zdůvodněno i níže).
6. Napadeným rozsudkem současně zčásti řízení před obecnými soudy pravomocně skončilo a není již proti němu možné podat další opravné prostředky. V tomto rozsahu jsou splněny všechny procesní předpoklady k projednání ústavní stížnosti. Ústavní soud ji však shledal zjevně neopodstatněnou. V případě rozhodnutí Ústavního soudu o zjevné neopodstatněnosti postačí, je-li stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
7. Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti a nikoliv běžné zákonnosti. K zásahu do činnosti obecných soudů přistupuje pouze v případě, že shledá porušení základních práv a svobod. Nyní projednávaná ústavní stížnost (v části, v níž ji Ústavní soud považoval za přípustnou) se týká plnění ve výši 23 302 Kč odpovídající žalobou požadovanému přeplatku na službách. Tato částka představuje tzv. bagatelní nárok. Přestože úprava řízení před Ústavním soudem pojem bagatelnosti nezná, lze přihlížet k hranicím, kterými zákonodárce pro civilní řízení bagatelnost vymezuje. Nepřipouští-li občanský soudní řád v současné době podat dovolání u sporů o částku nepřevyšující 50 000 Kč, nebylo jistě záměrem zákonodárce, aby roli další přezkumné instance plnil Ústavní soud (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 962/24 , bod 5, a
, bod 8).
8. Ve sporech o bagatelní nároky Ústavní soud posuzuje ústavní stížnosti bez dalšího jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové mimořádné okolnosti, které ji naopak v ústavní rovině významnou činí (viz např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 3502/20 nebo
). Při posuzování jednotlivých pochybení obecných soudů totiž Ústavní soud vychází z toho, že bagatelní částky již s ohledem na svoji výši nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny pro své obvykle nikoli významné faktické dopady na osobu stěžovatele. V nyní projednávané věci stěžovatel sice uvádí, že je pro něj žalovaná částka jako pro starobního důchodce podstatná. To Ústavní soud nerozporuje. Pořád jde ale o poměrně nízkou částku, u níž nelze uvažovat, že by představovala neúnosný intenzivní zásah do majetkové sféry stěžovatele.
9. Ústavněprávní relevanci by do stěžovatelova případu mohly vnést takové mimořádné okolnosti, které by nasvědčovaly zásadnímu významu nynější věci pro další rozhodovací činnost obecných soudů. Tedy například, kdyby nebyla určitá otázka Ústavním soudem dosud řešena a bylo by zřejmé, že může mít vliv na velké množství budoucích případů projednávaných před obecnými soudy, které mohou mít ústavněprávní význam. Nebo byla-li by judikatura v totožných či obdobných věcech nejednotná a vzniklý stav by s ohledem na zákonodárcem vyloučený přezkum obecnými soudy vyšších stupňů neústavním způsobem narušoval princip právní jistoty. Ani jedno v nyní projednávané věci nenastalo, naopak městský soud zdůvodnil své závěry odkazy na ustálenou judikaturu k přezkumu řádnosti vyúčtování služeb.
10. Jednotlivými stížnostními námitkami se proto Ústavní soud blíže nezabýval. Stěžovatelova argumentace ohledně smluvní pokuty a jejího promlčení jistě může být předmětem dalšího řízení před obvodním soudem. Stížnostní námitku tvrzeného rozporu písemného vyhotovení rozsudku a průběhu jednání městského soudu lze nicméně jednoduše vypořádat tím, že sám stěžovatel uvádí, že městský soud provedl k důkazu vyúčtování služeb (na jejichž hodnocení postavil stěžovatelem napadenou část rozsudku).
11. Ústavní soud shrnuje, že zčásti odmítl stěžovatelovu ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, protože neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Učinil tak mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. srpna 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu