Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2015 č. j. 7 As 50/2015-21 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 29. 1. 2015 č. j. 59 Af 179/2014-44, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Dne 14. 7. 2015 bylo Ústavnímu soudu doručeno písemné podání stěžovatelky, v němž žádá, aby Ústavní soud pro porušení práva na spravedlivý proces zrušil v záhlaví označená rozhodnutí soudů, a dále, aby "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky".
2. Podání stěžovatelky nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (ve smyslu § 34 a § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a pro řízení před Ústavním soudem nebyla stěžovatelka zastoupena advokátem (§ 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu).
3. Z evidence Ústavního soudu soudce zpravodaj zjistil, že stěžovatelka ke dni 14. 7. 2015 podala Ústavnímu soudu 56 různých návrhů, přičemž 43 z nich bylo již odmítnuto proto, že ani po opakujících se výzvách soudce zpravodaje nedošlo k odstranění vad návrhů. Je tedy zjevné, že stěžovatelka tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, ačkoliv byla Ústavním soudem opakovaně poučena, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a vyzývána k odstranění uvedeného nedostatku podání (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod
sp. zn. IV. ÚS 2056/11
,
sp. zn. II. ÚS 740/11
,
sp. zn. III. ÚS 452/11
,
sp. zn. II. ÚS 404/11
,
sp. zn. III. ÚS 340/11
,
sp. zn. IV. ÚS 1270/10
,
sp. zn. IV. ÚS 1836/10
,
sp. zn. III. ÚS 2371/10
,
IV. ÚS 29/08
a další).
4. Ústavní soud je toho názoru (který vyjádřil ve své judikatuře opakovaně, srov. kupř. usnesení ze dne 26. 1. 2006
sp. zn. III. ÚS 5/06
, ze dne 28. 4. 2009
sp. zn. I. ÚS 987/09
, ze dne 18. 5. 2010
sp. zn. II. ÚS 1361/10
, ze dne 18. 5. 2010
sp. zn. IV. ÚS 1273/10
, ze dne 29. 11. 2011 sp. zn. III ÚS 3359/11, ze dne 9. 2. 2015
sp. zn. IV. ÚS 92/15
a další), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly stěžovatelce objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
5. Ústavní soud tedy v daném případě vyšel z odůvodněného předpokladu, že stěžovatelka byla v okamžiku podání seznámena se všemi zákonem předvídanými požadavky na obsahové a formální náležitosti návrhu na zahájení řízení, a že vady ani v tomto řízení neodstraní, neboť tak v řízení o svých minulých návrzích zásadně nečinila ani na základě výzev soudce zpravodaje. Bylo by proto zcela bezúčelné, aby soudce zpravodaj v tomto řízení stěžovatelku opětovně marně vyzýval k odstranění vad podání.
6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podání mimo ústní jednání za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudcem zpravodajem odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. 7. 2015
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj