Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele T. V., zastoupeného Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem v Plzni, Purkyňova 3032/15, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 11 To 59/2023-5033 ze dne 17. července 2023 a usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 4 T 3/2023-5001 ze dne 1. června 2023, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Plzni, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") rozhodl v hlavním líčení tak, že stěžovatele ponechal ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu (I) a zamítl jeho žádost o propuštění z vazby, nepřijal jeho písemný slib, záruku třetí osoby ani návrh na stanovení probačního dohledu (II). Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") v neveřejném zasedání stížnost stěžovatele zamítl.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
3. Podle stěžovatele se v průběhu řízení před soudem oslabilo podezření, na jehož základě byl stíhán vazebně, a ani výpověď spoluobžalovaných jej neusvědčuje. Indicie svědčící proti stěžovateli jsou pochybné relevance a podnik, v němž měl stěžovatel provozovat trestnou činnost, je uzavřen. Stěžovatel tvrdí, že důvody vazby jako opatření nezbytného pro dosažení účelu trestního řízení slábnou, a proto vazbu považuje za nástroj nátlaku, který má vést k jeho doznání [viz nálezy sp. zn. Pl. ÚS 6/10 ze dne 20.
dubna 2010 (N 89/57 SbNU 167), sp. zn. I. ÚS 585/02 ze dne 7. dubna 2005 (N 77/37 SbNU 83) či sp. zn. III. ÚS 612/06 ze dne 30. listopadu 2006 (N 215/43 SbNU 393)], neboť jejího účelu lze dosáhnout i mírnějším zajišťovacím prostředkem. Stěžovatel poukazuje na své rodinné zázemí, schopnost své obživy, zpochybňuje závěry soudu o původu peněz zajištěných při domovní prohlídce a poukazuje na to, že dřívější trestná činnost neměla s drogami nic společného a je otázkou vzdálené minulosti. Z uvedených důvodů navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, který podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocným rozhodnutím či jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani jim není instančně nadřízen a do jejich rozhodovací činnosti zasahuje pouze tehdy, porušují-li jejich rozhodnutí ústavně zaručená základní práva nebo svobody. V řízení o ústavní stížnosti není sama o sobě významná námitka tvrzené "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není ani rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
5. Z napadeného usnesení krajského soudu se podává, že stěžovatel je stíhán pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit jako vůdčí člen organizované skupiny. Dále podle krajského soudu v průběhu hlavního líčení vazební důvody nezeslábly, ale naopak zesílily, neboť výpovědi spoluobžalovaných ve spojení s dalšími důkazy (odposlechy) původní podezření potvrzují, přičemž distribuce drog probíhala v několika podnicích, včetně autoservisu stěžovatele. Krajský soud rovněž vysvětlil, proč nepovažuje za postačující jiné vazbu nahrazující instituty (§ 73 či 88c trestního řádu). Také vrchní soud má za to, že důvody vazby nebyly oslabeny a ve svém usnesení se vypořádal s tvrzeným porušení judikatury Ústavního soudu (nálezy sp. zn. Pl. ÚS 6/10 a sp. zn. III. ÚS 612/06 ), naplněním vazebních důvodů i neaplikovatelností institutů nahrazujících vazbu.
6. Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) poskytují účastníkovi řízení jistotu, že o jeho věci bude rozhodovat nezávislý a nestranný soud podle předem stanovených pravidel, nezaručují však, že rozhodnutí bude odpovídat očekávání účastníka řízení. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo na veřejné projednání své věci bez zbytečných průtahů s možností vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Z ústavní stížnosti není patrné, v čem stěžovatel spatřuje porušení tohoto základního práva; z usnesení vrchního soudu se však podává, že v řízení nebyly zjištěny průtahy.
Presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny) zaručuje, že každý stíhaný je považován za nevinného, není-li mu pravomocným odsuzujícím rozsudkem vina prokázána. Krajský i vrchní soud v napadených usneseních uzavřely, že trvají důvody vazby, což nepředjímá rozhodnutí ve věci samé. Jde-li o námitku nerespektování judikatury Ústavního soudu, lze bez dalšího odkázat na usnesení vrchního soudu, který se s námitkami stěžovatele vypořádal ústavně konformním způsobem.
7. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl žádnou okolnost, z níž by bylo možno dovodit, že rozhodnutím o ponechání ve vazbě byla porušena jeho základní práva, usnesení byla vydána v souladu s právní úpravou a procesními předpisy, jsou řádně a srozumitelně odůvodněna.
8. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. srpna 2023
Pavel Šámal v. r. předseda senátu