Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti J. J., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, zastoupeného Mgr. Tomášem Bučkem, advokátem, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. května 2025 č. j. 47 To 90/2025-146 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. ledna 2025 č. j. 0 PP 298/2024-124, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě jako účastníků řízení a Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Ostravě jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel požádal o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Okresní soud jeho návrh napadeným usnesením zamítl. Stěžovatel toto rozhodnutí napadl stížností, kterou krajský soud zamítl také.
2. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení výše označených rozhodnutí, kterými podle něj byla porušena jeho práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 4 a 95 Ústavy České republiky.
3. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že splnil všechny podmínky pro podmíněné propuštění. Krajský soud podle něj vytvořil novou podmínku nad rámec zákona - povinnost zajistit si terapii nebo léčení po propuštění. Dále vyjmenovává, co vše dělal proto, aby prokázal své polepšení a schopnost na svobodě vést řádný život.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavně zaručené právo na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody neexistuje. Je na obecných soudech, aby posoudily splnění zákonných podmínek podmíněného propuštění a své úvahy přiměřeně odůvodnily (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. března 2024 sp. zn. IV. ÚS 106/24 , bod 20).
6. Každý případ je třeba hodnotit individuálně a rozhodnutí o podmíněném propuštění je nutné odůvodnit vzhledem k osobě konkrétního odsouzeného. Přitom je nutné neopomínat jeho možný vývoj a nápravu v průběhu výkonu trestu odnětí svobody a další relevantní aktuální informace (nález sp. zn. I. ÚS 2201/16 ze dne 3. ledna 2017, bod 22). Kasační zásah Ústavního soudu přichází v úvahu pouze za situace, kdy by napadené rozhodnutí bylo projevem zjevné interpretační libovůle, faktického omylu nebo pokud by jeho odůvodnění bylo zatíženo závažnými logickými rozpory (viz např. usnesení ze dne 20. listopadu 2024 sp. zn. I. ÚS 3035/24 , bod 7). Taková pochybení Ústavní soud v nyní posuzovaném případu neshledal.
7. V nynějším případě obecné soudy při rozhodování dle § 88 trestního zákoníku dospěly k ústavně akceptovatelnému a dostatečně odůvodněnému závěru, že stěžovatel zatím z několika důvodů nesplňuje třetí podmínku podmíněného propuštění (předpoklad řádného života po propuštění). Zohlednily přitom situaci stěžovatele, pouze došly k závěru, se kterým stěžovatel nesouhlasí.
8. Nelze souhlasit se stěžovatelem, že obecné soudy nepřípustně rozšířily okruh důvodů pro nevyhovění návrhu. Z výše nastíněných ústavních mantinelů nevybočuje ani závěr krajského soudu, že ke splnění třetí podmínky bude pro stěžovatele nutné zajistit řešení závislostního jednání formou terapie nebo léčby (viz § 89 odst. 2 ve spojení s § 48 odst. 4 trestního zákoníku). Nepřiměřený není ani požadavek, aby výše uvedené stěžovatel prokázal hodnověrnými důkazy.
9. Obecné soudy ve svém posuzování nevycházely pouze z trestní minulosti stěžovatele. Ve svém rozhodování ji zohlednily v souladu s judikaturou Ústavního soudu, kterou stěžovatel cituje (zejména nález sp. zn. I. ÚS 2201/16 ). Obecné soudy nepopřely pokroky, které stěžovatel učinil v náhledu na svou trestnou činnost. Ústavní soud však neshledal nic protiústavního na jejich závěru, že dosavadní pokroky zatím nedostačují k naplnění třetí podmínky pro podmíněné propuštění.
10. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, protože nezjistil porušení stěžovatelových základních práv.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. října 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu